Špatná zpráva je, že s věkem nutně přichází zpomalení. Ta dobrá ovšem je, že veteráni dokáží své zkušenosti zúročit nejen v oblasti závodní taktiky, ale i sportovní psychologie.
Řada skvělých běžců minulosti již neběhá, a to nejen kvůli zdraví. Spoustu z nich přibývající minuty ve výsledcích tak děsí, že si řeknou: „Než takhle, to raději vůbec.“ Ti zbývající však mohou těžit z faktu, že jejich hlava spolupracuje s tělem mnohem lépe než zamlada.
Úzkosti zvládám, krize taky
Výzkum z roku 2012, který zahrnul více než tisícovku běžců, zjistil, že veteráni jsou na tom v oblasti psychiky oproti mlaďochům lépe skoro ve všem:
- Mají mnohem realističtější cíle a očekávání.
- Lépe zvládají stavy předstartovní úzkosti.
- Lépe využívají psychologické dovednosti, jako je imaginace či pozitivní autosugesce. Například zapojení imaginace (např. představ běhu) přitom může pozitivně ovlivnit zapojování mozkových center, zvýšit efektivitu pohybů, a tím i ovlivnit výkonnost.
- V průběhu závodu efektivněji zvládají emoční stavy související s únavou, bolestí apod., takže lépe udržují tempo na dlouhých vzdálenostech.
Na druhou stranu je ale pro zkušené běžce mnohem těžší najít dostatečnou motivaci. Zamlada je poháněla snaha o zlepšování, teď se mohou maximálně snažit o „zpomalení zpomalování“, což pochopitelně funguje o poznání hůře. Pokud tedy neberou závodění jako společenskou událost a netrénují jen v rámci základní „údržby“ (což ovšem není nutně špatný přístup), je potřeba najít jiný vnitřní motor, než je překonávání osobáků. Může jím být snaha o co nejlepší umístění v rámci věkové kategorie, ale třeba i hledání výzev v podobě zajímavých závodů.
V bouřce se neběhá
„Jen blbec, jako byl Zoubele, v bouřce utíká,“ zní legendární věta z povídek Šimka a Grosmanna. Jak se tedy zachovat, přepadne-li vás při tréninku „živel v poli“?
- Nejlépe vás ochrání všechny stavby s hromosvodem, stavby s železobetonovou konstrukcí, v bezpečí jste i v autě. Budovy s narušenou statikou se ale při zásahu bleskem mohou zřítit.
- Relativně bezpečný úkryt představuje i nízký porost nebo úzké údolí.
- Velmi riziková jsou naopak návrší, rozlehlé pláně, ale i podmáčené plochy. Pokud se zde v bouřce octnete, běh rozhodně přerušte. Zalehnutí do brázdy ale není nejlepší volba – raději zůstaňte v podřepu s rukama a nohama u sebe, spíše osaměle než ve skupině.
- Vyhýbejte se také osamělým stromům a sloupům elektrického vedení. Vhodný úkryt nepředstavují ani malé jeskyně. Nikdy se zády neopírejte o zeď či skálu.
- Zahoďte vše kovové včetně mobilu.
- Bouřka je nejvíce nebezpečná do vzdálenosti 3 km (9 s mezi bleskem a hromem), v úkrytu je však lepší zůstat ještě déle.
Zdřímnutím proti bolesti
Měli jste noc před závodem špatné spaní? Pak to sice vaši výkonnost ovlivní jen málo, podle francouzských vědců to však může výrazně zvýšit vaši citlivost vůči bolesti (a tudíž i vůči nepříjemným projevům únavy při závodě). Dobrá zpráva však je, že pokud neběžíte hned ráno a zvládnete si v hodinách před startem na 20–30 minut zdřímnout, vnímavost bolestivých podnětů se vrátí k normálu.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock