Pokud se při současné formě tréninku stále zlepšujete, tak v podstatě není co měnit. Jestliže se ale dlouhodobě potýkáte se stagnací výkonnosti nebo ztrátou motivace, může být ten pravý čas začít něco dělat jinak. Co třeba vyzkoušet úplně jiný model tréninku?
Už po desítky let se běžečtí trenéři snaží najít optimální složení běžeckého tréninku a ideální poměr jeho jednotlivých složek, aby své svěřence připravili na nejdůležitější vrcholy závodní sezony. S originálním mixem přišel také Arthur Lydiard, jeden z nejuznávanějších trenérů všech dob.
Lydiardova pyramida
Těžko hledat z pohledu Evropana vzdálenější zemi, než je Nový Zéland. A protože nevyniká ani velikostí, dlouho si nikdo nedovedl představit, že by právě odtud měla přijít běžecká revoluce. Jenže v roce 1960 přicestovala na olympiádu do Říma pětice naprosto neznámých novozélandských vytrvalců a k překvapení všech vybojovala dvě zlaté a jednu bronzovou medaili. Šokovaný atletický svět začal pátrat po kořenech tohoto zázraku a jméno jejich trenéra Arthura Lydiarda se začalo skloňovat ve všech pádech.
Tento legendární trenér ovšem neproslul pouze olympijskými úspěchy, ale i tím, že doslova rozběhal svět. Právě on totiž začal jako první propagovat myšlenku, že běh není jen pro vrcholové sportovce, ale v podobě joggingu je to i skvělý nástroj k upevnění zdraví a fyzické kondice. A jeho tréninkový systém, jehož hlavní pilíř tvoří spousta kilometrů odběhaných v pomalém tempu, je i dnes, po více než padesáti letech, základem běžecké přípravy naprosté většiny běžců a dalších vytrvalců.
Čtyři schody na vrchol
Lydiardův tréninkový systém bývá znázorňován jako pyramida. Minimální doba přípravy na konkrétní závod byla 12 týdnů, obecně je ale podobný typ tréninku výhodnější, pokud máte pro přípravu šestnáct týdnů a více. První čtyři týdny se běžci věnovali výhradně získávání aerobního základu prostřednictvím dlouhých pomalých běhů. Lydiard totiž hlásal myšlenku, že bez dostatečné aerobní vytrvalosti není intenzivnější trénink dostatečně efektivní. Jeho svěřenci na tratích od osmi set metrů výše naběhali v této fázi okolo 160 km za týden.
Postupně pak k pomalým běhům přibyly tréninkové prvky pro rozvoj síly reprezentované především výběhy kopců. Kopce se nevybíhaly příliš rychle, hlavním cílem bylo svaly opakovaným stresem připravit na následující rychlostní trénink, který z velké části probíhal v anaerobním režimu. Vrchol pyramidy pak tvořil nácvik tempa pro konkrétní disciplínu. To vše pak směřovalo k jednomu konkrétnímu závodu, který byl považován za jeden z vrcholů sezony.
I když Lydiardův systém řada jeho následovníků různě upravovala (například Frank Horwill propagoval snížení objemu kilometrů v úvodní fázi skoro o třetinu), jako základ běžeckého tréninku přetrval dodnes.
Výhody a nevýhody Lydiardovy pyramidy
+ Jde o univerzální systém vhodný pro běžce všech úrovní.
+ Je ideální pro začátečníky a ty, co chtějí zkusit delší trasu, než doposud běhali.
– Umožňuje absolvovat jen málo vrcholů do roka.
– Vyžaduje nejvíce času pro přípravu.
– Trénink není příliš pestrý, zvláště v úvodní fázi.