Zatímco in-line brusle či kolo jsou pro běžce poměrně častým doplňkovým sportem, lezení na ferratách využívá v tréninku jen málokdo. A přitom jde o velmi účinný způsob rozvoje vytrvalosti i síly.
Ne každý je dostatečně silově, a především technicky vybaven lézt po skalách. Pro ty, kteří touží se dostat na nějakou skálu i jinak než lanovkou, je tu ale „via ferrata“ (italské názvosloví), německy „Klettersteig“, nebo prostě česky „zajištěná cesta“.
Stačí mít základní vybavení, které si lze i zapůjčit, a můžeš vyrazit. Potřeba je přilba, horolezecký úvazek a tzv. ferratový set, pomocí kterého se kombinací dvou karabin na krátkém laně fixuješ na pevné jištění. Toto jištění je zpravidla vytvořeno pevně ukotveným ocelovým lankem, které vede po přesně vymezené trase.
Pokud je skalní terén dostatečně členitý, pohybujeme se po skále pomocí přírodních chytů (na uchopení rukama) a stupů (na stoupnutí nohou). V případě, že je skála bez podobných výstupků, jsou na ní napevno umístěny ocelové kramle nebo kolíky umožňující držení. Ferratový set ale v každém případě musí být stále upevněn oběma karabinami za jistící lano.
Začni v Česku
V České republice je v současné době přibližně 17 lokalit s jištěnými cestami, vesměs velmi krátkých a snadno dostupných. Jejich popis nalezneš na internetových stránkách http://ferraty.unas.cz/ferraty_cesko.htm
Vzhledem k tomu, že se ferraty v ČR vyskytují mimo horské oblasti, není jejich časová obtížnost příliš velká, a proto ti pro rozvoj vytrvalosti příliš neposlouží. V každém případě je však vhodné na nich začít a vyzkoušet si výstup. Pokud však budeš chtít trochu více sáhnout do své vytrvalostní kapacity a zároveň posílit i paže, pak bude třeba vycestovat do zahraničí.
Ke leží ferratový ráj?
Zvolit můžeš sousední Rakousko, úplný ferratový ráj je pak v italských Dolomitech. Tam si vybere každý od začátečníků až po sportovce toužící po několikahodinových výstupech. Tady teprve poznáš, že i na ferratách je možné rozvíjet obecnou vytrvalost.
Pouhý nástup pod začátek ferratové cesty často zabere hodinu až dvě. Pak nastává vlastní výstup po zajištěné cestě v délce až čtyř hodin a nakonec sestup, kdy musíš počítat s dvěma i třemi hodinami. Takže tě čeká fyzicky náročná, někdy i více než osmihodinová šichta, která bude celou dobu náročná z pohledu zatížení nohou, a v průběhu výstupu i paží. Odměna tě ale čeká nahoře ve formě krásného rozhledu kolem. Z některých je krásný výhled na okolní hory i údolí, na jezera, z některých na tebe zase při pohledu na válečná opevnění dýchne duch historie z bojů v 1. světové válce.
Místní regiony se o tyto cesty vzorně starají, aby splňovaly všechny bezpečnostní předpisy. Ve výškách od dvou do tří tisíc metrů ale musíš počítat s velmi nestálým počasím. Jednoznačně platí, že vycházet musíš v ranních hodinách (nejlépe v 6.00), abys se pokud možno vrátil(a) zpět do 14.00 hod a tím se vyhnul(a) pravděpodobnému dešti nebo bouřkám.
Několik důležitých rad
|
Text: Tomáš Gnad| Foto: Shutterstock