S artrózou se podle mého názoru běhat dá, chce to ale udělat pár změn, aby se zabránilo dalšímu poškozování kloubu. Když je člověk dobře motivovaný a dodržuje všechna doporučení, je možné se bolesti prakticky zcela zbavit. Jak na to?

Začnu svou vlastní zkušeností s návštěvou ortopeda, kam jsem před lety přišla s bolestí kolen po náročné skialpové túře. Ortoped tedy provedl rentgen, a pravděpodobně stejně jako většině pacientů, kteří za ním so bolestí kloubů přijdou, mi diagnostikoval počínající artrózu. Podotýkám, že mi tehdy bylo jen 25 let. A jeho v podstatě jediné doporučení bylo neběhat. „Na běhání zapomeňte,“ řekl mi. „Pokud pohyb, tak maximálně kolo nebo plavání.“

Bolest je věc individuální

Na to, abych tenkrát lékaře poslechla, je běh pro mě příliš velkou srdeční záležitostí. Běhám tedy dál a snažím se dělat všechna opatření pro to, aby artróza nepostupovala. A přesně to také obvykle radím svým klientům, když za mnou přicházejí s dotazem, zda mohou s artrózou běhat.

Bolesti pohybového aparátu totiž mají dvojí tvář. Jedna je ta, kterou lékař vidí na rentgenu či jiné zobrazovací metodě, a druhá je to, co pacient s danou diagnostikou cítí. Jinými slovy, mohu mít artrózu třetího stupně, a přitom budu běhat jakoby nic, zatímco můj běžecký parťák přestane se stejným nálezem už ve dvaceti, jak moc ho to bude bolet.

Chrupavka v kloubu postupem věku i vlivem zatížení zkrátka ubývá. Tento průběh se ale dá různými způsoby zmírnit. V léčbě artrózy je už k dispozici nespočet možností, a šikovný fyzioterapeut či lékař ti tak může pomoci se bolesti zcela zbavit. Nikdy se ale nebude jednat o léčbu typu „nic nedělejte a seďte doma“.

Artróza a sport?

Jak se tedy jako fyzioterapeut dívám na sportování s artrózou?

Na prvním místě rozhodně musí být individuální přístup. Jak už jsem zmínila, stejný nález může znamenat naprosto odlišnou toleranci zátěže a bolesti.

Na druhém místě je pak pro mě podstatná motivace – zda chce klient běhat, jinak sportovat, či jen normálně fungovat, a hlavně co je pro to ochoten udělat. Pro běhání s takovou diagnózou je totiž minimálně potřeba udělat určité změny v technice, k tomu přidat pravidelné domácí cvičení, regeneraci apod.

A na třetím místě je potřeba oba tyto výše uvedené body vyvážit – to znamená uvést klienta do reality a zhodnotit, co si může dovolit, co by měl, neměl a co rozhodně musí.

Kdy může pomoct fyzioterapeut?

Artróza je opotřebovávání kloubní chrupavky a pro úspěšnou pomoc je důležité zjistit, z čeho vzniká.

Velmi často se jedná o špatnou stabilizaci kloubu – při pohybu obvykle pracují svaly, které by pracovat neměly, a ty, které kloub stabilizují, jinými slovy „drží na svém místě“, nepracují, nebo jen omezeně. Na vině může dále být také nevhodná technika běhu, špatně zvolená obuv, ale i způsob sezení v práci či jiné nevhodné pohybové stereotypy.

Ve všech těchto případech může fyzioterapeut pomoci, ovšem nikdy se to neobejde bez výrazného zapojení pacienta.

Co můžeš pro sebe udělat

1. Cvičení

Stabilizace kloubu je v otázce artrózy klíčový pojem. Dobře stabilizovaný kloub totiž pracuje, jak má, zatímco u špatně pracujícího deformační procesy postupují. Správně pracující koleno se nepropadá do „X“ ani do „O“, kyčle nevybočuje do strany, ani není příliš tažena do vnitřní rotace a kotník drží neutrální postavení, nehrozí mu pronace ani supinace.

