Obávaná, nechtěná. Trpěná, pochopitelná, nevyhnutelná. Někdy až toužebně očekávaná, tradiční. Běžecká přestávka skýtá snad tolik přívlastků jako svých příčin. Ať už zní důvod neběhání jakkoliv, vrátit se zpátky může být vcelku umění. Nejenom z pohledu začátečníka.
Obecně vzato na běžecký restart báječně sedí příměr se zprovozňováním odstaveného auta. Čím déle chřadne v garáži či dokonce trucuje na špalkách v servisu, tím více pozornosti vyžaduje. A jemnější rozjezd především. Jakmile se ale patřičně rozparádí, je opět k neutahání.
Všechno chce svoje. Proto si nyní rozklíčujeme nejčastější důvody odstávky a nádavkem přihodíme pár tipů, aby ta vaše kára co nejdříve opět šlapala, jak se sluší a patří.
Posezónní odpočinek
V tomto případě jednoznačně kráčí o doporučenou běžeckou odmlku. Zdomácněla hlavně zkraje léta a před zimou. Trvá týden, dva. Srovná se tělo a hlava, kolikrát i navzájem, zacelí se v sezóně (u)trpěné šrámy. Jestliže umění odpočívat patří k výsadám králů – jakože zdaleka ne každý svede panovat – rovněž zvládnout předěl aktivitě vstříc snese trochu toho šlechtického nadhledu.
JAK NA TO:
Tohle volno obyčejně předchází objemovému tréninku. Hltání kilometrů nezapře jednotvárnější ráz, proto se snažte o co nejpestřejší přechod k němu. Projeďte se na kole, zkuste brusle, lezeckou stěnu, koloběžky anebo běžky. Svaly zapřáhnete taky, ale jinak. Bez nárazového zápřahu, které zpravidla nastane, pokud se do toho opřete z voleje. Nejdříve střídejte doplňkové aktivity s volnějšími, neúnavnými výběhy, po týdnu až dvou by to pochopitelně mělo vyhrát běhání. Akorát se při tom všem pestření nepřeražte.
Zranění
Tvrďáci tvrdí, že přeběhat silou vůle se nechá všecko. Riskováním ve skutečnosti maskujeme vlastní slabost postavit se hrozícímu problému čelem. Vědomě, nevědomky. Někdy ruská ruleta s vlastním zdravím vyjde, jindy vystaví účet zpětně i s hořkými pilulkami v podobě úroků za blbost.
JAK NA TO:
Zranění patří k nejchoulostivějším okamžikům v životě sportovce. Když už se něco rozhasí, alfou a omegou je správné načasování návratu. Hlavně jej neuspěchat! Pravda, těžko se to poslouchá borci, jemuž v mysli odtikávají týdny před vysněným závodem. Sportovní doktoři sice svedou zotavení urychlit, nicméně natržený sval za dva dny nepofoukají ani oni. Alespoň ale dokážou odhadnout dobu kurýrování přesněji než přítel na telefonu, doporučí jiné formy pohybu jako podporu léčby. Pokud k bílým plášťům důvěru nechováte, nejdříve začněte zpevňovat, rovnat partie, které mohou pro příště lépe ochránit skřípnuté místo před opětovným přetěžováním. Posléze zařaďte beznárazové aerobní aktivity jako plavání, rotoped či eliptical. Jakmile se probere k životu i svalstvo, začněte dávkovat běh ve smyslu bezbolestného regeneračního výklusu. Ten svalstvo prohřeje, uvolní, tudíž přispívá k dokonalému zhojení. A kdy do toho budete smět zase bušit naplno? Ptejte se sami sebe. Pocit zdraví poznáte lépe než všichni felčaři světa. Naslouchejte si. Není totiž většího zmaru než obnovené či dokonce chronické zranění.
Nemoc
Kdo z nás někdy neběžel s rýmičkou, že. Anebo rovnou s chřipajznou jako trám. Nemoc obecně vzato odhaluje problém s obranyschopností, i ta kapsa nacpaná prachobyčejně vlhkými kapesníky upozorňuje, že něco není, jak má být. Většinou opět máme tu čest s odezvou organismu na již známé přetížení, ať už náhlé, či chronické. Proto začátečníci a zčerstva tvrdě makající pokašlávají častěji, než bývali zvyklí. Nejen svaly, také imunita potřebuje zesílit.
JAK NA TO:
O návratu k běhání můžete začít přemýšlet v okamžiku naprostého uzdravení se, což neznamená, když už je vám méně blbě. Tento postup urychlíte, pokud vyrazíte po stopě příčiny onemocnění než alibistickým tlumením jejích příznaků pomocí zázračných prášků od lékárníka, který je občas taky běžec. Alespoň to o sobě tvrdil v televizi…
Spousta běžců nicméně tvrdí, že když po týdnu v mrákotách dosmrkávají, pohyb jim dělá strašně dobře. Právem. Prokrvení prohřívá tělo, pomáhá k rychlejší očistě, zprůchodňuje dutiny a dýchací cesty. Ovšem pouze pokud vyběhnete regeneračně, krátce. I ti nejotrlejší musí být do tři čtvrtě hodiny doma, k tomu bez sebemenší známky vyčerpání. Tak, aby se i po odeznění euforické hormonální bouře cítili mnohem lépe než před během.
I ve dnech příštích mějte na paměti, že byť mysl po nemoci zalije vlna nadšení, tělo vyčerpané rozepří s viry a bacily jeví skryté známky i další týden. Proto pozor opět na začarovaný kruh. A neběhejte pod práškama, raději si jděte lehnout o dvě hodiny dříve.
Porod jako nový začátek
Může se to stát každému, ženám zejména. Délka mateřské běžecké dovolené se liší případ od případu. Najdou se maminky, které s opatrností a často i svolením gynekologa pobíhají ještě v sedmém měsíci a sotva dva měsíce po radostné události jsou zpátky, aniž by ztratily cokoliv jiného než těhotenská kila. V opačném případě nemusí běžeckou odluku zcela ukončit ani zápis potomstva mezi školou povinné. Tam se kondice může propadat k záporným hodnotám.
JAK NA TO:
Hodně záleží právě na délce pasivity. Pokud ji chcete co nejvíce zkrátit, aniž byste cokoliv šidily, pořiďte si sportovnější kočárek a začněte co nejčetnější vycházky na čerstvém vzduchu pocitově prokládat popoběhnutím. Zůstat v jakémkoliv pohybu se prostě počítá, obzvláště pokud máte zájem ladit postavu. Běh s kočárkem není kvantová fyzika, dokonce vás s vozejkem pustí i na vybrané závody, byť asi ne do první brázdy…
V případě delší přestávky se držte osvědčené začátečnické trojkombinace chůze-indiánský běh-klus podepřené neprůstřelnou obdenní pravidelností, dokud se rozklížené partie přirozeně nezpevní. Plus nezapomeňte cvičit, vedle obligátního středu těla se zaměřte zejména na pánevní dno a posílení páteřního svalstva. Pokud se time managementu hlídání ratolestí týká, tady se otevírá prostor pomoci ze strany manžela či babiček. Vážně se to nechá. I při třech různě starých dětech. Byť to nebývá ta nejjednodušší věc na světě, zářných příkladů jsou plné parky.
A abyste se měly nač těšit, vězte, že po Jendovi s Mařenkou se vytrvalecké předpoklady prokazatelně zlepšují. Objem plic, možnosti oběhové soustavy, tohle všechno může brzy hrát pro vás.
Ze života půlročního běžce
V běžecké společnosti stále řádí přesvědčení, že v zimě a hicu se prostě neběhá. Jakmile dopadne první vločka či zátylek náznakově přismahne slunce, vyhlášena jest pauza a nohy hore. Tohle přesvědčení se zdaleka nezdržuje pouze mezi začátečníky (tím pádem věčnými), překvapivě k němu tíhne i řada tříhodinových maratonců.
