Pro mnohé samozřejmost, ale možná byste se divili, že pro řadu hobby běžců i zbytečnost. Rozcvičení před závodem považují za výsadu profesionálů a možná ani netuší proč. Než se zase na podzim budeme hojně stavět na starty, stojí za to si připomenout, jak se správně naladit.
Pohyb těsně před závodem vás nezničí, ba naopak. Byť platí, že týden před ním byste si měli naordinovat volnější. Co jste nenatrénovali doposud, na poslední chvíli nedohoníte.
Pokud je závod v sobotu, ve čtvrtek si dopřejte běžecké volno, na chvilku vyrazte ven až v pátek. Ideálních je 6 až 8 kilometrů ve velmi pomalém tempu. Rozklusejte se, po zhruba dvou kilometrech zařaďte obvyklý strečink a prvky běžecké abecedy, hodí se i pár svižnějších rovinek.
Správné nastartování pro svaly i dech
Na samotný závod dorazte s předstihem, abyste se v klidu převlékli, uložili si věci, odskočili si na toaletu a hlavně: rozcvičili se.
Řada běžců se domnívá, že když mají před sebou desetikilometrový závod (nebo půlmaraton), každý další kilometřík bezprostředně před závodem navíc by je zbytečně unavil a vysílil. Deset kilometrů je až až, proč si ještě ztěžovat život nějakými dalšími? Jenže právě to je chybný přístup.
Desetiminutový volný klus, dynamický strečink (zakroužit všemi klouby těla) a zase pár prvků abecedy vás naopak připraví na výkon, probudí ospalé svaly, nastartuje plíce a vám se skutečně bude vybíhat lépe.
Když rozcvičku vynecháte, prvních pár kilometrů závodu se protrápíte. A ztratíte čas.
Výjimku tvoří snad jen závody (hlavně půlmaratony a maratony) s širokým startovním polem, kdy postáváte v koridoru dlouhé minuty, a než se skutečně rozběhnete, zase stihnete vychladnout. Pak si alespoň kraťte čekání různými poskoky, dřepy, zkrátka čímkoliv, co vám dav kolem vás dovolí. A závod rozběhněte o něco pomaleji, než zní vaše kýžené tempo.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock
