Zima a závody, dává tohle spojení smysl? I tahle mince má rub a líc. Přijde na to, kdo ji převrací v dlani.
Pokud patříte k silně motivovaným jedincům zahleděných do samojediného jarního cíle, a ještě ke všemu si po nocích přeříkáváte předpis přísného tréninkového plánu na druhý den, moc prostoru ke vmanévrování promrzlých měřitelných radovánek obyčejně nebývá.
Jestliže je ale vaším cílem hlavně cesta, můžete si i v prvních dvou měsících roku užívat závodění, co hrdlo ráčí. Celoročně přecpaná termínovka nenechá nikoho hladovět. I když… Víte přece, co může nastat, jestliže se člověk přejí zmrzliny.
Proč běhat?
Prosinec a většina ledna jsou z podstaty předurčeny k polykání pomalejších kilometrů, sbírání síly obrazně i doslova. S tím souvisí odpočinek od závodění, a to jak pro tělo, tak i zejména zklidnění mysli.
To vůbec neznamená, že si běžec občas v tento čas nemůže „trochu zazlobit“. Ostatně, i v zimě platí, že nejlepší trénink je závod. Akorát se to musí šikovně uchopit.
Co běhat?
Záleží na cíli do opravdické sezóny. Asi nemá moc velký význam ládovat maratony jako na běžícím páse, byť mezinárodní termínovka o touze prokřehlých Středoevropanů ohřát si vytrvalecké kosti kdesi v teple dobře ví. Vystačíte si s kratšími závody.
Z pohledu nejčastější půlmaratonské i maratonské přípravy nikoho neurazí desítky (desítkáře pětky). Ba co víc, do tréninkového režimu vlastně i docela slušně pasují. Zároveň ale zvažte, jak daleko se nachází váš hlavní cíl. Jinak řečeno, pokud se celou zimu honíte, abyste nasolili březnové Kbely, řezat týden předtím tu samou štreku v jinak šikovném Braníku je holý nerozum.
V termínovce číhá celá řada klasických zimních šlágrů, které svedou zatočit s jednotvárnou nudou. K závodění nanečisto báječně poslouží předurčené, dostupné seriály jako je třeba právě výše zmíněná Vaše liga. Líhnou se i regionální zimní série.
Stejně tak se vynořuje řada „úletů“, třeba v podobě neuvěřitelně oblíbeného Běhu na (uklouzaný) Blaník a další výzvy.
Jak běhat?
Ať pomýšlíte na honičku okolo bájné hory či prachobyčejný venkovský pouťák, zásadní pravidlo zní a zůstává: Hlavně se nezranit! Tady je radno ozřejmit pravý význam pojmu tréninkový závod.
Běžec do něho obyčejně vstupuje s řadou podružných záměrů. Vystupňovat tempo či vypilovat to speciální, vyzkoušet strategii. Ale nikdy, nikdy by nemělo jít prvoplánově o čas.
Spousta lidí přitom urve osobáky překvapivě už v zimě. Často kráčí o trémisty – v zimě přece o nic nejde, navíc si okolo Vánoc odpočinuli, takže jsou k nezastavení. A zjara skutek utek. Tomu se říká vypráskat munici před bitvou. Poznáváte se taky?
Pozornost zasluhuje rovněž vklínění závodu do období vrcholící objemové dřiny. V lednu a zkraje února, kdy se obyčejně dobíhají pomalé kilometry a začínají hrátky s kopci, se stupňuje plíživá únava. Navenek se příliš neprojevuje, ale v těle přítomna je. Hodláte-li tedy vyrazit na závod, rozhodně se dva až tři dny předem nepouštějte do „žádných větších akcí“ a mějte se rádi i ve dnech navazujících. K lednu koledovačka patří, odnést si ale zranění či nemoc z přetažení je pozornost k vzteku.
V mrazivém počasí dvojnásobně dbejte na řádné rozcvičení. Rozklus protáhněte klidně na dvojnásobek – jde přece o lepší trénink – a rozehřátí načasujte tak, abyste na startu zbytečně nepostávali.
V cíli se okamžitě převlékněte, zabalte si čímkoliv hlavně hlavu a honem do tepla. Čekat vejpůl února rozpařený v tričku a trenkách na tramvaj, to společně s ní může dorazit přinejmenším rýmička. Rovněž zaplatit za prvenství při přemrzlém krosu v Horní Dolní nedobrovolným půlročním klidem kvůli narvanému svalu je cena, kterou snad nechce platit nikdo z nás.
Text: Michal Vítů | Foto: Shutterstock