Jeden trénink nestačí?

Máte pocit, že je vám jedno propocené tričko za den málo? Zdá se vám, že máte po práci ještě přebytek energie, kterou by bylo možné využít k dalšímu běhu? Dvoufázový trénink nemusí být jen výsadou profesionálů, občas si ho mohou dopřát i hobíci, jen je třeba k němu přistupovat opatrně a s rozumem.

Nechci nikoho odrazovat, ale pokud je pro vás běh stále ještě koníčkem, pokuste se zatáhnout za opratě a trochu přibrzdit. Ano, ti nejlepší atleti si do tréninkových deníčků zapisují za den několik kolonek, ale jsou to většinou profesionálové. A ti jsou placení třeba i za to, že si jdou po obědě schrupnout, zatímco vy ještě s propocenou hlavou letíte do rachoty, abyste po pracovní době zase co nejrychleji vyměnili oblek a lodičky za tepláky a botasky.

Když už se na tuhle cestu chcete přece jen dát, pamatujte na to, že druhá fáze by měla být spíš regenerační. A vůbec nemusí znamenat další polykání kilometrů. Copak volejbálek či fotbálek po práci není pohyb?

Řiďte se hlasem těla

Na pošimrání sluníčka v šest ráno, které nabudilo k běhu před prací, můžeme v zimě zapomenout. A stejný objem kilometrů jako v létě naběhají jen ti, kteří díky silné vůli nazaklapnou nepříjemný zvuk budíku a donutí se vyskočit z vyhřátého pelíšku. Možná se vám ale bude líp vstávat s vědomím, že se vlastně jen tak vyběhnete ven zahřát. Jednoduše řečeno, kus práce udělat před prací, kus práce po práci. Věřte, že vaše tělo rozhodně nezleniví, když nedostane každý den svoji dvacetikilometrovou porci. Tu si můžete dopřát o víkendu nebo v den, kdy vás šéf v práci nepotřebuje.

Ale ať už si dopřejete dvoufázový trénink jednou nebo pětkrát týdně, řiďte se hlasem svého těla. Pokud se ho naučíte dobře poslouchat, samo vám řekne, co mu nejvíc vyhovuje. Každý lidský organismus je totiž jedinečný, tudíž neexistuje ani jednotný recept pro dvě tréninková menu za den. Co jednoho posílí, to druhého může zničit. Kdo umí naslouchat svému tělu, má vystaráno, neboť se všechno podstatné dozví.

Proč Jágr trénuje v noci?

Ukažme si to na příkladu fenomenálního hokejisty Jaromíra Jágra. Ten chodí na led sám i v hluboké noci. Jeho půlnoční tréninky jsou pověstné. Nedělá to proto, že by chtěl machrovat a ostatní omračovat tím, že se potí mezi mantinely, když všichni konkurenti už odpočívají u televize nebo v posteli, ale proto, že jeho organismu dělají tyhle noční seance náramně dobře. Pozor, ne abyste si teď narazili na hlavu čelovku, a až odbije dvanáctá večer, vyrazili na fartlek. Jágrův model na vás nemusí fungovat. Ale rozhodně si položte banální otázku: Kdy se mi vlastně běhá nejlépe? A zkuste si do těchto hodin napasovat běhání či jiné doplňkové sporty. Samozřejmě to nejde udělat úplně, protože třeba pracovní doba se nedá obejít, ovšem snažte se ideálu aspoň přiblížit.

Pauza musí být

S tím úzce souvisí zásada číslo dvě, a sice dodržování dostatečného odpočinku mezi dvěma tréninky. Pokud nenecháte organismus po jedné fázi zregenerovat tak, aby byl zase relativně čerstvý, a znova mu naložíte další porci kilometrů, můžete si brzy doběhnout leda tak ke zdravotním trablům a nikoli k osobním rekordům. V praxi to znamená, že by mezi tréninky měl být nejméně čtyřhodinový pohov. Někdo si nyní možná řekne: „To je moc, já se cítím už po třech hodinkách svěží.“ Ovšem věřte, že v tomhle případě zdání klame. Pokud tenhle limit nejde z různých příčin dodržet, prospěšnější je vyběhnout zase až další den.

Na co ještě si dát pozor? Určitě na pitný a stravovací režim. Je logické, že při větším energetickém výdeji musí být i větší přísun nápojů i potravy. Ale hlavně je klíčové to umět správně načasovat, což nemálo běžců, i těch profesionálních, zanedbává.

Takže – na co nesmíte zejména zapomenout? Na to, že tělo potřebuje po každé tréninkové fázi okamžitě dotankovat. Neznamená to, že byste si hned po sprše měli objednat kachnu se šesti knedlíky se zelím a zapít to dvanáctkou, to samozřejmě ne! Ale ihned si otevřete minerálku a postupně z ní usrkávejte. K tomu si přikousněte energickou tyčinku. Do třiceti minut po doběhu byste do sebe měli dostat minimálně 500 kalorií, především ve formě sacharidů.