Stoupání a seběhy, to je samostatná běžecká disciplína, která se od běhu po rovině liší poměrně zásadně. Jak ji zvládnout v náročném vysokohorském terénu radí Michal Janata, ambasador běžeckých kempů Trailcamps.
Běh v horách v poslední době získává stále více na oblibě nejen u špičkových běžců, ale i široké veřejnosti. Mnoho z hobby běžců objevuje prožitkovou stránku běhu a s krásnou přírodou na obzoru se vše násobí. Zdolat maraton v „betonové džungli“ tak přestává být pro mnohé výzvou, a právě pro ně se otevírá další odvětví – skyrunning.
Jenže jak se na takový závod připravit? Na tuto otázku často hledáme odpovědi zejména na trailrunningových běžeckých kempech. Zde se během několika dní intenzivního programu věnujeme oblastem jak techniky běhu „nahoru i dolů“ (s videorozbory), tak regeneraci, tréninkovým metodám, ale i tipům na zajímavé běžecké lokality.
Česká republika má skvělé běžce do vrchu, ačkoliv specialistů trenérů na toto odvětí je menšina. Avšak společně se vzrůstající poptávkou zkušení běžci do vrchu začínají předávat své know-how, třeba právě na běžeckých kempech. A jak tedy na to?
Máte talent na seběhy?
Běh do vrchu a skyrunning se diametrálně liší i v přípravě, a proto je důležité si jasně specifikovat, do které kategorie náš top závod spadá. Ať chceme, nebo ne, tak skyrunning se vyhrává v sebězích. Při nich jde totiž z daleko větší části o talent, protože běžet rychle z kopce neumí každý a obtížně se to trénuje. Naopak „vrchařina“ je čistý dril.
Skyrunning je charakteristický velmi náročným horským terénem, a proto je téměř nemožné zodpovědně se na takový závod připravit v nížině. Často ani české hory nestačí a bývá nejúčinnější vyzkoušet terén v opravdových horách, jako jsou například Alpy. Příležitost tomu dává třeba Trailcamps, v rámci kterého zjara bohatě trénujeme nejen těžká stoupání, ale také seběhy v rakouském Niedernsillu.
Neskončete v kotrmelcích
Když se v nich budete chtít zdokonalit, tak mějte na mysli, že podstatnou roli hraje motorika a vnímání terénu. To je právě ten limit, který máme každý dost velkou měrou daný a obtížně ho měníme. Číst terén ve velké rychlosti a zpravidla ve znatelné únavě je přetěžký úkol a často končí v kotrmelcích.
Aby se tomu tak nestalo, myslete na to, že v závodě také určitě nepoběžíte dolů hned po startu, ale nejdřív musíte na kopec vyběhnout, a proto je výborné spojit trénink seběhů také s opakovanými výběhy. Tedy trénovat nahoru – dolů. Krásným příkladem může být opakovaný přeběh horského sedla z jedné strany na druhou a zpět. Délka intervalu pak již závisí pouze na tréninkovém období a délce závodu, na který se připravujete. Může jít o jednotky minut, ale výjimkou nejsou ani dlouhé úseky se stoupáním okolo 15-20 minut se seběhem tomu odpovídajícím.
Do kopce potřebujete silná stehna
Běh do vrchu, ve kterém jsou čeští běžci tak úspěšní, je závislý zejména na funkčních předpokladech jedince. Jinými slovy jde o fyzickou zdatnost získanou tréninkem, a ačkoliv nemáme mnoho specializovaných trenérů „vrchařů“, tak na menší kopce se dá na sto procent připravit přes rychlost a na ty alpské stačí jen několik speciálních tréninků. Namítnout by se dalo, že když na kopec vyběhnu, tak musím také dolů, v případě běžců do vrchu to ale bývá běh velmi pomalý, spíš výklus.
Běh do vrchu a skyrunning se střetávají v krásných destinacích ať už v tuzemských, nebo zahraničních. Společné mají také v alternativní přípravě, která bývá silničním atletům zapovězena. Řeč je o cyklistice, běžeckém lyžování, či skialpinismu. Jelikož horský terén mírně vyřadí dynamiku kotníku, jinak tak potřebnou pro silniční rychlost, je žádoucí o to více posílit stehna, která bývají pro silničáře „zbytečnou zátěží“.
Běh je však jen jeden, a ať se rozhodnete pro jakékoliv pojetí, tak v prima partě je zážitek vždy násoben. Podělit se o svůj prožitek na běžeckém kempu je tedy výzvou, která obohatí nejen vás, ale také vaše okolí.
Neopomíjejte atletické dovednosti
Společným jmenovatelem stoupání i seběhů je technika a rychlost. Ve světě horských běžců se ovšem objevují dva nesourodé tábory.
- Jeden z nich hlásá, že pro běh v horách je zásadní výhradně pohyb v horách, a proto není třeba věnovat se atletickým zvyklostem tréninku, kterými jsou atletická abeceda a úseky na dráze.
- Druhý názor je zcela opačný. Vychází z toho, že ekonomika běhu funguje i v horách, a jestliže jsme schopni ušetřit energii díky správné technice, tak ji můžeme prodat například v těsném finiši. Na běžeckých kempech se nesnažíme prosazovat jednohlasně pouze jeden tréninkový přístup, ale jde o to ukázat možnosti a je již na každém účastníkovi, aby vyhodnotil, kam bude později inklinovat.
- Proto nikdy neopomíjíme běžeckou abecedu a videorozbor techniky běhu. Často z něho dokážeme odhalit i příčiny zdravotních indispozic. Snažíme se zejména poukázat na současný trend ultra, jakožto na cestu, která je velmi dlouhá, a nelze opomíjet rychlostní limity, na něž dříve či později můžeme narazit.
- Běžecký vývoj má svůj řád a nelze ho urychlit, což si bohužel mnozí běžci pod tlakem moderních ultra závodů neuvědomují. Avšak jako trenéři vnímáme zásadní aspekt sportovní činnosti, což je prožitek! Ten je bezesporu u ultra zcela jedinečný. Proto se rozhodně nesnažíme nikomu nic zakazovat nebo přikazovat, jde spíš o ujasnění pojmů a velmi často nakonec sám svěřenec zjistí, že je třeba zrychlit a věnovat se intervalovým úsekům ať už na silnici, či v terénu, pokud se chce obecně posunout a zlepšit.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock