Plánujete si pořídit psa a chtěli byste, aby byl zároveň šikovným canicrossařem? Nevíte, jestli si můžete psa vzít do bytu, a zajímá vás, jak poznat toho nejšikovnějšího? Není to žádná věda a nakonec zjistíte, že se musíte řídit hlavně srdcem.
Plemena psů v canicrossu
Mysleli jste si, že nejrozšířenějšími plemeny psů v canicrossu jsou klasická tažná severská plemena? Romanticky vyhlížející chlupáči – malamuti, husky a samojedové? Omyl, v canicrossu frčí všechna plemena. Doslova. Na závodech i trénincích se potkáte se všemi, od těch nejmenších po poníky.
Canicross má totiž tu obrovskou výhodu, že výsledek je vždy součtem schopností psa a člověka. Proto i s menším, „podprůměrným“ psem může špičkový závodník vyhrát závod. Platí to i opačně, skvěle připravený pes může k dobrému výsledku pomoci i horšímu běžci.
Přestože canicross lze dělat skutečně s každým psem, některá plemena bývají od přírody rychlejší, silnější a s chutí do práce.
Formule 1 mezi psy
Mezi skvělé tahouny patří většina ohařů (maďarští, němečtí, výmarští), ovčáci (belgický ovčák, border kolie), staffbullové. Velmi často se v canicrossu setkáváme s nečistokrevnými oříšky.
I canicross má ale svou formuli jedna. Jsou jí němečtí krátkosrstí ohaři a jejich speciální kříženci, kterým se v Česku říká evropský saňový pes (ESP) a jinde v Evropě potom greyster.
Vedle německého ohaře najdete v rodokmenu těchto dlouhonohých rychlíků chrta a anglického pointra.
ESP není oficiálně uznané plemeno a z toho pohledu je to vlastně oříšek. Na druhou stranu, chovatelé si pečlivě vedou „neoficiální“ rodokmeny a dobří plemeníci a kvalitní feny jsou v komunitě závodníků dobře známí.
Jak poznám, že můj pes je nejlepší canicrossař?
Záleží jen a pouze na hmotnosti a velikosti psa, případně na plemenu? Rozhodně ne. Není to jen o tělesných proporcích. Malý pes samozřejmě nevyvine tak velkou sílu. Ale… Představte si vedle sebe dvě auta. Sportovně laděné a zbrusu nové Ferrari a 17 let starou a z větší části zrezivělou Škodu Felicii. Kdo by vyhrál takový souboj? A co kdybych vám řekl, že ve Ferrari na rozdíl od Škodovky není palivo. Kdo by vyhrál potom? A se psími zápřahy je to stejné. Můžete mít papírově úžasného, narostlého psa v nejlepších závodních letech a stejně vás porazí o 10 kg lehčí střapatý oříšek.
Co se nedá naučit
Spíš než na zevnějšku záleží tedy na tom, co má pes „pod kapotou“. Jinými slovy, jestli ho to baví, jestli chce běžet a jestli má drive být v cíli první. Takový drive a soutěživé srdce odlišuje nadprůměrné psy od těch ostatních. A historie tohoto sportu mnohokrát potvrdila, že zvítězit může i fyzicky slabší tým, pokud pes nechá na trati všechny své síly.
Je to vlastnost, která nejde tak úplně naučit, ale zaručeně ji můžete utlumit nevhodným přístupem.
Psi a další disciplíny
Canicross lze dělat s každým psem. Jak je to ale s dalšími tahacími disciplínami, jako je skijöring (lyžování se psem) a kolo nebo koloběžka se psem? V zásadě ani zde nejsou žádná omezení. Je až neuvěřitelné, kolik síly se skrývá v šestikilogramovém pejskovi. I takový drobeček vás utáhne na koloběžce nebo na lyžích.
Nemůžete od něj ovšem čekat rychlostní zázraky, berte to spíše jako zpestření tréninku canicrossu a bude vás to bavit oba.
Pokud některou ze zmíněných disciplín upřednostňujete před canicrossem, doporučil bych vám většího psa o hmotnosti 16 kg a výš. Budete spokojenější vy i váš čtyřnohý kamarád.
Jakého psa do bytu?
Jedním z nejrozšířenějších mýtů ve společnosti, a to i té pejskařské, je tvrzení, že pes – a to hlavně velký – v bytě trpí. Není to tak úplně pravda. V případě, že má dostatek pohybu, rozhodně nijak nestrádá. Je mu stejně dobře jako jeho vesnickému protějšku. Pes je šelma a většinu dne prospí, přičemž mu je jedno, spí-li na gauči v bytě, v baráku nebo v kotci. Nutno ovšem podotknout, že k tomu, aby spal, musí být unavený, tedy vyběhaný. V tom se soužití se psem na vesnici a ve městě neliší: Ať už žijete kdekoliv, musíte venčení svého mazlíčka nějaký čas věnovat.
Kdo přítomností psů v bytech trpí nejvíce, jsou tak jejich majitelé – venčení je o poznání náročnější ve městě než na vesnici, a ostatní obyvatelé sídlišť a městských parků – čůránky se ze země nedají sebrat ani při nejlepší snaze.
Pokud o psím parťákovi do bytu uvažujete, směle do toho, budete-li se mu věnovat, nemusíte se bát, že by strádal.
Velký pes = víc práce
Pravdou ovšem zůstává, že velký pes zabere v bytě více místa, padá z něj více chlupů, má větší tlapky na utírání a celkově s ním máte více práce než s malým psem. Velký pes je tedy do bytu nepraktický společník. Netrpí, ale přidělává vám víc práce, než je nezbytné.
Patříte-li mezi budoucí canicrossaře, kteří o pořízení psa do bytu uvažují a z praktických důvodů nechtějí velkého psa, pak doporučuji kompromis.
Velikost, která už je pro canicross velmi příjemná a zároveň se ještě nejedná o velkého psa, se pohybuje někde v rozmezí 13 až 18 kg. Takový čtyřnožec už vám dokáže v běhu hodně pomoci a zároveň je „skladný“. Mezi čistokrevnými plemeny najdete v této váhové kategorii různá ovčácká plemena, např. boder kolie, kelpie nebo australské ovčáky. Velmi dobrou volbou jsou i drobné fenky německých nebo maďarských ohařů. Často se pod 20 kg vejdou a krom toho, že jsou to skvělí rodinní psi, tak mají často tahání v srdci.
Pes pro mistra světa
Jak se canicross stává více a více populární, stále častěji se setkávám s dotazem, jak mám vybrat psa, se kterým se stanu mistrem světa?
Je to nejhorší otázka, kterou můžete položit. Na jednu stranu je pochopitelná. Vítězství je sladké a pro řadu sportovců je to ta největší motivace k pravidelnému tréninku. Na druhou stranu je to jako hledat partnerku s tím, že chcete zplodit potomky, kteří budou nejlepší krasobruslaři historie.
Jde tedy vybrat pes, o kterém předem víme, že bude dobrý, nebo je to vždy střela do neznáma? Úplná loterie to naštěstí není. Můžete vybrat psa, který pochází z chovu, kde je na základě sportovních výsledků rodičů nebo vzdálenějších předků předpoklad k vynikajícím sportovním výsledkům. Nesmíte ale zapomenout na to, že je to jen a pouze předpoklad a reálné výsledky záleží na mnoha dalších okolnostech.
Tou nejzásadnější okolností v životě psa jste vy. To, jak ho trénujete, jak se k němu chováte v každodenním životem, jak ho krmíte, kolik času trávíte výcvikem a jaké mu dopřáváte doplňky a vybavení, ovlivňuje jeho výkon stejně jako jeho původ.
Jak už jsme zmínili, každý pes se může naučit tahat a pomáhat vám k rychlejšímu nebo snazšímu běhu. Ne každý pes ale má „tah na branku“ a touhu vítězit. „Nemá to v hlavě,“ jak se říká.
Motivace musí být jiná
Vybrat tak předem psa, který bude výjimečný, nejde, proto si nikdy nepořizujte psa pro vítězství. V 99 % případů budete zklamáni. Pořiďte si psa, protože chcete běžeckého parťáka, protože se chcete pustit do nového sportu a klidně i proto, že chcete být vynikající canicrossaři. Vítězné ambice zpočátku odložte a začněte se jimi zaobírat až ve chvíli, kdy se ukáže, že jste se svým parťákem na dobré cestě.
Psi jsou jako děti a poznají, kdy už na pilu tlačíte moc. Netlačte. Užívejte si společnou cestu, snažte se poctivě trénovat a nikdy nezapomínejte na to, že jste tým, a smiřte se s tím, že mistry světa třeba nikdy nebudete. Klid, který tím přenesete na psa, vám dá nejlepší šanci nakonec se mistry světa opravdu stát.
Evropský saňový pes – „éespéčko“
- Temperamentní, inteligentní a velmi učenlivé plemeno
- Je soutěživý a má neuvěřitelnou výdrž.
- Vynikající rodinný pes, nekonfliktní, ale zároveň dobrý hlídač
- Pes dorůstá do 65 až 70 cm, fena 60 až 70 cm, váží 20 až 30 kg.
- Nenáročný na péči – vyšší péči než srst vyžadují svěšené uši; zároveň ale vyžaduje spoustu pohybu.
- Pochází z Norska a FCI ho jako plemeno neuznává.
- Byl vyšlechtěn z německého krátkosrstého ohaře, pointra a greyhounda. Postupně byla přikřížena i další plemena.
- Díky pointrům mají evropští saňoví psi výborný čich a povahu, po alaskanovi zdědili sílu a po greyhoundovi rychlost.
- Každý pes je nicméně originál.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock
