Tohle fakt není pozvánka na pivo. Prusinovice, Kbely, Pečky, Český Brod, tam všude se bude za několik týdnů vařit úplně něco jiného. Byť ani s tou pozávodní, půllitrem vyměřenou odměnou za snahu při otvíráku běžecké sezóny se to přímo nevylučuje.
Silná trojka uprostřed republiky, na dosah z Prahy, a ještě před ní středomoravská klasika. Která z tradičních jarních otevíracích desítek je nejrychlejší?
Přijde na to.
Kam zajet pro osobák?
Těžko srovnávat jednotlivé tratě. Tři obrátkové, jedna okružní, čistou rovinu nehledejte. To ostatně nemusí být až taková překážka, vlnitý profil paradoxně jde k duhu proměnlivě zatěžovaným nohám. Jako hned zkraje v Prusinovicích. „Rohálovská desítka je nahoru dolů, ale mně se tam běhá fakt dobře. Stačí zachytit seběhy, a když foukne po otočce do zad, nechá se udělat fakt dobrý čas,“ míní „eliťák“ Jan Kreisinger, který má pro moravský otvírá slabost již od juniorských let, kdy běhával za tehdejší profistáj z nedaleké Kroměříže. Podle všeho nebude chybět na lajně ani letos.
Asfaltky se ale vlní i jinde. Z tempařského pohledu je asi nejtěžší kbelský jarní tahák, kde po první ploché polovičce okruhu následuje poměrně prudký seběh a hned nato táhlé stoupání. Pořadatelé si to uvědomují. „Kdysi patřívala Kbelská k nejrychlejším závodům vůbec, z pohledu řady účastníků ovšem byla poněkud jednotvárná. Lidově řečeno, běžci se nám honili celou cestu mezi poli. Nynější trasa je náročnější, zase ale záživnější,“ odůvodňuje dva roky starou změnu šéf Palestra Kbelské desítky Tomáš Mirovský. První březnovou sobotu se zkrátka závodnicky vyřádíte.
Co nabídnout mají i další dva podniky. Zájemci o nový osobák asi nejčastěji berou zavděk profilově nejpříhodnějšími Pečkami. Třeba Vítězslav Jantsch tam před třemi roky oslavil osmdesátiny traťovým rekordem své kategorie časem 53:42. „Letos už to ale určitě bude o dost pomalejší,“ směje se čiperný jablonecký důchodce. Věříte mu to?
Čtvrtstoletí stará Českobrodská pečeť pro změnu láká na pohodu a klid lesa, v němž ubíhá nemalá část závodu. I na přece jenom poklidnější společnost, která si tamtéž chodí udělat hlad a žízeň rovněž zpravidla poslední neděli před Vánocemi.
Račte si vybrat.
Rohálovská desítka
Prusinovice u Kroměříže
Tradiční závod na Holešovsku patří k moravským tahákům. Vloni pořadatelé napočítali u kulturáku 837 běžců, bezmála šest stovek v hlavním závodě. Obrátková trať se smyčkami v Prusinovicích a Tučapech není žádná placka, převýšení 130 metrů na této distanci je slušná cifra. Nicméně šance na osobní rekord žije, Rohálovská se běhá překvapivě rychle. Do 40 minut to stíhá devadesátka běžců, tedy družina srovnatelná třeba s polabskými Pečkami. Chce to jen snášenlivost změn rytmu a sběhlost v sebězích. Zvlněný profil zjevně nevadí ani české elitě, která útočí na půlhodinovou hranici.
Palestra Kbelská desítka
Nejmasovější desítka úvodu jara v českých zemích těží nejenom ze své polohy na okraji Prahy. Pořadatelský sbor složený z představitelů a studentů titulární prosportovní školy Palestra staví akci už pár let „ve velkém“ – službami pro běžce, mediálním zviditelněním, šíří programu.
