Moc se o ní nemluví, přitom se meditaci věnuje stále více lidí a vrcholových sportovců. Vědí proč. Ať už jim pomohla posunout hranice jejich výkonu, schopnost přijmout porážku, nebo se jen vnitřně srovnat. Na první pohled to zní možná šíleně, ale meditaci se může věnovat každý, aniž by si ostatní ťukali na čelo.
Carl Lewis, jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších atletů historie, keňští běžci na dlouhé trati Tegla Loroupe a Paul Tergat, ale i Abhejali Bernardová – první Česka, která přeplavala kanál La Manche, úžinu Catalina i maraton okolo Manhattanu. Ti všichni nedají na meditaci dopustit, těm všem podle jejich slov pomohla k lepším výkonům.
Nemusíte si ovšem nutně představovat jakéhosi pošuka zahaleného v hábitu a sedícího od úsvitu do soumraku na vrcholku hory se zkříženýma nohama. O tom to není. Meditace, byť krátká, zklidní vaši mysl, navede vás k vyrovnanosti. V životě i ve sportu.
Dokonce na to existují studie. Například ta harvardská přinesla, že meditace vytváří změny v šedé kůře mozkové a umí ji i obnovit, což právě může být zdrojem psychologických benefitů. Jiné výzkumy, ale s podobným závěrem, hovoří o změně geometrie mozku či o uvolnění nervových drah. Negativní emoce a pocity vyčerpání ustupují do pozadí (snižuje se aktivita pravé přední mozkové kůry), naopak se dostavuje pocit štěstí, nadšení a energie posílením opačné části mozku. Meditace údajně zlepšuje také paměť, imunitu a chrání srdce a mnohé další.
Jde ovšem o velmi individuální záležitost a nelze ji aplikovat plošně tak jako třeba intervalový trénink. Člověk k ní musí dospět.
Když dva dělají totéž, není to totéž
Běh může znamenat pro naše životy mnoho dobrého a my bychom se měli snažit, aby tomu tak bylo. Může nás učit pokoře, rozšiřovat obzory vnímání sebe sama i okolí. Běh může být dokonce první vlaštovkou osobní svobody, pokud jsme tuto přirozenou část naší bytosti ztratili či ji nyní neznáme. Vždy bude záležet na tom, zda ji chytneme za ten správný konec. Bez ohledu na to, jestli nám jde o výkony, nebo jen o radost z pohybu.
Když jsem začal před mnoha lety meditovat, nedovedl jsem si představit, že by to bylo jinak než v pohodlné pozici se zavřenýma očima a za hudby. Jenže člověk umí zdokonalovat své tělo, mysl i vnímání, ale také svůj duchovní rozměr a to téměř za každých okolností. Jde jen o to, zda se dokážeme zaměřit správným směrem.
Když dva dělají totéž, není to totéž. Když dva běží tutéž trasu stejnou rychlostí, nemusejí ve své podstatě dělat totéž. Pokud uvážíme dopady běžeckého počínání na lidský organismus, tréninkový efekt bude jiný. Zaměříme-li se na lidskou mysl, ani tehdy nebude vnímání tréninku stejné.
Všechno je naše volba
A to nejlepší na tom všem je, že co nám běh přinese, je pouze naše volba. My se nejen rozhodujeme, kudy poběžíme a jakým způsobem, ale naše volba je i vnímání tréninku a sebe sama.
To bude určovat, jaký pocit a co přesně si z něj odneseme, a dokonce i efektivitu zátěže. A je jedno, že to mohl být běh podle tréninkového plánu, naše volba je, že podle něj chceme běhat.
Člověk dostal do vínku svobodnou vůli a rozum. To může být vražedná kombinace. Díky neustálé analýze dění si uvědomuje a vnímá celé spektrum souvislostí, porovnává je se svými vědomostmi a zkušenostmi, zapojuje do jisté míry slepou inteligenci.
Dobrá zpráva je, že běh nám může pomoci tyto klapky z očí sundat – oprostit se od starostí všedního dne, které nám často zužují rozhled i nadhled. Tím pádem můžeme věci vnímat pravdivěji i pokorněji.
Úsměv za všech okolností
Když mluvím o pokoře, myslím tím opravdovou pokoru. Ne tu, že vám někdo dá facku (ať už fakticky, nebo jen svým činem) a vy ji pokorně přijmete.
