Motivace pro běhání? Není třeba

Proč běháš? I takto bezelstná otázka dokáže zaskočit leckoho z nás. Ba co víc, někteří se dokonce zamyslí, a to už zavání průšvihem, zejména pokud se do ohniska přemítání dostane výraz MOTIVACE. Nejvtipnější na tom všem je, že pokud neznáme odpověď, je to vlastně dobře.

Motivace je prevít. Jednomu citelně schází, druhý jí má přespříliš a ten třetí ji pro změnu ztratil. Všichni – ač jsou ryzí rekreační běžci – v tom slušně plavou. Motivace jakožto novodobé zaklínadlo námi lomcuje tak silně, až se nabízí kacířská otázka: Máme vůbec tento terminus technicus sportovních cvokařů zapotřebí vzývat?

Nadšení bez postranních myšlenek

Jakkoliv se může zdát, že jedině tento silný morální projev vůle otáčí běžeckou zeměkoulí, ve skutečnosti by tomu mělo být přesně naopak. Jeden z nejvěhlasnějších odborníků na sportovní mentalitu Marian Jelínek ve svých publikacích i rozhovorech dokonce upozorňuje, že jakmile se začne skloňovat výraz motivace, už je něco špatně. „Ty nejlepší věci se dějí bez jejího přičinění. Když mě něco doopravdy baví, mám k tomu vášnivý vztah, žádnou motivaci přece nepotřebuji,“ můžeme parafrázovat v minulosti dlouholetého osobního kouče Jaromíra Jágra.

Mnohem důležitější pro sportovce je prý navodit nepřetržitý stav „flow“ neboli nadšení bez postranních myšlenek. Tehdy můžete plně využít veškerý potenciál. Pokud vás tato oblast zaujala, nelze než doporučit k pročtení třeba vynikající knihu „Sport, výkon a metafyzika“, kterou osobnostní kouč Jelínek sepsal společně s Kamilou Jetmarovou.

Stačí mít rád

Zpátky ale k původnímu tématu. Když tedy máme hodit hloubání o motivaci za hlavu, co takhle víra? Vždyť i kniha knih praví, že kdo bezpochyby uvěří, že se stane, co říká, bude to mít.

„Věřit znamená mít vztah. Osobně ale vnímám běh hlavně jako bohulibou činnost. Delší výběhy se blíží až k meditaci,“ usmívá se chebský farář Petr Hruška, příležitostný běžec a spolupořadatel tradičního PUMu (Poutní ultramaraton). „Čas od času menší motivace nezaškodí. Někdy se mi opravdu vůbec nechce, a přesto vyrazím. Pak jsem odměněn,“ dodává.

A teď se v tom vyznejte.

Závěr? Žádné extra nutkání do běhu nepotřebujete. Bohatě postačí mít jej upřímně rádi.

Základní motivační situace běžeckého života

Fáze nula: z chodce běžcem

Obstát na první metě jest úkol klíčový. Bez toho nemohou následovat žádné další. Nalézt motivaci pokračovat, když jste prakticky ještě ani nezačali a jde či běhá vám to zatím prachbídně, nebývá vtip k popukání. Podíl „odpadlíků“ se tu rozpíná v řádu desítek procent.

Rada: Sílu pokračovat hledejte sami v sobě – druzí za vás nevyběhnou. Vnímejte každý sebemenší náznak pokroku, uklidňující se dech i tlukot srdce, kýžený úbytek hmotnosti, schopnost běžet, byť o minutku déle. S mírou fungují i vnější motivační faktory: výkonnostně souměřitelná kamarádka a nejlépe vlastní partner, ale třeba i materiální motivace v podobě pořízení kvalitních, často drahých bot – byl by hřích nechat je zahálet.

Společným jmenovatelem všeho je a musí být chuť vetknout běhání železnou pravidelnost.

Začátečník: kudy kam

Prvotní marasmus upocených dvacetiminutovek běhochůze je (snad) už za vámi, začínáte se cítit lépe. Objevují se první roupy, ale i zklamání, neboť zdaleka ne pokaždé je posvícení.

Rada: V první řadě byste se měli snažit o celkovou harmonizaci a pozvolný, nikoliv překotný nárůst kondice. Stále platí totéž, co u prvoběžců, tedy donutit se k doopravdy pravidelnému pohybu. Pokud nepatříte k odpůrcům statistik, jako podpůrný prvek se může osvědčit běžecký deníček. Jeho krátké prolistování od úplně prvních, nezřídka šílených zápisků vás v těžších chvílích spolehlivě nakopne kupředu. Vyvarujte se ale typické začátečnické chyby, totiž přespříliš tlačit na pilu. V první i poslední řadě máte cítit radost z běhu, nikoliv nastupující zdravotní obtíže z přetížení dosud nevycepovaného těla. Jinak prvotní nadšení snadno sklouzne k demotivaci.

Všechno má svůj čas: Třeba i váš první závod, k němuž vzhlížet a směřovat rozhodně není od věci. Stavte si cíle postupně, s dostatkem času na přípravu.

Mírně pokročilý: poprvé na start

U této skupiny se motivační optika pootáčí. Ze začátečnického „přežít“ začínáte stále více bažit po termínu „užít“. Nakročení do světa závodů mívá význam přímo zásadní.

Rada: Cesta kupředu vede přes poctivý trénink, který odpovídá vašim současným schopnostem. Není od věci poradit se o vhodné míře s kýmkoliv zkušenějším. Měli byste chtít být skvěle připraveni a přitom napoprvé neřešit tolik čas. Hlava si obvykle pamatuje mnohem déle pocit než číslo. Pokud převáží ty libé, hurá. Jakmile se ono „užít“ změní zpátky v boj o přežití, nemálo lidí kvůli pocitu studu ze selhání s běháním sekne.