Kbelská bývala dlouho i superrychlá. Před dvěma roky se však kvůli opravě silnice běželo místo mezi počernickými poli přes Vinoř ležící v údolí, při loňské anketě se nepatrně více běžců trochu překvapivě vyslovilo pro zachování nové, zvlněné podoby. Na desítku je tu vcelku prudký seběh do vsi a navazující táhlý, více než kilometrový kopec pokračující vlastně až ke kbelské ranveji. Z boje o každou vteřinku to dělá „těžkou písemku“, závod sám je však záživnější. Chce to více myslet, rozvrhnout síly – prostě si více zazávodíte. Milosrdný závěrečný kilometrový sešup k vytouženému tunelu a do cílové rovinky každopádně zůstal.
Pečecká desítka – Memoriál Jardy Kvačka
V Pečkách se vždycky běhaly dobré časy. Po předloňské změně trasy ve Kbelích navíc dav uchazečů o osobní rekord ještě zhoustl. Ani závod na Kolínsku však není zcela placatý. Zejména pokud po obrátce u Cerhenic zafouká ostřejší protivítr, což v minulosti patřilo ke koloritu, zpáteční ratenický kopeček se rázem zdá být o dost prudší i delší než před chvílí. Ty zmožené dostane z nejhoršího morální podpora domorodců fandících v okolních zahrádkách, tu a tam vypaluje hity od Michala Davida obecní rozhlas. Vůbec uvolněná atmosféra této desítky a celkové dobré zajištění stojí za prožití.
Českobrodská Pečeť
http://triathloncb.ic.cz/cp.php
Na první pohled žije závod u Českého Brodu v porovnání s konkurenty lehce v ústraní. Méně humbuku, méně běžců, skromnější zázemí atakdále. Zdání klame. Českobrodská pečeť patří už po čtvrtstoletí k desítkářské klasice, řada fajnšmekrů má o místě našlápnutí do sezóny jasno. První polovička obrátkové, ocelovým pásmem poctivě změřené desítky se táhne do mírného, leč běhavého kopečka. Půlku cesty se běží lesem po silničce, jejíž zalátaný povrch místy pamatuje méně kostrbaté časy, ale upalovat se nechá bez obav. V případě šikovné strategie před otočkou uteče návrat do autokempu u rybníka Podviňák jako voda v horské bystřině.
Rychlonožky jako Pavlišta či Pechek umějí zastavit časomíru po necelých 32 minutách. Závod považovaný nejenom z pořadatelského hlediska za rodinný podnik snadno může být tajným esem pro úvod i závěr běžeckého roku. Po téže trase se totiž běhá i Českobrodská vánoční desítka.
Dva týdny do závodu aneb Otvírákový manuál
Do pohody, ne na šrot
Co jste nenabušili dosud, se už nesnažte dohonit. Posledních čtrnáct dnů náleží usazení formy pomocí lehčích tréninků.
- Poslední intervaly si dopřejte nejpozději v úterý. Šlapejte do toho jen tak, abyste si nekoledovali o zranění.
- Ve středu krátce vyklusat.
- Ve čtvrtek volno, třeba i s předzávodní masáží, jste-li na ni navyklí. V opačném případě ji neriskujte, raději žádné nevyzkoušené akce!
- V pátek nezapomeňte na lehkou, krátkou rozcvičku spočívající zejména v prohřátí, uvolnění svalstva, volitelně okořeněnou několika málo neobtěžujícími rovinkami, k tomu lehký strečink. Půl hodinky se vším všudy akorát. To rozhodující, co potřebujete získat, je pocit natěšení a pohody, nikoliv splavení.
Buď připraven
Pořádek ve věcech, klid v duši. Proto si už večer nachystejte neprůstřelně ucelenou hromádku oblečení. Ano, přestože to na průtrž mračen fakt nevypadá, i mokrou variantu. Máte-li již vyzvednuté startovní číslo, klidně si jej předem přismolte na tričko, a hezky před zrcadlem, aby vám to na fotkách slušelo. Prověřte nasycenost sporttesteru, i tu šťávu do auta se vyplatí vzít raději vpodvečer než ráno.
A pak už zbývá jen taková maličkost. Ty klidně i dva páry akorát tak vyšlápnutých bot, které jste si zodpovědně sbalili do báglíku, položte přímo do nepřekročitelného biotopu cesty ven z obydlí.
Na místě činu
Ačkoliv jarní otvíráky nepatří do desítky nejlidnatějších závodů, vyplatí se dorazit zavčasu. Obzvláště pokud byste rádi nechali vůz blíže než dva kilometry od ohniska dění. Parkování je ve všech čtyřech obcích fakt rébus. Pokud lze, přinejmenším do Kbel a Peček vůbec není marné vyrazit vlakem. V obou případech vás vyplivne kousek od zázemí.
Tím výčet možných zdržení nekončí. Byť pořadatelé dělají, co mohou, nárazové fronty u prezentace prostě nelze vyloučit. To máme prvních dvacet minut. Když musíš, tak musíš – ve frontě na záchod to pravděpodobně taky nepoleze rychleji. Rozhodně byste se měli řádně rozcvičit. Tento typ závodů k tomu vybízí, neboť nevyžaduje čtvrthodinové tvrdnutí v koridorech. Rozpumpujete se, dopustíte se párminutové zdvořilostní konverzace s vodiči a už se střílí. Navíc v okamžiku absolutního spěchu potkáte starého známého. Suma sumárum, další půldruhá hodina je v trapu. V kolik že tedy vlastně vyrazíte?
Maličkosti rozhodují
Poděkujete si za důkladné studium trasy, poptejte si na ni i zkušenějších kamarádů. Bydlíte-li kousek od místa činu, můžete si ji v týdnech před závodech nanečisto prošlápnout na kole či přímo naklusat. Ať víte, do čeho jdete. Vybraní superpoctivci si při tom dokonce představují, jak se po vyfunění toho kopce asi budou cítit, a pak už je to nepřekvapí. Odborníci tomu říkají psychogenní trénink, pro hobíka už to zní trochu jako psycho…
Každopádně není od věci mít i jinou, chytřejší strategii než „narvu to hned zkraje, dokud jsem čerstvý a pak se uvidí“. Jistě, z pohledu vytrvalce se desítka běhá natvrdo než na pocit, nicméně v případě výraznějšího zatmění mozku se lze motat jako po diskotéce už na třetím kilometru. Počítejte s kopci, s protivětrem, počítejte se závěrečným nástupem. Ideálně mohou být nejrychlejší právě poslední dva kilometry.
Druhá šance
Nejdříve Kbely, pak Pečky, a kdyby to jó nevyšlo ani tam, zkusíme ještě ten Brod. Vítej, zlatý hattricku. Z takové trojkombinace ale nic velkého nevznikne. Kupením závodů získáte zejména to, že možná potkáte více kámošů. Jestliže jste si ale před prvním startem připadali po zimě jako odpočatý, nadupaný býk, po takové náloži se budete cítit jako jeho vyčpělý pravý opak. A zatlučete se až na zbytek jara. Vyberte si jeden závod. Maximálně dva, ten první plus poslední, a ještě za předpokladu, že nejdříve si to jenom osaháte.
S (půl)maratonem na krku
Může být, že pro nejbližší a měsíce neprahnete po ničem jiném než napráskat tam tu desítku. Věrohodněji ovšem vyhlíží scénář počítající s mnohem delšími běžeckými cíli.
- Desítka obyčejně znamená nejlepší cestu k blížícímu se (půl)maratónu. Může to být vynikající testík, z něhož lze leccos odvodit. Anebo taky prostě výživnější tempový trénink. V obou případech to chce trochu toho rozmyslu.
- Nepřimykejte méně důležitý závod příliš na dohled stěžejní metě. Vzdálen by měl být nejméně dva týdny, raději však rovnou tři. Aby se z toho tělo vyhrabalo i z pohledu skryté zbytkové únavy, jež se projeví teprve při další výraznější zátěži, zato tím palčivěji.
- Se zkušebním závoděním přirozeně musí být srozuměn i váš trenér a jeho plán, máte-li je. Tak jako tak to znamená poskytnout si dostatek času na úlevu od klasické přípravné zátěže i posléze po té „polozávodní“.
- Po schůdcích k vyšším cílům se neběhá úplně na plný knedlík. Hlídejte si tepovku, dech, zkoušejte takzvané speciální tempo i schopnost udržet kýženou techniku. A taky si očichejte závodní atmosféru.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock