Ryby obsahují kvalitní bílkoviny a omega-3 nenasycené mastné kyseliny, ty mořské navíc jód. Jenže maso mnohých ryb obsahuje také i nemalé koncentrace sloučenin rtuti. Jsou tedy opravdu zdravé?

Ryby bezpochyby zdravé jsou a ve vytrvaleckém jídelníčku by chybět neměly. Jejich maso je rychle stravitelné a může sloužit jako rychlý zdroj aminokyselin i krátce po zátěži. Omega-3 nenasycené mastné kyseliny chrání srdce, jsou nezbytné pro správné fungování mozku, mají protizánětlivé účinky a prokazatelně zvyšují vytrvalost. Jód je zase důležitý pro správný vývoj mozku i pro energetický metabolismus.

Jenže ryby mají zároveň schopnost hromadit ve svých tkáních rtuť, zejména její organické sloučeniny (např. metylrtuť). A protože znečištění oceánů neustále roste, roste i obsah rtuti v rybách – v současnosti jsou dokonce pro člověka nejvýznamnějším zdrojem tohoto jedovatého kovu.

Rtuť hromadící se v těle pak může způsobovat vypadávání vlasů a zubů a poruchy oběhové soustavy, zvyšuje riziko infarktu, mrtvice i revmatismu, zatěžuje játra a ledviny a u dětí zpomaluje vývoj mozku.

Umět si vybrat

Máme tedy přestat jíst ryby? Ne. Jen je dobré si pořádně vybírat.

• Nejvíce rtuti obsahují dlouhověké ryby a predátoři, proto se vyplatí omezit konzumaci žraloků, makrel královských, mečounů apod.
• Nižší obsah rtuti naopak mívá treska, makrela, sleď, losos, hejk či sardinky.
• Záleží i na původu. V posledních letech kleslo znečištění rtutí v severní části Atlantiku či ve Středozemním moři, naopak stoupá v Tichém oceánu.
• Rtuť obsahují i sladkovodní ryby a predátoři jsou na tom hůře i zde, takže kapr uškodí méně než štika.
• U domácích ryb ovšem můžete snáze uhlídat místo původu. Klidní můžete být u velkochovů s kontrolovanou kvalitou vody, rybáři si čistotu oblíbených toků a přehrad mohou zjistit na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu (Chmi.cz).

Sodou proti laktátu

Když běžíme rychle, dochází k produkci kyseliny mléčné a klesá pH v našem těle (tj. roste koncentrace vodíkových iontů), což nás donutí zpomalit. Proto běžci hledají způsob, jak kyselost vnitřního prostředí snížit. Jedním z tradičních prostředků je přitom obyčejná jedlá soda.

Princip fungování sody je jednoduchý. Její součástí jsou uhličitanové anionty, které „vychytají“ kationty vodíku, a pH se opět zvýší. Nedávný výzkum vědců z univerzity v australské Viktorii přitom ukázal, že to opravdu funguje: Když sportovci 90 minut před zátěží konzumovali jedlou sodu (300 mg na kilogram tělesné váhy), byli schopni vysoké tempo udržet po delší dobu než po konzumaci placeba.

Rozdíl ovšem nebyl až zas tak výrazný – mnohem lépe si v rámci zmíněné studie vedla látka jménem beta-alanin, která má ovšem poněkud odlišný mechanismus působení.

Kafe, řepu a jedu

Zajímavé výsledky přinesl nedávný výzkum publikovaný v časopise „Applied Physiology, Nutrition and Metabolism“, který testoval vliv kofeinu a džusu z červené řepy na výkonnost. Když při něm cyklisté konzumovali před různými typy zátěžových testů kofein, zlepšila se jejich výkonnost o 3–4 %. Ke zlepšení výkonu došlo i při pití řepného džusu, tady však z neznámého důvodu platilo, že čím lépe trénovaný sportovec, tím menší vliv.

Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock