Mnozí běžci to neradi slyší, ale je to tak: pokud se chceš dostat na hranici svých možností, nemůžeš běhat vše od trojky po ultra. Musíš si zvolit svou hlavní distanci a na ni zaměřit trénink. A podle čeho vybírat?
Jako kluk jsem se proháněl po českých lesích s mapou v ruce, ale již od 12 nebo 13 let jsem měl o své běžecké budoucnosti jinou a jednoznačnou představu: chtěl jsem běžet maraton. Vůbec netuším, kde se to v mé hlavě vzalo, snad to bylo tím, že maraton byl v té době závodem přímo mýtickým, protože pro běžného člověka šlo o nepředstavitelnou vzdálenost, a toto vnímání jeho výjimečnosti mě možná nějak ovlivnilo.
Na prvotní impuls už si zkrátka nevzpomínám, nicméně od té doby jsem začal ke svému cíli směřovat. A to přesto, že jsem později pochopil, že na maratonu vlastně nic výjimečného není. Je to prostě jen jedna z atletických disciplín, i když vyžaduje určitý specifický druh tréninku, rozvinuté volní vlastnosti, a pokud se chceš pokusit o posouvání svého maxima, musíš zapojit i značnou míru sebedůvěry.
Zeptej se svého srdce
Já jsem si tenkrát vybral už jako kluk a láska k maratonu mi vydržela. I když už se sám vrcholovému sportu nevěnuji. Maraton na silnici, který se sice běží přes dvě hodiny, ale přesto v něm jde o vteřinky, který vyžaduje obrovskou porci vytrvalosti, ale bez rychlosti se v něm neobejdeš, je pro mě stále běžecká disciplína č. 1. Ale proč vlastně? Prostě proto, že jsem závodní typ, že chci vědět, kam jsem došel, a přemýšlet, kam ještě mohu dojít. Zkrátka je to disciplína blízká mému srdci. Každý ale již tuší, že toto je mé osobní nastavení a z toho vyplývající preference, které ovšem nebudou odpovídat zdaleka všem.
Mnoho lidí se chce připojit do světa běžců, vytrvalců, kde řád, vůle, sebedůvěra a podobné kvality hrají svoji roli. Aby každému přinesla jeho disciplína to pravé, co potřebuje, musí si vybrat také tu správnou trať, na správném podkladě a se správným profilem. To je, oč tu běží.
Osobně si myslím, že výběr běžecké disciplíny – tedy té hlavní, protože samozřejmě můžeš běhat všechno – by se měl řídit především tím, co v tobě vyvolává nadšení, radost. Jenže to by se mělo nejspíše dít po jakémsi naladění na všechny disciplíny. Pokusím se tedy shrnout, co která z nich obnáší.
Dráha: opojení rychlostí
Atleticky nejzákladnějším běžcem je běžec dráhový. Na dráze se z vytrvalostních disciplín běhá 5 nebo 10 km, trojka už se dnes počítá spíše mezi střední tratě. Jde o závod v početně nízkém poli závodníků, kde máš neustálý přehled o tom, jak běžíš. Můžeš si snadno spočítat, že jsi poslední kolo běžel o sekundu pomaleji než to předposlední, a dokonce o tři sekundy pomaleji než to před ním, a to vše s vědomím, že ti do cíle chybí třeba ještě osm okruhů. To je poměrně dobrý způsob, jak se vypořádat se zoufalstvím závodního srdce a naučit se v podobnou chvíli nepodléhat defétismu neboli malomyslnosti.
Na dráze je dobré běhat v tretrách, což je pro nohy náročnější. Běžec se také musí vypořádat s kroužením a zatáčkami na ovále, a je tedy nezbytné pravidelně procházet i dráhovými tréninky. A nutno říci, že prakticky všichni dráhoví běžci řeší výkon, a to doslova každou vteřinku…
Silnice: užít si atmosféru
Oproti tomu stejně dlouhé silniční závody takový přehled o výkonu nedávají -pokud ovšem na sebe neuděláme tlak s hodinkami s GPS, které často měří špatně – a tempo si tak můžeš kontrolovat jen po jednom kilometru. Hrají zde roli i kopečky, takže se střídají rychlejší kilometry s pomalejšími, a závodní pole může čítat stovky i tisíce závodníků, což v sobě nese pro člověka z pole i přesah nezávodění s konkrétními soupeři. Většina běžců se tak spíše porovnává jen se svým výkonem. Nutno ale říci, že na těch větších silničních závodech bývá nejúžasnější atmosféra díky lidem, kteří stojí podél trati a povzbuzují. To na dráze nezažiješ.
Možnost zažít skvělou atmosféru lze také na maratonu či půlmaratonu ve velkých městech. Zatímco půlmaraton se dá slušně zvládnout z tréninku na 10 km, maraton toto již neumožňuje a neobejdeš se bez speciální přípravy – alespoň pokud si chceš před startem říci, že jsi připravený. Maraton je atletická disciplína, která potřebuje již mít dobře připravený energetický model, a především hrubou sílu, abys nemusel jít do cíle vyčerpaný a pěšky.
Pokud chceš běžet třeba desítku na silnici, postačí ti trénink 3x týdně na 40-70 minut a v pohodě to odběhneš. Maraton již vyžaduje větší, a navíc dlouhodobější tréninkové úsilí, což je zároveň i prostředek, jak se vyhnout případným zdravotním komplikacím v samotném závodě nebo i po něm.
Ultramaraton: změní tvé vidění světa
I na ultramaratonu se dají zažít závody s velmi dobrou atmosférou, nikdy se svými parametry nedokáže vyrovnat kordonům lidí na těch největších maratonských či půlmaratonských událostech. Běžnému divákovi se zkrátka nechce povzbuzovat 8, 10, či dokonce 24 hodin běžce, kteří krouží a krouží, v přírodě se čas většinou natáhne tak moc, že se desítky kilometrů běží zcela mimo civilizaci.
Na druhou stranu je ale právě tohle prvek, který někteří hledají. Nepotřebují atmosféru, ale chtějí si něco vybojovat, s něčím popasovat. Právě takoví lidé pak hledají velmi dlouhé disciplíny a často je jim jedno, zda na silnici nebo v terénu – hlavně že je to pořádně dlouhé, a oni tak musí překonat něco, co většina lidí překonávat nechce. Jsem přesvědčený o tom, že ultramaratonci ve většině jdou za pocitem v cíli.
Ultramaraton je podle mého soudu reset. V lidském životě platí, že když dopadneš na dno, musíš se zvednout a jít… V tu chvíli už ale nejsi ten samý člověk, který předtím na ono dno dopadl, ale již jiný. Ultramaraton ti dává možnost resetu tím, že organismus přivedeš na samou hranici možného, a tím si měníš psychiku a vidění světa. Promluv si s Tomášem Ruskem nebo Ondrou Veličkou – lidé jako oni díky této zkušenosti snáze vnitřně přijímají věci takové, jaké jsou. Ultramaraton také podle mého znamená do určité míry i reset negativních energií, které by se v nás mohly shromažďovat.
Vnímat jen sám sebe
Ultra se dá běhat i v terénu, nebo dokonce v horách, což je další aspekt, který může člověk pocítit. Tady se neřeší čas jednotlivých kilometrů – pokud neběžíš závod poněkolikáté, tak se výkon špatně kontroluje. Člověk je obrácen na vnímání sebe a svého výkonu v prostředí, které může být velmi blízko duši závodníka. To může dokonce hrát hlavní roli.
Bude to dobrá volba i pro tebe? Zaměř se na to, co s tvým srdcem udělá představa dlouhého výkonu v horách, kde musíš opakovaně vystoupat na vrcholky a zase je seběhnout. V horách, kde je počasí nevyzpytatelné a často se prudce mění, kde si nohy při běhu z kopce rozmydlíš a následně je nutíš, aby pracovaly do kopce, kde si často musíš vzít jídlo a pití s sebou a často musíš dlouhé hodiny běžet po tmě, jen za svitu čelovky. Ultra v terénu ti zkrátka připraví zcela jiné nástrahy než silniční běhy jakékoliv délky. Ale třeba bude právě to ta pravá výzva pro tebe.
Přátele hledej na krosu
Pokud jsi milovník přírody, pohyb v ní tě láká, ale nemáš ambice či možnost trénovat denně, pak je podle mého názoru nejlepší vybírat si traily na kratších vzdálenostech. Těch můžeš za sezónu objet mnohem větší počet s tím, že ti i menší tréninkové úsilí dovolí si trať proběhnout a vnímat vše, co vnímat chceš. Diváci skoro žádní, tvými společníky budou soupeři, z nichž s tebou většina nebude chtít nějak extra závodit.
Prvním je klasický kros, který se běhá často v lesoparcích apod., často na kratších okruzích. Délka bývá na oficiálních závodech typu MČR okolo 4 km pro mílaře (oficiální název), pro vytrvalce bývá připravena trať kolem 10 km, menší krosy pak nabízejí široké spektrum distancí. Druhou možností je běh do vrchu. Tyto disciplíny využívali dříve atleti v rámci přípravy a tento punc je do jisté míry zachován dodnes, přestože i sem dospěla určitá masovost.
Výběr muziky pro tvé sportovní srdce je zkrátka jen na tobě. Zkus nechat promluvit svoji radost a dětské nadšení. Nečekej poplácání po zádech, protože tento cíl by tě zavedl na scestí. Čekej od svého snažení řád, sportovní cíl a nový druh zážitku, který ti i v neběžeckém životě pomůže se lépe orientovat a najít si také cestu k novým přátelům a podobně zaměřeným duším.
Dej ale do své volby také zdravý rozum: Jaké máš možnosti k tréninku? Jak velká je skutečně tvá ochota se dostatečně připravit a jak velké jsou překážky, které jsi připraven překonávat?