V atletice jsme si zvykli, že rekordy se mění jeden za druhým, někdy i několikrát ročně. Několik jich však odolává už dlouhé roky jako třeba maratonský „svěťák Pauly Radcliffe.  

16 let je v atletice úctyhodná doba, zvlášť ve vztahu k tomu, kolikrát za tu dobu padl nejlepší výkon mužský. Jako každý rekord navíc ani tento se nerodil lehce. I když – kdo ví, možná s trochou štěstí mohl být ještě o něco lepší.

Sportem překonala zdravotní potíže

Když se Paula narodila, vytrvalostní disciplíny ještě neměly takovou popularitu, jako dnes. Malé děvče mělo ale to štěstí, že její táta byl zapálený běžec, amatérský maratonec a Paula ho chodila při trénincích v lese podporovat. Nosila mu pití, jezdila za ním na kole, nebo se přidala a část trasy s ním běžela. Vytvořila si tak přirozenou lásku k běhu. Sama o sobě říká, že když měla jako malá někam jít, většinou spíše běžela, než aby jen tak šla.

Právě běh a sport ji pomáhal zvládat její zdravotní problémy s astmatem a anémií. To, co mnohé limituje, ona svou pílí překonávala, mnohdy šla až na hranici svých možností, ale to bylo až mnohem později. Ve svých devíti letech začala závodit za atletický klub. Obdobně jako většina velkých běžců, začínala na dráze a přespolními běhy.

Vrozená touha vítězit

Nebyla zázračné dítě, ale toužila po vítězství a byla ochotna trénovat více. Nejen pro vítězství samotné, ale pro milovaný běh. Po devíti letech, tedy v osmnácti se stala juniorskou mistryní světa v přespolním běhu. Následovaly další mistrovské tituly: tři evropské a dva světové v přespolňácích a tři světové v půlmaratonu. Už na začátku nového milénia byla živoucí legendou, ale její největší úspěch i největší zklamání měly teprve přijít.

Tvrdé tréninky, osm dní absolutního zápřahu, 30 kilometrů běhu, posilovna – to vše rozloženo do třech fází. Pak jeden den odpočinku. Trénink, který není pro každého, ale kdo chce být nejlepší, nesmí se bát dřiny. Začátek milénia přinesl také posun od tratí do půlmaratonu na maratonskou vzdálenost a byl to přechod vítězný.

Na každém závodě, ve kterém startovala, byla favoritkou. Z prvních sedmi jich šest vyhrála a posunula světové maximum až na 2:15:25, ten zaběhla na domácí půdě v Londýně. Je to také rekord, který od 13. dubna 2003 platí až dodnes.

Extrémní tréninky, kterými překonávala své vrozené hendikepy, si ale začaly vybírat svou daň. Zranění začínaly přibývat. Jedno přišlo pouhých pár dní před olympiádou v Athénách. Podařilo se jí ho vyléčit, a tak mohla nastoupit na svůj vysněný největší maraton.

Místo zlata bolest

Přímo v kolébce maratonské distance v Athénách neponechává Paula v horkém počasí nic neponechává náhodě. Od startu jako hlavní favoritka běží ve vedoucí skupině. Britští fanoušci nepochybují o budoucí vítězce a ani ti nejhorší škarohlídové nepočítají, že by nestála na bedně.

Jenže zhruba po hodině závodu začínají být v Paulině obličeji vidět náznaky trápení. Stále se ale drží a bojuje se svým tělem. V tu chvíli je jedinou její soupeřkou ona sama. Bolest se stupňuje, z běhu se vytrácí jiskra, přesto je stále na dohled favoritkám. Pokud by překonala krizi, má stále šanci na skvělé umístění, vzhledem ke zbývající vzdálenosti i na vítězství.

Jenže krize nepomíjí, s každou minutou je vidět v obličeji více a více utrpení, ze stylu běhu se vytratila obvyklá lehkost a už je to spíše jen boj o každý další krok. Na metě 36 km pak tělo odmítne pokračovat úplně. Ještě se pokusí o další krok, ale nakonec usedá na patník poblíž trati a se slzami v očích musí uznat svou porážku.

Okamžik, který rve srdce každému běžci. Okamžik, kdy už nejde udělat další krok. Zrovna v závodě, kdy měl přijít největší úspěch, přichází největší zklamání. Později se pak dozvídáme, že vše začalo zraněním a protizánětlivými léky, které narušily zažívání, a extrémní vedro spolu se zátěží pak společně vystavily tělu stopku.

Tvrdý trénink i v těhotenství

Zklamání však nemohlo tak silnou osobnost zlomit. Tvrdá práce posunula Paulu zase na vrchol a opět přišla velké vítězství v New Yorku a na Mistrovsví světa v Helsinkách o rok později, kde napodobila svůj velký vzor – Emila Zátopka.

Rok před další olympiádou sice stihla porodi dceru Islu, ale nebylo to pro ni dlouhé přerušení kariéry. I s bříškem tvrdě trénovala, jen s mírně upraveným tréninkovým plánem a už krátce po porodu přešla do plného tréninku.

Jenže zranění opět přibývala. Jinak, než extrémním tréninkem se na vrchol vyšplhat nedá a bohužel každé tělo má své limity. Přesto se na olympiádě v Pekingu 2008 postavila na start opět jako hlavní favoritka. Svou roli však bohužel znovu nepotvrdila. Přes velké křeče nakonec dokončila na 23 místě. Tentokrát už vzdát nechtěla, dokud to šlo běžela.

Že nepatří do starého železa, ovšem dokázala v New Yorku, kde i v tomto roce zvítězila.

Sen o triumfu na domácí půdě

Následující čtyři roky měly být přípravou na velký návrat. Doma v Londýně chtěla napravit svou smutnou olympijskou maratonskou šňůru, a tak, když čekala syna Raphaela, trénovala ještě tvrději, než když čekala Islu. Brzký návrat a těžké tréninky však opět způsobovaly další a další zdravotní problémy.

I když byla připravena se doma poprat o vítězství, ač už nebyla v roli favoritky, běžet doma s obří podporou fanoušků to by ji mohlo posunout opět na vrchol. Vždyť o rok dříve při maratonu v Berlíně doběhla třetí, v čase, jímž kvalifikační limit překonala o sedm minut. A to už může být příslib. Bohužel pouhé tři týdny před začátkem olympiády musela svou účast odříct. Další zranění ji opět zastavilo.

Obří porce kilometrů snaha a láska k běhu, to udělalo z děvčete s astmatem největší vytrvalkyni historie. I když dosahovala těch nejlepších výsledků a stala se doslova sportovní superstar, zůstala tím milým děvčetem, ze kterého na potkání vyzařuje neuvěřitelná pohoda a radost z běhu rozdává plnými hrstmi. Vidět ji běžet při ranním tréninku ve městě je zážitek sám o sobě. I přesto, že se ji nesplnil její největší sen, běh stále miluje a právě tím, jak se staví ke svým úspěchům i neúspěchům, je obrovskou inspirací pro každého, kdo chce něčeho dosáhnout – nejen ve sportu.

Kdo je Paula Redcliffe

Šestinásobná světová šampiónka:

• 1x maraton (2005)
• 2x kros (2001, 2002)
• 3x půlmaraton (

Sedminásobná vítězka velkých světových maratonů:

• 3x Londýn
• 3x New York
• 1x Chicago

Držitelka dvou světových rekordů:

• 10 km – 30:21
• Maraton – 2:15:25 (platí dodnes)

Text: Michal Hrabec | Foto: Shutterstock