Do Chorvatska už jen v říjnu na IRONMAN 70.3 POREČ

Když jsem slíbil, že reportáž z Poreče napíšu kvůli uzávěrce hned po doběhu do cíle, úplně jsem to nedomyslel. Sedím s notebookem na břehu moře, do nohou střílejí křeče a hlavou létá tolik emocí, že je nedokážu uspořádat do vět. Tohle byl přesně ten den, pro který stálo za to trénovat.

Zázemí závodu se nacházelo v Plava Laguna Zelena Resortu na jižní hranici Poreče, kde se nacházejí hotelové i apartmánové komplexy. Poprvé jsem si ho prohlédl v pátek při vyzvednutí startovního balíčku, podruhé v sobotu při uložení kola do depa.

Když jsem se do něho vrátil potřetí v neděli brzy ráno před startem, začal jsem nechtěně testovat připravenost pořadatelů. Zkouška č. 1: Při dofukování kol jsem ohnul ventilek – naštěstí měli v bike servisu přímo v depu k dispozici náhradní. Zkouška č. 2: Na startu jsem zjistil, že jsem v aute zapomněl čip. Ale přímo u startu měla dobrovolnice připravený v batohu náhradní čipy pro pitomce jako já. Celkově se organizátorům nedá nic vytknout! I když pořádali organizačně náročný závod série IRONMAN 70.3 poprvé, vše fungovalo skvěle.

Z moře až na zelené kopce

Plavecká část o délce 1900 m opisovala písmeno „U“ kolem borovicemi porostlého poloostrova. Čistá modrá voda měla příjemných 20°C. A když jsem z vody sledoval, jak slunce stoupá nad pobřeží Istrie, byla to čirá radost. Díky klidné hladině mohli dobří plavci zaplavat rychlé časy. Já k nim nepatřím, tak jsem šel na břeh po 32 min.

Cyklistická část byla stvořena pro rychlostní rekordy, kvůli tomu ale nebylo na trati k vidění příliš chorvatských krás. Pokud za ně nepovažuješ táhlé zelené stráně a louky, které mě překvapily. Znám Chorvatsko jen v létě, kdy je vyprahlé a žluté. Tady ale ze zelené trávy vyrůstaly pampelišky a podél silnic se dalo trhat kiwi.

Prvních 20 km vedlo do lehkého stoupání, kterým jsme přes několik vesnic dojeli až k dálnici, po které jsme bušili dalších 50 km. Následoval rychlý sjezd zpět do Poreče. Vím, že někteří závodníci by si představovali zábavnější trat. Za sebe můžu říct, že když to jede rychle, jediné panorama, které mě zajímá, jsou čísla na hodinkách. Do depa jsem se z 90km cyklistiky vrátil po 2 hod 25 min s průměrem 37 km/h.

A teď už jen běh. Půlmaraton. Nádherná obrátková trasa s jedním ostřejším stoupáním vedla celou dobu po pobřeží, a hlavně přes obdivované historické centrum Poreče. Doklopýtal jsem za 1:24:17. Celkový čas 4:30:49 je pro mě nad očekávání, ale zároveň má hořkou pachuť kvůli těm 49 vteřinám i dvouminutovému odstupu na medaili v mé věkové kategorii. A vím, kde jsem ten čas nechal – na záchodě.

Do Chorvatska už jen v říjnu

Od teď už nebudu do Chorvatska jezdit v létě, ale jenom v říjnu. Je tu úžasné počasí – sluníčko a teploty 20 až 25 °C, už tu není tolik turistů a hlavně: V říjnu se tu koná IRONMAN 70.3, na který se kdykoliv rád vrátím.

IRONMAN 70.3 POŘEČ

Chceš se príští rok postavit na start také? Mrkni na www.ironman.com/im703-croatia, kde se dozvíš více informací otrati abrzy také o termínu a registraci na rok 2023.