Je orienťák to samé jako běhat trail?

Rovnítko mezi tyto dva sporty napsat nelze. Je velký rozdíl běžet po cestě, byť v kamenitém a náročném kopcovitém terénu, a mimo ni, a to nejen po fyzické stránce. I přes nějaké ty odlišnosti k sobě mají trailoví běžci a orienťáci velmi blízko.

Na začátek je důležité také zmínit, že označení „trail“ je velmi široký pojem, pokud porovnáváme trail a orienťák, bavíme se o trailech časově adekvátních právě orientačnímu běhu, tedy v rozmezí 20 až 100 minut. A samozřejmě také o závodech, které se neběhají po velkých lesních cestách, natož po silnici, ale právě po malých pěšinkách v technicky náročném terénu. Mezi takové traily můžou patřit např. Inov-8 Krosové poháry a etapy Trailtour, některé závody Trail Running Cupu nebo legendární Velká Kunratická, nabídka běžeckých závodů a seriálu je dnes prostě obrovská.

Největší rozdíl? Orientace

Co dělá výkon v orientačním běhu výrazně odlišný od běžeckého závodu? Je to plynulost. Časté změny směrů, kličkování terénem a také čas strávený orientací. Někdy je potřeba se na chvíli zastavit, podívat se do mapy a pak se opět rozběhnout správným směrem. Krom kyslíku pro svaly spotřebuje tvoje tělo při orienťáku mnoho energie právě pro činnost hlavy. Navíc je potřeba počítat s tím, že téměř každý dělá při závodě menší či větší mapové chyby, a tím čas strávený na trati narůstá. To u běžeckých závodů nenajdeme, závodníci jdou plynulé tempo, které se mění pouze na základě profilu trati a podložky, ale zastavovat (většinou 😊) nikde nemusí. 

Terén jako terén?

Označení „běh v terénu“ vnímá každý běžec jinak, většinou záleží na tom, o jakého závodníka se jedná. Ten, kdo běhá na silnici nebo dráze, může za terén považovat třeba louku nebo lesní cestu, skyrunner zase malé pěšinky nebo kamenná pole. Orienťák, ten za terén bere vše, kde běží mimo cestu nebo silnici, tj. husté porosty, bažiny, skály, paseky a další. Takže se bavíme opravdu o „volném terénu“. Z toho vyplývají různá specifika fyzického výkonu. Běh v terénu vyžaduje velké zapojení stabilizačního systému celého těla – od kotníků, přes lýtka až po core svalstvo a trup. Správné zapojení těchto svalů zajistí, že běžec nebude v terénu „vrávorat“ nebo padat na zem při špatném došlapu, uklouznutí nebo v těžkém seběhu. V terénu je také důležité výrazně více zvedat nohy vzhledem k překážkám na podložce (klacky, kameny, podrost). 

Když bychom měli porovnat profily trialových a orienťáckých tratí, tak samozřejmě velmi záleží na místě, kde se závod běží, ale všeobecně by rozdíly neměly být nikterak velké. Možná při orienťáku je střídání kopců a seběhů v rámci závodu o něco častější. Jaké je tedy tempo při orienťáckém závodě? Většinou pomalejší než při jiných běžeckých závodech v obdobném terénu, to na druhou stranu ale neznamená, že je závod fyzicky jednodušší. Více se dočteš v boxu. 

Tip pro začátečníky

Z počátku vybírej jednodušší terén (lesy blízko větších měst, městské sprinty), po nabytí prvních zkušeností ale určitě vyraz na závod do skal nebo hor za ryzím o-zážitkem.

Text: Matěj Burda