OCR závody se pomalu ale jistě dostávají pod kůži stále většímu počtu Čechů. Své příznivce si tyto extrémní překážkové závody našli jak mezi vrcholovými sportovci, tak i u lidí z kanceláří. Někdo v nich hledá únik z běžného života, jiný adrenalin, který se mu v kanceláři za počítačem nedostává. O tom, jakou cestu česká OCR scéna za poslední roky ušla, jsem si povídala s Petrem Vinickým, prezidentem OCRA CZ (české asociace extrémních překážkových závodů) před víkendovým 2. MČR v OCR, který se koná tento víkend v Harrachově.

Petře, můžeš čtenářům vysvětlit, co OCR vůbec znamená? A jaký, jestli tedy je, je rozdíl mezi OCR a Spartan Racem. Valná většina běžců totiž všechny závody spadající do kategorie OCR nazývá Spartan Race. Je to podobný případ, jako když se řekne lux.

OCR je zkratka anglického názvu Obstacle Course Racing. Který shrnuje 3 části ze kterých se vlastně závod skládá. Obstacle jako překážky, course jako trať a racing představuje závodění. Pod touto zkratkou můžete najít většinu informací. Jaký je rozdíl? Já bych řekl, že žádný. Nebo můžu odpovědět otázkou. Jaký je rozdíl mezi triatlonem a Ironmanem? Spartan Race byl první závod u nás, který opravdu prorazil do povědomí lidí. Proto si ho většina lidí spojuje právě s tímhle typem závodů. Ale jinak v tom žádný rozdíl není. Spartan Race je obchodní značka a závodní série.

Ty sám jsi velmi úspěšný závodník a OCR běháš skoro od jeho počátku v České republice. Můžeš nám tedy jenom shrnout, jak jsi se k tomu dostal a co Tě na tom nejvíc baví?

Mě k těmto závodům přivedl bratr. Měl jsem jet už na ten úplně první do Monínce, ale měl jsem z toho strach. Tak moje první zkušenost byla až v Bořeticích 2013, kde jsem tomu úplně propadl. Už na trati mi došlo, že to je přesně to, co celý život dělám odděleně. Závodění, běhání a překonávání různých překážek. A právě ta variabilita, moment překvapení, nahodilé výzvy a kroky do neznáma jsou ty věci, které mě na tom neskutečně baví. A pak hledání ideální kombinace tréninku běhu a silové přípravy. 

Kde vidíš největší rozdíl mezi tím, jak vypadaly překážkové závody v roce 2013 a dnes?

Ten největší rozdíl vidím v několika rovinách. Organizace závodů a překážky jsou úplně na jiné úrovni. A jsou mnohem těžší. Dříve jsme měli jako nejtěžší překážku přeručkování na 5ti tyčích nebo šplh. Ted ručkujeme na 50m dlouhých drahách, visíme za tyčky nebo koule na jedné ruce. Máme taky mnoho možností, jaký typ závodu si okusit. Běžecky těžší, překážkově lehčí a nebo naopak. Ve svých začátcích to byl takový underground a teď je to regulérní sportovní odvětví s celo víkendovou akcí. Těch možností je opravdu hodně moc. Další rovina, která je hodně odlišná je startovní pole. Velká skupina závodníků se připravuje systematicky. Stále se zvyšuje laťka obtížnosti a závodníci se tomu snaží přizpůsobit.

V České republice je v této chvíli velké množství různých sérií OCR závodů. Dokážeš říct, jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Závodních sérií je tu více. Některé jsou etablované a mají už své stálé závodníky a celoroční seriál závodů. Jiné jsou jednou za rok a stále hledají svůj okruh zájemců. S tím souvisí i jejich kvalita nebo obtížnost. Někde víte, co vás přesně čeká a na co se připravit. Jinde do poslední chvíle netušíte, s čím se na trati potkáte. Série nebo jednotlivé závody lze dělit i podle obtížnosti překážek. Jsou tu takové, které jsou spíše volnější s ne úplně těžkými překážkami. Jiné staví svou filozofii naopak na obtížných překážkách. Celkově se kvalita posunula hodně dopředu. Startovní pole čítá tisíce lidí, máte tu televizi, maséry, trenéry a tréninkové skupiny, doktory a lékařské týmy.

Jsi prezidentem OCRA CZ. Tuto roli jsi převzal po zakládajícím prezidentovi Martinu Čížkovi. Proč jsi se rozhodl tuto roli vzít a kam bys rád s OCROU směřoval. Jaké jsou hlavní cíle OCRA CZ?

Stejně jako první oslovení být členem OCRA CZ přišlo i otázka být prezidentem asociace zcela bez varování. Dovolím si o sobě říci, že mám jedny z největších závodních zkušeností u nás právě z OCR. Několikrát jsem byl závodit za oceánem, viděl jsem, jak funguje OCR ve Skandinávii nebo jinde v Evropě a právě tohle široké srovnání porovnávám s tím českým rybníčkem a vidím, kde všude se dá tento sport posunout. Jaké jsou světové trendy nebo chyby a těch se tu vyvarovat. OCR mě dostalo na místa, o kterých jsme ani nesnil a tohle je způsob, jak to můžu tomu sportu vrátit. Pomoci jiným dostat se na vyšší úroveň a celkově OCR jako sport posunout na vyšší úroveň. Nepatřím mezi ty, kteří jsou hrdiny u klávesnice, ale raději ukážu výsledky práce.

Leží před námi několik výzev, což jsou zároveň takové vlajky v dálce, ke kterým míříme. OCR směřujeme k tomu, aby to bylo uznané jako sport. S tím souvisí strašná spousta věcí. Členská základna, trenéři a licence, pravidla, děti a jejích příprava, národní šampionát jako výkladní skříň našich nejlepších závodníků. Ale když shrnu ty hlavní cíle, tak jsou to dětské kroužky a tréninky, podnikat kroky aby se OCR stalo regulérním sportem, vytváření podmínek pro naše nejlepší závodníky a nakonec přenášení trendů ze světa, ať už z pohledu bezpečnosti nebo překážkových standardů naším lokálním sériím.

Za necelé dva roky, kdy jsi členem OCRA CZ, jsi dokázal vybudovat český OCR žebříček. Loňský nultý ročník ukázal, že mnoho lidí takové soupeření baví. Co s žebříčkem zamýšlíš dál? K čemu takový žebříček má sloužit? Jen k porovnávání výkonnosti asi ne?

Žebříček je takové první vodítko a porovnání, jak jsou na tom naši závodníci. Právě to srovnání napříč sériemi je zajímavé. Protože ne každý závodník je dobrý ve všem nebo na každém závodě. Někomu sedí více běh, jinému zas překážky. A tady se mohou navzájem porovnat a sami sebe motivovat být lepší. Druhá a podstatná část je pro samotné závodníky. Pokud půjdu za potenciálním sponzorem s žádostí o podporu. Už se mám o co opřít. Jsem ten a ten a právě se držím v TOP5 v České Republice. Je to odraz výkonosti a pro sponzora už může být mnohem zajímavější podporovat někoho, kdo se pohybuje v úzké české špičce. Pro ty menší organizátory je to zas určitá motivace být součástí žebříčku a posouvat svůj závody nebo závody kvalitativně dopředu.

Na stránkách je zároveň možnost najít český OCR pohár. Jaký je mezi žebříčkem a pohárem rozdíl a co má pohár za účel?

Pohár se od žebříčku liší tím, že je předem dáno z jakých závodů se budou body počítat. Závody do žebříčku jsou vybrané tak, aby tam bylo zastoupeno několik lokalit lišící se terénem a náročností napříč organizátory. Body do OCR ligy se naopak počítají ze všech závodů, které jsou do ligy zahrnuté. Respektive od všech organizátorů, kteří do ligy patří. Což může být okolo 25 závodů za rok. Pohár jich má pouze 8. O to větší konkurence je na startu. Pohár je svým zaměřením určen pro závodníky, kteří se chtějí opravdu porovnávat a posouvat svou výkonost. Závodům zařazených do pohárů zas na startovní pole přivedou českou špičku, větší mediální zájem.

Další významným bodem je skutečnost, že se opravdu ukáže, kdo má výkonost elitního závodníka. Stále jsou u nás první vlny pojmenované jako Elitní, ale přihlásit se tam může kdo chce a mnohdy i za příplatek. Ti nejlepší závodnici do své přípravy investují nemalé peníze a čas a je trochu divné, když musí platit peníze na víc za to, aby se mohli srovnávat s ostatními. Oni jsou výkladní skříní sportu a vzory pro mnohé ostatní. Proto by na základě svých výsledků měli mít svůj start v Elite bez dalších extra nákladů.

A když už jsme u poháru, nemůžu opomenout také 2. MČR v OCR. Loni jste ho pořádali v rámci jedné závodní série. Letos jste se rozhodli si ho uspořádat sami. Kde se myšlenka na vlastní mistrovství vzala a co toto osamostatnění přinese samotným závodníkům?

Tu myšlenku, jak by to mělo vypadat, jsem v sobě nosil už delší dobu. Ale byl potřeba čas, aby to uzrálo a hlavně najít cestu a způsob, jak to zorganizovat. Udělat běžecký závod na silnici je proti tomu vážně víkendová sranda. Jedna rovina je nezávislost, což nejde ruku v ruce s tím když budeme pořádat MČR s jedním z organizátorů. A druhá je schovaná pod hashtagem #ocrunited. A ta pointa je v tom spojit organizátory na jedné trati v rámci šampionátu. Závodníci si během jednoho závodu zkusí jak nové překážky, tak ty od organizátorů během jednoho závodu. Je to přínos i pro organizátory, protože mohou oslovit i ty závodníky, kteří váhají nebo ještě nezkusili jejich sérii a zároveň se inspirovat.

Zároveň si závodníci vyzkouší plno nových překážek, které znají nebo je viděli na zahraničních závodech.