JAK NA TO:
Právě v předělových obdobích mezi jarní a podzimní závodní sezónou se rodí ta pravá forma. Když už vám nicméně v parnu ani mrazech běhání nechutná, snažte se alespoň o jiné, zejména aerobní aktivity. Kupříkladu opět pravidelné běžkování, kolo či koloběh, ale třeba i lezectví, spinning, „horská“ chůze na pásu nebo prachobyčejná, poctivá turistika vás může uchránit od pádu na vytrvalecké dno. A samozřejmě, jakmile opět nadejde váš čas, ani tentokrát se nesnažte až čtvrtletní běžeckou odmlku honem dohonit. Po několik týdnů se alespoň obden držte nenáročných volných výběhů. Výživnější tréninky mají smysl teprve v okamžiku, kdy tělo i duše opět přestanou běhání vnímat jako přítěž. Ani rozběhání se při závodech není nejšťastnější nápad vašeho života. Připínáčky s číslem přicvakněte na hruď teprve po návratu formy. Ani tak se alespoň zpočátku nepokoušejte vyrovnat těm, kteří zimu či léto odběhané mají. U aut i v běhu platí, že objem ničím nenahradíš. Šlape to úplně jinak.
Ztráta motivace, problém bez legrace
Ač se to nezdá, nesnáze mentálního rázu ženou k pauzírování i čistokrevné rekreační běžce. A ne právě zřídka. Za oběť nejčastěji padnou soutěživí, impulzivnější jedinci. Najednou se jim nepřekonatelně nechce. Nenaplněná, ale paradoxně i splněná očekávání – ať už ta ryze sportovní či společenská, výkonnostní stagnace, utonutí ve stereotypu, vyhoření z přetrénování, tohle všechno může návalovou nechuť k běhání vyprovokovat.
JAK NA TO: V rámci první pomoci při záchraně běžecké budoucnosti nelze jinak než natvrdo pojmenovat, přiznat trápení, jež dočasnou ztrátu smyslu v běhání spískalo. Kupříkladu řekněme, že vaše nechutenství vykrmila vlastní přehnaná ctižádostivost. Stane se. Schválně zkuste párkrát vyrazit ven s někým, kdo běhá jen pro to, aby se králíci měli čemu řehnit, a sám je vysmátý i bez mrkve. Běhání skýtá nepřeberně poloh. Kolikrát bychom mlátili hlavou o futra, že jiná než ta současná není nic pro nás. Ano, žijeme ve spoustě omylů. A nestyďte se o svých pochybách mluvit. Nemusíte utíkat přímo ke cvokaři, stačí kdokoliv, jemuž věříte. Věřte, že téměř každý, kdo se v běhání doopravdy našel, nejméně jednou taky přemítal, jak dál, kudy zpátky.
Lenost – převlečená výmluva
Na závěr jsme záměrně nasyslili příčinu zásadní. To proto, že často prolíná všemi vyjmenovanými důvody. A kolikrát vystupuje bez skrupulí, zcela sama. Skutečně, nezměrný vztah k pohodlnosti patří k nejničivějším kazisvětům běžeckého štěstí.
Dneska je příliš horko, zima, tma, fouká, možná dokonce zaprší. Není nálada, podmínky, vhodná doba, a hlavně čas.
JAK NA TO:
Kdo je líný na krok, těžko doběhne do jakéhokoliv cíle. Zahoďte všechny plané výmluvy do smetí a vyběhněte. Nezačínejte pořád dokola, začněte jednou provždy. Čím dříve, tím lépe to poběží.
Co na to plánovači
Aha, vždyť vy vlastně máte ten tréninkový plán, který s výlukami provozu jaksi nepočítá. Co s tím?
Pokud vlastníte plán strukturovaný, zaměřený na konkrétní cíl, vždy žádejte úpravu u jeho vystavitele. I tak si dotyčný svůj honorář zaslouží. Pokud se ovšem jedná o někoho, kdo má oči a uši.
S bezpohlavně chladnou aplikací či zaknihovanými taháky světových trenérských kapacit si obvykle moc „nepokecáte“. V takovém případě se po návratu rozhodně nepokoušejte zameškaný předpis zhůvěřile dohnat. Naopak, první týden, dva pro jistotu ještě vynechejte drsné tréninky či je alespoň nahraďte něčím méně náročným. Opište třeba rozjezdové první týdny plánu. Jediný smysluplný plán se navždy jmenuje vaše pevné zdraví.
Text: Michal Vítů | Foto: Shutterstock