Žrout času jménem triatlon. Jak na něj vyzrát?

Triatlon patří mezi nejnáročnější vytrvalostní sporty a vyžaduje obrovskou fyzickou i mentální odolnost. Navíc trénink je dlouhý a časově velmi náročný proces, obzvlášť snažíme-li se jej skloubit s prací a rodinným životem. Proto není na škodu se někdy zamyslet nad tím, jak z toho všeho nepřijít o rozum.

Brzký budíček, jízda přes spící město na plavecký stadion, odplavat první tréninkovou fázi, rychlý přesun do práce, poté úprk domů, tam se převléknout do běžeckého nebo cyklistického a vyrazit na další trénink. Ti obzvlášť pilní ještě zvládnou zařadit do své denní rutiny i trochu posilování, například na zpevnění středu těla. Večer veškerou námahu ideálně zregenerovat kvalitním strečinkem. Někteří si dopřejí masáž nebo alespoň pobyt v lymfatických masážních nohavicích či na unavené svaly připnou diody masážního přístroje.

Nakonec je čas jít konečně do postele, kde s pocitem dobře odvedené práce a doprovázeni trochu vyčítavými pohledy svých blízkých usínáme, abychom z noci vytěžili alespoň sedm hodin kvalitního spánku.

Podobný hektický den zná jistě mnoho z nás. Při snaze o dokonalé splnění předepsaného tréninkového plánu však často zapomínáme, že stres spojený s takovým shonem a neklidem může našemu tělu a mysli v dlouhodobém horizontu uškodit. Tělo je vlivem toho náchylnější k nemocem, ale i samotný trénink se v některých případech může stát spíše kontraproduktivním.

Klíčové jsou priority

Musíme si uvědomit, že u většiny vytrvalostních sportů je čas velkou výzvou. To neplatí samozřejmě jen pro amatérské sportovce, i profesionálové by si někdy přáli, aby měl den o pár hodin víc.

Proto je potřeba mít na paměti, že trénink je náročný a dlouhý proces, k němuž bychom měli přistupovat především z dlouhodobého hlediska. Je klíčové znát odpověď na otázku, zdali svůj současný denní rytmus budeme schopni udržet po delší čas. Protože vytrvalostní trénink funguje spolehlivě, jen pokud je pravidelný a stálý.

Mnoho studií zabývajících se skloubením výkonnostního sportu s běžným životem se shoduje, že úspěšní sportovci si umějí určovat priority. Například americký kouč a mentor Matt Fitzgerald uvedl na svém listu sedmi klíčových kompetencí tuto schopnost jako tu nejdůležitější. Zabývá se myšlenkou, že ačkoli je většina sportovců vystavena časovému presu, téměř vždy si lidé udělají čas na své nejvyšší priority. Je pro něj tedy zásadní vytvořit si žebříček hodnot a přizpůsobit mu také aktuální tréninkový rytmus.

Musíme se tedy zamyslet nad tím, jaké oběti jsme ochotni přinést na oltář svého výkonu při závodě a k dosažení našich dlouhodobých cílů. Fitzgerald zdůrazňuje, že tato otázka je zcela individuální, a proto při jejím zodpovězení neexistuje žádná správná ani špatná odpověď. V žádném případě bychom se však neměli nechat ovlivňovat tím, co dělají naši soupeři, protože ti se mohou nacházet ve zcela odlišné životní situaci než my.

Kreativita pomáhá

Další rada pro spokojený život kombinující práci, rodinu a kvalitní trénink, je bezesporu organizovanost. Není nic horšího, než ráno vymýšlet plán pro nadcházející den. Je například dobré si v bodech sepsat podrobně svůj typický den se všemi aktivitami, jimž se pravidelně věnujeme, včetně času, který nad nimi strávíme. Poté se zamyslíme nad tím, zdali by se u některých aktivit nedalo ušetřit pár minut, nebo je dokonce zcela vypustit.

Pokud list odhalí, že se večer dvě hodiny díváme na televizi, měli bychom se pokusit zkrátit tuto dobu například o 30 minut, nebo alespoň část strávit aktivně strečinkem či zpevňováním středu těla.

Dalším poměrně často zmiňovaným způsobem, jak vybalancovat trénink a každodenní život, je kreativita. Vytrvalostní sport je silně rutinní záležitost, která vyžaduje dřinu a odříkání. Přesto lze najít cesty, jak si tvrdou práci zpříjemnit a ozvláštnit. Třeba tím, že někdy prohodíme jednotlivé fáze tréninku. Jeď například ráno do práce na kole, nebo tam doběhni, pokud tvé pracoviště disponuje možností se kvalitně osprchovat.

V neposlední řadě je dobré pamatovat na jednu zcela zásadní věc: Naprostá většina z nás se triatlonu věnuje proto, že nás to baví. Ve chvíli, kdy se však trénink začne stávat něčím, kvůli čemu se trápíme, nebo co nás stresuje, je na místě začít se zabývat sebereflexí. Není nic špatného na tom udělat krok zpátky, zpomalit a zkusit najít příčinu naší nepohody. A pokud je to trénink samotný, je čas na změnu.

Rodina a triatlon

Pokud hledáš více času pro svou rodinu, investuj třeba do běžeckého pásu a běhej na něm, zatímco si děti hrají okolo tebe. Vezmi o víkendu rodinu k nějakému hezkému jezeru a místo přesného tréninku v bazénu vlož plavání na volné vodě.

S dětmi navíc můžeš zkoušet ostré starty s výběhem z pláže. Věř, že zrovna tohle je aktivita, kterou je určitě potěšíš. Navíc potrénujete velmi důležitou dovednost, kterou využiješ při závodech.

Pro dobré zdraví rodinných vztahů je také velmi důležité, abychom včas pochopili, že pokud s partnerem nesdílíme společnou lásku k triatlonu, může naše zapálení pro trénink vzbuzovat negativní emoce. Jak asi většina tuší, na místě je v tomto případě především komunikace. Pokud vázne, nastanou s největší pravděpodobností problémy.

Musíme být ochotni a schopni přistoupit na kompromisy, které budou vyhovovat oběma stranám. Není nic špatného na tom, najít si například závod v místě své letní dovolené, nebo naopak postavit dovolenou kolem závodu. Triatlonové akce většinou bývají na velmi atraktivních místech, takže pokud se nápad dobře uchopí, určitě si pobyt užijí obě strany.

Text: František Linduška | Foto: Shutterstock