To vše by měly zajistit hluboce uložené svaly okolo těchto kloubů. Pro kyčli to jsou hluboké svaly na hýždích – tzv. zevní rotátory. Pro stabilitu kolene je zásadní střední hlava čtyřhlavého svalu stehenního a v případě kotníku je to klenba nohy. Všem těmto svalům samozřejmě kraluje dobrý střed těla, který je alfa a omega jakéhokoliv šetrného a dobře zajištěného pohybu. Toto postavení se dá do určité míry obnovit i v pokročilém věku.

Cílenými cviky lze obnovit rovnováhu mezi svaly, a tak kloubu odlehčit. Je dobré využít různé balanční plochy, kde se tyto hluboké svaly automaticky zapojují. O tvoji rovnováhu, stejně jako vyrovnávání drobných terénních nerovností apod. se totiž starají právě tyto drobné, hlouběji uložené svaly. Na balančních plošinách se přitom nemusíš na jejich zapojení soustředit, vše se děje automaticky jen tím, že balancuješ.

2. Uvolnění fascií

Vícekrát jsem se již v článcíchzmiňovala o fasciích, které hrají významnou roli i u artrózy. Pokud jsou stažené, omezují pohyblivost daného kloubu. Ten se nehýbe ve svém fyziologickém směru a opotřebovává se. Pokud se podaří fasciální manipulací obnovit jejich pohyblivost, kloubu umožníme se opět hýbat správně. Změníme tah sil, které jej opakovaně přetěžují v jednom směru, a do určité míry zastavíme degenerativní proces, který se v chrupavce vlivem těchto sil děje.

3. Kontrola techniky běhu

Zlepšením techniky běhu se dá velmi pomoct! Řekla bych, že pro běžce s artrózou je to nejzásadnější terapeutický prvek, kterému by měl věnovat velikou pozornost. Dopadem na střed nohy a zvýšením kadence se minimalizují nárazy, kterým klouby musí čelit při dopadu na patu a dlouhém kroku. Samozřejmě, pokud se věnuješ jinému sportu, je na místě, aby fyzioterapeut zkontroloval daný pohyb. Například změnou úchopu rakety v tenisu, posedu na kole, či způsobu tahání hrazdy v posilovně lze výrazně ulevit jednostranně přetěžované části těla.

4. Konzultace běžecké i běžné obuvi

Často za mnou přicházejí klienti s vybočeným palcem, který postupem věku dospěl do pokročilého stadia artrózy a hodně bolí. V této problematice téměř výhradně bývá na vině příliš úzká bota, někdy v kombinaci s častým nošením podpatků. Další takový příklad je, když běžec volí obuv s příliš velkým dropem nebo třeba botu s podporou pronace, ačkoliv tuto odchylku došlapu nemá. Podobně I vložky do bot, které jsou už nefunkční mebo je chodidlo vůbec nepotřebuje, mohou dělat pěknou neplechu. To vše je dobré konzultovat s odborníkem.

5. Zapojení chodidla

U prevence i řešení artrózy je to další zásadní bod. Zapojit plosku nohy při kroku, ať už běžeckém či jiném, je nesmírně důležité. Chodidlo může absorbovat nárazy, přizpůsobit se povrchu, tlumit dopad atd. Má obrovský potenciál, který mnoho lidí nevyužívá. Chodidlo bývá často jen mrtvě uvázané v tenisce a nejsou využívány jeho schopnosti. Prsty by se zkrátka měly při každém kroku opírat do země, aktivně se zapojit do odrazu, nikdy by se neměly zvedat apod.

Pro mě jako pro fyzioterapeuta tedy artróza rozhodně není překážkou jakéhokoliv pohybu. Vždy je ale třeba zvážit, jak budeme daný sport modifikovat, abychom kloubu ulehčili, obnovili rovnováhu svalů a dobře jej stabilizovali. Jak jsem zmínila, existuje spousta možností, jak situaci řešit. Nikdy bych se tedy nenechala odradit a vždy bych hledala cestu, jak se sportu věnovat dál. Artróza není neměnný stav, který nutně přichází s věkem a nedá se ovlivnit. Neměla by to být výmluva, proč ses přestal hýbat, ale naopak důvod k tomu, abys začal vnímat své tělo a snažil se něco změnit.

Autorka je fyzioterapeutka s vlastní praxí. 

Text: Klára Komárková | Foto: Shutterstock