Tenistka Barbora Strýcová má za sebou úplně novou sportovní zkušenost. Vyzkoušela si triatlon. A to pouhé čtyři měsíce po porodu dcerky Josefíny. „Moc se mi to líbí, ale tenhle sport je dřina největší,“ řekla v cíli CITY TRIATHLONU Karlovy Vary, který patří k nejprestižnějším i největším závodům domácí triatlonové sezony.
Plavání jste se hodně obávala, protože neumíte kraul. Jak jste si s těmi 750 metry ve vodě poradila?
Začala jsem plavat kraulem, protože jsem si říkala, že nemůžu jako jediná plavat prsa, abych neměla ostudu. Ale jak ten kraul neumím, tak mě hrozně unavuje. Tak jsem přešla na prsa a dala jsem je svým tempem. Stejně mi ale po pár stovkách metrů začala trať připadat nějaká dlouhá. Tak jsem zatnula jsem zuby a plavala si svoje tempo.
O karlovarské cyklistické trati se říká, že patří k nejtěžším v triatlonovém kalendáři, protože její součástí je strmý výjezd na Zámecký vrch, který jste musela zvládnout hned třikrát. Je opravdu tak těžká?
Nemůžu to s ničím porovnat, ale bylo to hrozně těžké. Nejdřív je ten kopec prudký, a hned za ním je taková táhlá část, která se nezdá, ale je taky přísná. Pořád jsem si říkala: jenom tři kola, jenom tři kola. Ale bylo hodně náročné.
Běh je vaše nejsilnější disciplína. Užila jste si ho?
Na začátku jsem měla nejtěžší krizi, protože po cyklistice mě rafnula lýtka a trvalo, než jsem se rozběhla. Ale je pravda, že tam byl můj výkon asi nejlepší.
Dostala jste se na trati do nějaké skupinky, ve které jste si mohly pomoci?
Ne, nikoho jsem se nechytila. Asi jsem zvyklá z tenisu, že si jedu svoje tempo ve všech disciplínách. Ale byly tam holky, které mě povzbuzovaly, protože asi viděly, jak se trápím. Tak to bylo fajn.
Bavila vás ta pestrost triatlonu, který kombinuje plavání, cyklistiku a běh?
Líbí se mi to moc. Třeba se tomu do budoucna věnovat budu, ale momentálně si dám delší pauzu. (směje se)
CITY TRIATHLON Karlovy Vary letos představil superhrdinskou komunikační kampaň, která vyzdvihuje amatérské závodníky, protože dokáží kombinovat časově i fyzicky velmi náročný trénink s rodinnými a pracovními povinnostmi. Vy sama jste přesně čtyři měsíce po porodu. Jak se vám tedy ta myšlenka líbila?
Obdivuju lidi, kteří musejí chodit do práce a triatlon dělají jako zábavu. Klobouk dolů před nimi. Tohle je největší dřina. Sama jsem se hrozně bála, že budu nepřipravená. Ale zvládla jsem to, i když ne podle svých představ. Přitom já jsem člověk, který když není nachystaný, tak je nervózní. Ale bylo to fajn.
Do cílové rovinky za vámi přiběhl syn Vincent, který vás hned objal a něco vyprávěl.
Já jsem v tu chvíli měla jen mžitky před očima, takže jsem cítila, že mi skočil do náruče a vyprávěl, co dneska dělal. Ale moc jsem toho nevnímala.
Zůstanete u triatlonu i do budoucna?
Přála bych si znovu závodit, ale vím, že na to potřebuji mít čas a vzít si trenéra, abych to dělala správně a aby mi pomohl připravit se. Ale teď to s dětmi nejde, protože od nich zatím nechci odcházet.