Jak bude mistrovství probíhat a kde? Na co se můžou závodníci těšit

MČR bude probíhat tento víkend 24. -26. 8. 2018 v Harrachově přímo pod skokanskými můstky. A na co jiného se těšit než okolní přírodu, výběh na můstek, spoustu nových překážek vyrobených speciálně pro MČR? 3 sekce od organizátorů a jedno evropské překvapení. Na trati taky bude dost vody, takže snad od všeho kousek. Není cílem dělat extrém, ale vyvážit jednotlivé části a věříme, že v tom bude celé kouzlo.

Na jaké hvězdy se můžeme těšit?

Kromě těch českých, kdy přijede komplet špička tak čekáme závodníky z Německa, Švédska, Holandska, Slovenska a dokonce i z Kanady. 

Vím, že součástí 2. MČR v OCR bude i skupina rozhodčích. Co si slibuješ od tohoto kroku. A co s nimi bude dál.

Rozhodčí je skupina lidí, kteří budou speciálně proškoleni na dodržování pravidel u zvláště kritických překážek. Kde se hlídají různé doteky konstrukce či správné provedení. Tito lidé by měli být garantem správného dodržování pravidel po celou dobu závodu. Mají rozhodující slovo. Zároveň mohou být k dispozici pro ostatní pořadatele, jako pomoc na takto rizikových překážkách. Měla by to být nezávislá skupina lidi, kteří mohou takto závody objíždět. Tím pozvednou level závodu zas o kousek výš.

OCRA CZ je součástí evropské federace. Jaké z toho pro české závodníky plynou výhody?

Výhody jsou spíše takové nepřímé momentálně. Což se ale příští rok změní, protože jsme členy nejen Evropské federace ale zároveň i té světové. Asi mohu prozradit, že je velká šance mít českého zástupce ve světové komisi , která se zabývá uznáním OCR jako sportu na globální úrovni a s tím už několikrát zmiňované představení OCR jako sportu na olympijských hrách.

Nedávno proběhlo ME v OCR a ME ve Spartan Racu. Kde vidíš hlavní rozdíl mezi těmito mistrovstvími a můžeme na základě těchto dvou závodů předpokládat nějaký vývoj OCR sportu ve světě nebo u nás?

ME v OCR, které se konalo v Dánsku, si dovolím tvrdit bylo opravdu zlomové. Asi nejtěžší překážkové závody a zároveň nejlépe připravené. Perfektní servis, mnoho diváků. Mělo to vážně úplně všechno, co taková akce má mít. ME ve Spartan Race se dá srovnat s ME v  Lomnici 2015. Perfektně připravené, náročné, divácky atraktivní. Rozdíl byl v lokalitách. Dánsko je rovina a mnoho překážek. SR v Morzine byly kopce a silové překážky. Myslím, že na obou akcích to dopadlo, jak nejlépe mohlo.

Dánsko ukázalo mnoha závodníkům jejich slabá místa a zároveň trend jakým se OCR ubírá co se překážkového nastavení týče. Ručkovačky, dlouhá komba atd. Zároveň ukázalo organizátorům, jak nastavit obtížnost, jak nastavit kvalifikace a co je třeba do příště vyladit. Morzine zas ukázalo krásu hor a skloubení trati s diváky a městem.

Petře, dokážeš popsat hlavní rozdíly mezi českou a světovou OCR scénou?

V zahraničí už máme profesionály. Příprava a podpora atletů je na vyšší úrovni jak u nás. Organizátoři spolu dokáží komunikovat. Překážky jsou těžší a náročnější. Mají to tam jako standard. Co si někde u nás myslíme, že je strop, oni mají jako začátek. Na druhou stranu tak přísné hlídání angličáku jako u nás na SR nebo další věci v zahraničí vůbec nemají.

V zahraničí jsou také specializované gymy na přípravu OCR. U nás už také začínají, ale ne v takové míře. Další je mediální zájem, který je v zahraničí větší. Noviny, televize atd.

Poslední, velmi obligátní otázka. Kam si myslíš, že se OCR závody v budoucnu posunou a kam by jsi chtěl, aby se OCRA CZ posunula příští rok?

Čekám, že se opět přitlačí na obtížnost překážek. Zároveň si myslím, že se trochu oddělí Elita od ostatních závodníků. Vznikne větší mediální zájem a tím doufám i lepší podmínky pro růst na všech úrovních.

Taky dojde ke standardizaci závodních formátů. Tím se začne trochu štěpit i zaměření závodníků. Například závod na 1km napěchovaný překážkami a závod na 15K který už je mnohem víc o běhu. Všechno půjde ruku v ruce s televizním formátem. Tak, aby to bylo atraktivní pro přenosy a divácky zajímavé. Tady v Evropě se příští rok můžeme těšit na jednu velkou akci. Sice nemůžu prozradit, o co se jedná, ale bude to velká novinka.

Pro OCRA CZ je několik výzev do budoucna. Vetší podpora pro děti a jejich rozvoj. Pomoci ostatním závodům dostat je více mezi lidi. Více atraktivní pro sponzory. Věřím, že příští rok poháru zas bude o level výš a bude zajímavý pro více subjektů. A v neposlední řadě pokračovat na práci s OCR jako sportem takovým.