Zatímco většina Čechů si dovolenou představí s odpočinkem u moře, čerstvým vzduchem na horách či koupáním na Mácháči, u orienťáků je zvykem trávit prázdniny aktivně – a to na vícedenních závodech.
Proč orientační běžci nezávodí i během letních měsíců v takovém formátu, jako po zbytek roku? Důvod je jednoduchý. Prázdninový čas totiž patří vrcholným akcím pro reprezentační výběry – ať už jde o mistrovství světa elitních i juniorských kategorií či o mistrovství Evropy dorostu, navíc se běhá i akademické MS. Proto vzešla alternativa v pořádání vícedenních závodů, které se zpravidla nepočítají do hlavních celoročních žebříčků (jen do aktuálního rankingu dospělých), ale mohou zastat roli rodinné dovolené a spojení prázdninové zábavy s orientačním během v přírodě.
Prázdniny zábavné i netradiční
Prázdninové závody přinášejí závodníkům často velmi bohatý program, kterým mohou vyplnit volný čas mezi jednotlivými etapami. Velmi oblíbené jsou například různé orientační bludiště, štafety s povinným občerstvením nebo orientační show. Unikátním doprovodným závodem bývá tzv. Píchač Pěkných prázdnin, při kterém proti sobě ve vyřazovacím závodě běhají dvojice závodníků a razí kontroly tradičními kleštičkami. Někdy bývají pořádány různé mikrosprinty v malých prostorách s velkým množstvím kontrol, skalní sprinty a párkrát si závodníci zaběhali i s čelovkami v podzemních chodbách. Kulturní program bývá zaplněn koncerty nejen sportovních kapel nebo večery s deskovými hrami. Zajímavým zpestřením bývá fotoorienťák, při kterém se musí fotografie spojit s místem na mapě a slouží tak k poznání zajímavých míst a pamětihodností dané lokality.
Cesta k podzimním vrcholům
Prázdninové závody ovšem nejsou jen zábavou, ale také dobrým tréninkem k blížící se podzimní části sezóny, ve které je hned zkraje září na programu jak Český pohár, tak Mistrovství republiky na klasické trati. Více závodů v několika dnech je tedy dobrým vytrvalostním základem pro dlouhé klasiky. Na vícedenních závodech mohou závodníci běhat i kontaktním způsobem. Závody se sice většinou hodnotí součtem časů ze všech etap, někdy je ale poslední etapa zpestřena právě handicapovým startem, při kterém závodníci startují s reálnou ztrátou po předchozích etapách a první v cíli je tedy i celkovým vítězem.