Běžecké tajemství není jaderné inženýrství. Budujte svůj vztah především na kladných, inspirativních, proaktivních zkušenostech. Ty méně líbivé berte jako znamení, kudy propříště ne.

Středně pokročilý: touha po rekordech

Nebezpečný běžecký věk. Přitom priority se zdají být zcela jasné. Ale jen na první pohled. Jistě, touha po zdokonalování sebe sama nás po dinosaurech nadobro postavila na zadní a místo na stromech většina z nás bydlí jako lidi. Stejně tak nelze než souhlasit s námitkou, že pokud se běhání skutečně věnujete, určitý pokrok prostě očekáváte. Všechno však má přirozené meze.

Rada: Abyste se bezpečně a stále relativně zdravě zlepšovali, potřebujete znát přirozené hranice svého těla i psychiky. Pokud se rozhodnete zjistit to jejich soustavným překračováním, vězte, že vás to nebude bavit. Ledaže byste měli masochistické sklony. Někdo vloží důvěru do trenérských služeb, jiný se motivuje v tréninkové skupině, kde se také nechá leccos odvodit. Ale pozor, každý jsme jiný! Čím dříve na svůj unikátní recept na běžecký pokrok přijdete, tím více palčivých neúspěchů si ušetříte. Ne, opravdu to bolet nemusí, rozhodně ne více, než je zdrávo. A nejvíce bolí bloudit ztracen v začarovaném kruhu stagnace z vyčerpání.

Hlavním úskalím bývá přemotivovanost. Hned za ní následuje u rekreačních běžců těžko pochopitelná změna vnímání běhu, z něhož se pomalu, ale jistě stává druhá povinnost. Opravdu chcete „hákovat“ i ve svém volném čase?!

Zkušený vytrvalec: kudy dál

Proklestili jste si cestu všemi možnými i nemožnými obdobími a vzhledem k tomu, že stále běháte, o důvody zjevně není nouze. Zároveň jste v sobě objevili onen pověstný klid, rozvahu vytrvalostního běžce. Víte, jak chutná dotek na hranu vašich limitů, dost možná i kus za ně. A nemáte strach přiznat si, že šediny jsou možná sexy, nicméně biologické stárnutí si s rychlým krokem prostě tolik netyká.

Rada: Pokud přesto dumáte, kudy dále, zkuste změnu. Kupříkladu vyměnit silnici za horské pěšiny, štafetový závod, běžeckou turistiku. Osvěžující efekt však paradoxně může mít i obyčejná dráhová pětka. Zkrátka, vychutnávejte pestrý běžecký život.

Zajímavá motivace a konečně i hezká tradice je přilákat k běhání další zájemce. Pamatujete ještě, jak jste kdysi začínali vy? Tomu pocitu se nic nevyrovná.

Typologie běžců aneb proč to vlastně (taky) děláme

Pohodář

Máloco ho rozhodí, stejně tak vybudí k vyšší aktivitě. Od běhání nečeká víc než zábavu, útěk od všednosti. Když už se objeví na závodě, dobíhá vysmátý v čase, kdy se ti okolo už tváří všelijak.

Uko Ješita – ctižádostivec

Štve jej, když není první i ve frontě na záchod. Slova jako únava nebo uber považuje za slabošství. Adrenalin z něj stříká i ušima, jen už aby to všem natřel. Utéci jim musí stůj co stůj. Večer při pobíhání parkem i ráno hned po startu. Prostě alfa samec.

Závoďák

Celý svět se mu smrsknul do několika číslic z cílové časomíry. Čert vem bouřku či úpící achilovku, hlavně ať ten číselný kód za něco stojí. Méně upjaté jedince nechápe – jak, běhat jen tak?!

Puntičkář

Všechno musí být stopro. Nej boty, outfit i hodinky, co spočítají nádechy i upšouknutí. A co kdyby jednou zůstal sporttester doma? Katastrofa! Celý jeho propracovaný plán by utekl vniveč. Na závod pro jistotu nosí všechno dvakrát. I tahák s taktikou o několika variantách. Co kdyby.

Trémistka

Běhá sice jako z partesu, ale před druhými se stydí a sama se trápí. Před závodem dva dny nejí, nespí a v noci se jí zdá o nikotinu, ačkoliv je zavilou odpůrkyní kuřáctví. Má jedinou motivaci: přežít a mít už klid.

Modelka

Běhání ji vlastně moc nebere. Hlavně kráčet s dobou, takže neváhá vyslyšet každý výkřik běžecké módy, i kdyby to měl být deštník v podpaží. Trasu závodu považuje za jedno dlouhé přehlídkové molo.

Sociální síťař

Ještě ani pořádně nevyběhl, přesto už má vyvěšenou svoji vytrvaleckou podobiznu na Facebooku, Instagramu, WhatsUppu a tak dále. Je neustále on-line, vybitá baterka telefonu znamená konec nadějí.

Osamělé srdce

Běžecké akce jsou vlastně taková lepší diskotéka. Ať už hledáš tu pravou, nebo jen nové kámoše, s endorfiny v zádech jde objímačka snáze!

Bizár, zjevení

Být odlišný je prý normální. Jestli ve vás všechny ty paruky, masky či patnáctikilové drátěné košile vyvolávají úsměv, vězte, že při velkých zahraničních maratonech jsou převlekáři velké téma. A jejich neoddělitelná součást.