Také se podivuješ nad tím, když na startovní čáře silničních desítek či náročnějších krosů spatříš vedle sebe dětské účastníky, kteří patří věkově úplně někam jinam? Bohužel to v současnosti není výjimkou. Proč je to ale špatně? A proč jsou pro mladé začínající atlety dlouhé tratě příliš velké sousto?
Je skvělé, že se v dnešní době ovlivněné moderními technologiemi děti věnují pohybu, ale všechno je třeba brát s mírou. Jen namátkou zabrousíme do tuzemských vod, kde nabitá termínovka nabízí nespočet závodů určených pro celé rodiny s dětmi. Tím není myšleno, že v rámci celoročních seriálů Run Tour nebo Běhej lesy si všichni střihnou 10 km po silnici nebo 13 km v trailu, ale že pro každého organizátoři připraví adekvátní trať: Tátu s mámou čeká plná porce kilometrů a děti jsou většinou zařazeny dle věku na trasu 500, 1000 m nebo 5000 metrů.
Bohužel není dnes výjimkou, že ambiciózní rodiče pošlou svoji ratolest na třináctikilometrový trail se záminkou, že bude mít možnost se „kochat krajinou“. Nebylo by lepší, aby například osmiletý capart startoval ve své věkové kategorii s vrstevníky? Předčasným startem na dlouhých tratích se může u mladého atleta vytvořit k vytrvalostní složce odpor a nechuť, ale také se mu tím zavřou dveře k vysoké výkonnosti v dospělém věku.
Problémem větších běžeckých seriálů je v tom, že ve svém portfoliu nabízí pro děti pouze 2–3 závodní trasy. Naopak lokální celoroční soutěže se snaží, aby nedocházelo u dětí k „postaršování“ a zůstávají zde ve své věkové kategorie. Například u Junior Běžce Chodska se v každém závodě bojuje o body a na konci roku jsou ti nejúspěšnější oceněni na slavnostním galavečeru. Na podobném principu funguje i Běžecký pohár mládeže Plzeňského kraje, což děti motivuje ke startu a zároveň setrvání v dané věkové sortě. To je cesta a motivace jak udržet děti v postupném rozvoji, přirozeném růstu a touze závodit se sobě rovnými.
Faktor rodiče
Než se děti pustí do závodění je třeba se podívat na vytrvalostní přípravu dětí v současné době vládnoucího internetu a mobilních telefonů.
„Rozhodující v tomto ohledu vždy budou rodiče. Zda s dětmi chodí na pravidelné výlety, jezdí načerpat čerstvý vzduch do hor nebo je přímo nenásilnou formou přitáhnou ke sportu, kterému se sami věnují,“ přibližuje základní, ale zároveň obtížnou cestu správného vedení dětí trenér Jan Kervitcer z pražského oddílu Kerteam. Bývalý vynikající běžec, trenér reprezentantů v atletice, běhu do vrchu, ale i orientačním běhu vedl za svou kariéru nespočet borců. Zkušeností má tak na rozdávání.
„Orienťák, kterému se věnují celé rodiny i s dětmi je ideální volbou, protože zde je o vytrvalostní přípravu už od útlého dětství výborně postaráno a bonusem je pohyb v lese. Bohužel takových případů je ale v současnosti minimum. Ve věku od 4–5 let je důležité, aby celkový charakter pohybové činnosti byl zaměřen vytrvalostně, proto je u dětí rozhodující délka pobytu stráveného venku u různých pohybových aktivit,“ říká Kervitcer.
Faktor škola
Úlohu rodičů může v určité míře nahradit i školní zařízení. Ale jen v případě, že zde fungují rozumní trenéři s nepřehnanými ambicemi. U dětí je třeba vybudovat především pozitivní přístup k pohybu a nestavět na první kolej závodění, brzké úspěchy a už vůbec ne starty na zbytečně dlouhých vzdálenostech.
Svůj názor na tuto problematiku přidává i trenér mladé generace Vlastimil Šroubek mladší působící v AK Škoda Plzeň a zároveň jako učitel tělesné výchovy na jedné ze základní škol v Plzni.
„Na delší závodní tratě musí být jedinec dostatečně silově a technicky připraven, na což je třeba se dlouhodobým tréninkem dopracovat. Většinou je nárůst tréninku moc rychlý a dochází již po několika letech k nežádoucím zdravotním problémům. Při správně vedeném tréninku a jeho pozvolném nárůstu je možné při brzkém začátku s trénováním nebo spíše sportováním okolo věku 15–16 let delší závody absolvovat. Většinou se ale jedná o výjimečné případy (v ČR Jakub Davidík, v Evropě Jakob Ingebrigtsen či afričtí běžci), pro které je běh přirozenou součástí každého dne již od dětství. Rozhodně není vhodné mladší borce stavět na trati delší než 5 kilometrů,“ říká sedmadvacetiletý kouč.
Dále Šroubek preferuje pro mladé atlety především běhání v lese, rozvoj techniky, ale i prvky rychlosti a aerobní vytrvalosti hlavně herní formou.
Jakou zvolit vzdálenost?
Nedílnou součástí dětského vytrvalostního závodění je i otázka motivace, kde rozhodující je zábava, které je ale podložená přípravou na vytrvalostní zátěž. To je hlavním důvodem, aby děti závody běhaly pouze v rámci své věkové kategorie. Společné závodění dětí a dospělých lze schvalovat pouze tehdy, pokud se jedná o závody rodinných týmů.
„Delší tratě učí děti již od mládí rozumně hospodařit se silami, dobíhají do cíle méně vyčerpaní a s dobrými pocity, které je povzbudí k další přípravě a závodění,“ říká Kervitcer a komentuje i konkrétní vzdálenosti: „Co se týče délky tratí a terénu, tak u dětí do deseti let vidím jako vhodné trati 1 až 3 km, výjimečně dobře vytrvalostně připravené děti mohou závodit i na delších tratích – například 5 km, u kategorií od 11 let už je třeba závodit na tratích od 3 km a výše. Není přitom rozhodující o jaký se jedná povrch, hlavně musí být na tento povrch připraveni.“
Ať už jsi trenér, závodník, rodič či organizátor běžeckých závodů, měla by vždy u dětí do 15 let zvítězit touha po návratu k pohybové činnosti a ne srovnávání s daleko staršími a vyspělejšími soupeři. Dětství je krásné období, tak proč z něj utíkat do dospělých kategorií. Zpět již to nejde.
Čas na rychlost
Dobu od 7 do 13 let (u dívek do 12) nazýváme senzitivním obdobím pro rozvoj rychlosti, hlavně pak její frekvenční složky. Co v tomto věku nenatrénujeme, už nikdy nedoženeme, protože v dospělosti už lze zrychlit pouze zvýšením svalové síly, nikoliv rychlosti.
Děti by proto v tomto věku měly proto především rozvíjet rychlost. Tu a tam si mohou zkusit zaběhnout delší trať, ale neměly by podstupovat specializovaný vytrvalostní trénink, protože ten naopak rychlost potlačuje.
Rychlost přitom nepotřebují jen sprinteři, ale i špičkoví vytrvalci. Předčasným vytrvalostním tréninkem tak dětem paradoxně zavíráme cestu k vysoké vytrvalostní výkonnosti.