Stévie pochází z tropických a subtropických oblastí Jižní Ameriky, z oblasti kolem řeky Paraná. Zdejší indiáni rostlinu používali nejen jako sladidlo, ale také jako léčivku – třeba na pálení žáhy, cukrovku nebo jako prevenci proti zubnímu kazu. U nás začíná být stále populárnější coby téměř nekalorické sladidlo bez negativních účinků na zdraví.
Sladká tráva nebo medové lístky – i tak je nazývána zázračná rostlina, ze které se dá získat sladidlo takřka bez kalorií. Jaké je to možné? Náš organismus zkrátka neumí koktejl vysoce sladivých látek, které stévie obsahuje, rozložit. Odborníci je označují jako glykosidy stévie. Stabilní jsou při teplotách až 250 °C, proto se stévie dá používat i při pečení a dalších tepelných úpravách.
„Jde o sladidlo, které je 100–200krát sladivější než cukr, a přitom nezvyšuje energetický příjem,“ říká odborník na výživu RNDr. Pavel Suchánek a dodává, že přínosem může tahle rostlina být hlavně pro diabetiky: „Nezvyšuje hladinu krevního cukru a při dlouhodobém příjmu stabilizuje jeho hladinu. Jde o naprosto nezávadné přírodní sladidlo, které nemá na rozdíl od některých jiných umělých sladidel ani projímavé účinky při nadměrné konzumaci.“
|
Srovnání sladivosti cukru a stévie
» 1 čajová lžička cukru = lístek stévie velikosti 1/8 čajové lžičky = několik zrnek stéviového koncentrátu.
» ½ čajového šálku cukru = lístek stévie velikosti ½ čajové lžičky = špetka stéviového koncentrátu
» 1 hrnek cukru = 2 rovné čajové lžičky stéviových lístků = ¼ čajové lžičky stéviového koncentrátu
|
Stévie za oknem
Stevia rebaudiana je subtropická rostlinka dorůstající výšky 65–80 centimetrů. Celkem snadno se dá koupit přes internet, a mnozí lidé ji proto pěstují doma. Je nenáročná, potřebuje teplo a častou zálivku. Jejími lístky si můžete osladit třeba kávu nebo čaj. Lze je používat čerstvé, mražené i sušené. Ty čerstvé obsahují nezanedbatelné množství vitaminů (E, K, P, A, C, B), minerálů (fosfor, vápník, železo, hořčík, chrom, kobalt, selen, křemík) i antioxidantů, které pomáhají chránit před kornatěním cév a před zhoubnými nádory. Komu se nechce stévii pěstovat, může si jednoduše koupit stéviový koncentrát.
V Japonsku jako doma
Na konci sedmdesátých let dvacátého století se stévií začalo sladit v Japonsku a odtud se sladidlo rozšířilo do celé jihovýchodní Asie. Koncem listopadu loňského roku konečně schválila stévii jako sladidlo do potravin a nápojů i Evropská komise. Výrobci nápojů po ní sáhli prakticky okamžitě a díky tomu teď přicházejí na trh s novými výrobky s menším množstvím kalorií.
Někteří lidé si ale stěžují na zvláštní chuť stévie. „Při vysoké koncentraci může mít příchuť lékořice, a proto se například v nápojích používá kombinace 30 procent stévie a 70 procent cukru. Odborníci zjistili, že právě tento poměr má na chuť nápoje minimální vliv, přesto jde o velkou úsporu energie,“ vysvětluje Pavel Suchánek.
Text: Andrea Skalická | Foto: Shutterstock