Nedá se říci, že nám, běžcům, by měl být mobilní telefon ukradený. Není ale jedno, kde přesně jej při běhání nosíme. Zdaleka nejpoužívanější způsob přikurtování na paži není z nejzdravějších. Ovlivnit běžecký postoj, pohyb těla i jeho bolavost ovšem svedou i na první pohled neškodná sluchátka.

Moderní hračky. Utrácíme za ně majlant, dáváme jim jména, trávíme s nimi maximum možného času. Ten běžecký nevyjímaje. Mobilní telefony se díky hlasovým aplikacím dovedou zhostit dokonce i úlohy trenéra. Suše oznamují mezičasy, naléhavě radí, motivují. Chválí, good job today. Vypadá to jako bezvadná vychytávka, leč ne všechno je růžové.

Není totiž jedno, odkud „appka“ dotyčného sekýruje. Dnešní telefony totiž už nejsou žádná tintítka. Zatímco před patnácti roky vážil průměrný tlačítkový telefon sotva sto gramů, současné moderní komunikátory přesahují 160 g, výjimkou nejsou ani dvacetidekové celokovové kousky. U takového „granátu“ už sakra záleží na tom, kde jej nosíš.

Mobil, kyčel, koleno

Paradoxně tím nejméně vhodným místem je to nejčastější – na paži. Jednak si ve snaze upevnit pouzdro co možná nejpevněji můžeš zaškrtit paži až na pokraj krevní sraženiny, a to ne úplně daleko od srdce.

Častěji se však ozvou záda, kyčel, koleno. Nikoliv překvapivě na straně ponášení mobilu. Že to nemůže být tím? Vždyť přece cvičíš, kondici máš, a těch pár gramů na ruce tě nezabije. Sice nezabije, ale vychýlí, zejména pokud upřednostňuješ jednu paži.

A nejde jenom o vybočení osy páteře – zároveň vznikají i svalové dysbalance viditelné v klidu i při pohybovém rozboru. I takováto prkotina může dost dobře celodenním sezením ukřižovávaná záda „dorazit“. V důsledku čehož začne zlobit cokoliv, zpravidla od pasu dolů. Třeba kyčel či vnější kolenní vazy.

Mobil navíc dovede rozhodit i biomechaniku celé horní poloviny těla. Kinetika šestnáctidekové zátěže se projevuje nenápadným vytahováním, vystrkováním jednoho ramena vpřed, posléze i lokte. Třeba na cílových fotkách si pak můžeš všimnout ruky v pravém úhlu, s loktem od těla a dlaní před břichem.

Zvláště nezpevnění jedinci s předpoklady k hypermobilitě pak mohou s nástupem únavy začít „rotovat“ a nadupávat i od pasu dolů. V případě vytrvalostního běhání vynásob tento pohyb několika až mnoha tisíci opakování a umocni dny, měsíci, roky takového počínání.

Zejména příležitostní běžci často nosí telefon i v ruce. Stejně tak v létě vodu. Nošení v ruce čehokoliv rozměrnějšího či těžšího než klíč od auta ale také není nejlepší nápad. Takové břemeno opět rozhodí běžeckou techniku, znemožní běžet plynule, rovnoměrně. Přestože osově dokonale souměrný je ve skutečnosti málokdo z nás, měli bychom se o vyvážení alespoň snažit.

Zátěž na střed, ne do ruky

Samozřejmě víme, že bychom měli lokaci našich smartphonů na pažích pravidelně střídat. Ruku na mobil, kdo z nás to skutečně dělá? Vtipné a svým způsobem i vypovídající je, že pokud se pokusíš o změnu poté, co si tělo na jednostrannou zátěž zvykne, bude v okamžiku výměny paží „překvapené“. Žádný div, v případě těžších telefonů se bavíme bezmála o čtyřistagramové pravolevé proměně!

Pokud si svůj běh neumíš bez mobilu představit, snaž se nalézt vhodnější lokaci. Když už věšet na tělo jakoukoliv zátěž, ideálně tak čiň co možná nejblíže středu těla. Strečové mikroledvinky stojí pár korun, nacpeš do nich i klíče. Telefon pevně obejmou, a pokud správně nastavíš pásek, pomalu o něm nevíš. Jestli si kapsu otočíš na bedra či břicho, je na tobě.

Jednu drobnou nevýhodu to má: při běhu se nemůžeš podívat na displej mobilu. Což je na druhou stranu dobře, neboť lovení poznatků po straně paží ruší rytmus jejich práce. Hlasové pokyny „trenéra“ ozývající se zpod bundy od zadku také mohou okolí svádět ke štiplavým poznámkám, ale to je pořád lepší, než si plíživě křivit tělo.

Řešením je i pořízení vytrvalecké „vesty“, do níž vedle mobilu schováš i vak s pitím. To už ovšem nebývá korunová záležitost.

Sluchátka: musí sedět jako boty

Za určitých okolností svedou ovlivnit pohyb dokonce i sluchátka. Že to není možné? Je. Pro tentokrát nebudeme nějak víc omílat nesporně šikovné rady typu, že člověk by měl obzvláště v žáru velkoměsta pouštět muziku jen tak hlasitě, aby měl alespoň tušení o cvrkotu okolního světa. Asi už jsi také slyšel(a) o tom, že v uších sídlí i orientační smysl, tělesná rovnováha… Z tohoto důvodu jsou šikovnější sluchátka na lícní kosti (bone conduction). Ať už ale budou jakákoliv, „pecky“ nevyjímaje, měla by perfektně pasovat.

Pokud totiž sluchátka sedí v uších či na hlavě hůře, člověk má podprahové sklony přestat hýbat hlavou. Asi jako když si na hlavu položíš knihu a snažíš se ji tam udržet. Schválně, zkus to. Co se stane s postavením těla? Záklon hlavy plus trupu, podsazení, přisednutí. A hlavně zatažení šíje.

Ono to možná nevypadá, že hlava by se při pohybu kdovíjak hýbala (ostatně její větší kroutivé výkyvy jsou vysloveně nadbytečné). Jenže naše bezmála pětikilogramová myslivna přesto určité vyvažující, okem těžko postřehnutelné mikropohyby vykonává. Jejich význam bezpečně poznáš v okamžiku, kdy chytneš z průvanu ústřel šíje a tahle úloha hlavy zmizí.

Sluchátka mohou mít podobný účinek. Přinejmenším na zvážení je pak běhání s takovými nejtěžšími „traktoristickými“ retro sluchátky typu Otík. Zatuhnuvší šíje či dokonce trapézové svaly dovedou zejména při delších výbězích pozlobit.

Běháme totiž celým tělem jedním směrem. Tedy měli bychom. A kolikrát na náš pohyb mají vliv i věci, do nichž bychom to fakt neřekli!

Text: Michal Vítů | Foto: Shutterstock