Pro mě jakožto běžce – závodníka a nyní trenéra – pokora znamená, že se v cíli závodu, na který jste se připravovali půl roku a on vám totálně nevyjde, usmíváte, máte dobrý pocit z toho, že jste tudy šli, něco na cestě zažili, nevzdali jste to, překonali překážky a dali jste tomu maximum.
Žádné svěšené hlavy a špatné pocity z neúspěchu. Neklečme pořád, nebědujme nad nespravedlností svého talentu, podmínek, chyb či osudu, to je k ničemu. Použijte sport jako palivo své svobody, síly i kultivace své osobnosti.
Když se podívám na svoji sportovní kariéru, mezi evidentní úspěchy se vloudily i velmi silné nezdary. Několikrát jsem se pokoušel o limity na vrcholné akce, dvakrát o hry a nikdy se mi to nepodařilo. Párkrát chybělo méně než minuta, což je z hlediska maratonu relativní kousíček, ale pokud bych se měl ohlédnout a říci, zda toho lituji, zda bych chtěl udělat něco jinak, odpovím jednoznačné ne. Byla to úžasná cesta, tolik mě naučila a každý den za ni děkuji.
A jedna z těch věcí, které jsem na své cestě objevil, je meditační běh.
Zapomeňte na hodinky
Hlavním cílem meditace – ať už na jakékoliv úrovni – by mělo být převedení a změny energií našeho myšlení do běžného života.
Meditační běh není náhrada za klasickou meditaci, je ale dalším obohacujícím prostředkem v osobním růstu a zvláště pro člověka, kterému se ještě nedaří utišit mysl v klidu, to je možná varianta, jak udělat první kroky.
Je dobré vydat se na místa, která v nás vyvolávají spíše pozitivní pocity. Po vyběhnutí si najděte svůj rytmus kroku (a tempo) a míru dechu, které vám jsou pohodlné. Což, pravda, jednak vyžaduje jistou úroveň kondice a zároveň by nemělo jít o trénink tělesné výkonnosti v pravém slova smyslu – pak jde o drezúru těla a pocity bývají těžší.
Nesledujte hodinky ani tepovou frekvenci. Není to důležité, protože nyní byste měli svoje energie a pozitivní pocity nasměrovat do svého okolí. Ten, kdo se hůře oprošťuje od starostí, by mohl počkat, až starostem „uteče“ – všichni asi známe ten pocit, kdy problém v průběhu běhu zeslábne a vidíme ho v jiném světle.
Vaše cesta je jedinečná
Takové spojení automatické práce těla s duchovní činností je velmi zajímavé a mně osobně přineslo již mnoho přínosného, i když opravdu výrazné vnitřní změny samy o sobě přinést nemůže. Jde pouze o doplněk nebo rozjezdovou dráhu. Můžete zažít nové vjemy a ucítit zcela nové energie, sami se rozhodněte, co s nimi uděláte. Okolí může pro někoho hrát obrovskou roli, a tak zkuste procítit a promeditovat svoji oblíbenou horskou trasu, přírodu nebo se zaměřte na lidi, které potkáváte, jak ovlivňují energie okolí právě oni či jak působí na vás.
Jestliže dokážete takto vnímat za běhu, který vám dává jistou přidanou hodnotu, pak je to jen kousek k tomu, abyste dokázali sami sebe vnímat jako jeho součást.
Pokud dosáhnete na začátku pozitivního naladění s okolím, snažte si tyto energie uložit do paměti a udržovat si je i co nejdéle po doběhnutí. Kdykoliv pak budete moci, obnovte je, dejte ale pozor, aby byly vždy na pozitivním podkladě. To si můžete zkontrolovat opět tam, kde se dá kontrolovat vše – ve svém duchovním srdci.
Ztište svůj svět, otevírejte se okolí a nesnažte se posuzovat, zda vám to jde, nebo ne. I ten nejmenší pokrok je pokrokem a lze na něm stavět. Jste jedineční a také vaše cesta je jedinečná.
Autor je úspěšný závodník a trenér, který nabízí on-line tréninky běžcům všech výkonnostních úrovní. Více se dozvíte na Tajemstvi-maratonu.cz nebo na e-mailu korzarek@seznam.cz.
Meditace pro každého očima Tomáše Reinbergra
Fitkouč, sportovec a dlouholetý meditátor. Zakladatel Vaší Ligy, rozsáhlé sportovní soutěže pro amatéry.
Jak dlouho se meditaci věnuješ a jak tě napadlo se jí začít věnovat?
Medituju pět let a dělám tzv. védskou meditaci, což je podle mě úžasně praktická technika stvořená pro dnešní praktický život. Dá se meditovat kdekoli, mezi lidmi i v hluku, medituju například v tramvaji, v parku nebo v letadle. Nemusím sedět v žádné krkolomné poloze a ostatní ani nevědí, že medituju. Ideální je ji provozovat dvakrát denně dvacet minut, což se mi většinou daří. Technika je založená na slovíčku – mantře, kterou mi řekl učitel a kterou si v duchu opakuju. Mantra je určená přímo mně dle mého temperamentu a funguje tak, že moji mysl automaticky stahuje do hlubšího vědomí, vnitřního klidu. V tomto stavu tělo i mysl odpočívá více než při spánku, a já tak naberu velmi rychle fyzickou i mentální energii a můžu se pustit do další práce či sportu.
Dařilo se ti od začátku dostat do kýženého stavu?
To záleží, do jakého stavu se chce člověk dostat. Moje meditace je totiž někdy velmi příjemná a někdy méně, třeba i nepříjemná. To vše je ale v pořádku. Smyslem této meditace je odevzdat se a brát vše tak, jak to přichází. Předat na chvíli kontrolu mému tělu a podvědomí, které ví, co je pro mě teď nejlepší. Nepříjemný stav znamená, že se zbavuji stresu, a příjemný stav znamená, že se tělo ponořilo na chvíli do stavu bez myšlenek, kde nabírá energii a vnitřní radost. Často mi to připadá jako pět minut a ono je to dvacet minut, což znamená, že jsem velkou část meditace byl ve stavu bez myšlenek, tedy za myslí. A jestli se mi to dařilo od začátku? U této techniky totiž nejde, aby se to nedařilo. Jde to dělat špatně jen v tom, že chci, aby pocity v meditaci vypadaly nějak – to pak vlastně tlačím svojí vůlí a meditace je nepříjemná. Takže na začátku šlo o to, naučit se nechtít něco konkrétního, prostě se odevzdat, věřit procesu a brát to tak, jak to přichází. U této techniky je ale výhodou, že už první meditace je příjemná a člověk tak chce pokračovat. Není to jako u některých ostatních technik, kdy se musí nejprve trénovat a čistit a až po několika měsících přijde nějaký výsledek.
Co ti meditace dala a v čem ti pomohla?
Dala mi vnitřní radost. Větší klid i mimo meditaci. Nerozhodí mě tolik věcí. Lépe se soustředím. Nejsem nikdy nemocný. Jsem kreativnější, nerozčiluju se na podřízené. Do sportu a běhu mi dala rychlejší regeneraci, lepší cítění vlastního těla. Nepotřebuju se tolik ničit. Taky tím, že se lépe vnímám, teď jinak jím a jinak trénuju, vědoměji. Řekl bych, že dříve jsem sportem naháněl trochu vnitřní naplnění, které teď získávám při meditaci. Ale to neznamená, že bych přestal sportovat, jen to teď asi tolik nepotřebuju, dělám to, protože chci.
Dokážeš meditovat i při běhu? Jde to?
To záleží, jak kdo definuje pojem meditace. Já ho definuju jako proces, při kterém chceme být co nejvíce času v samádhí, stavu bez myšlenek. Při běhu myšlenky mít musím, vnímám, kudy běžím, jak se cítím atd. Takže já neříkám, že při sportu medituju. Ale určitě se dá při sportu relaxovat, tzn. nebýt po tlakem, nepřijímat podněty dovnitř, ale naopak pustit ven vše, co chce. A to při běhu určitě dělám.
Je meditace pro každého? Jak začít?
Ano, určitě bych to doporučil každému. Uvnitř nás se skrývá obrovský a krásný svět. A skoro každý se potřebuje seznámit více sám se sebou. Zjistit, co ve mně dřímá, zbavit se všeho nepotřebného, smířit se se sebou, najít vnitřní klid a energii. Spousta lidí dělá spoustu aktivit, aby nebyli sami se sebou, protože se nemají rádi. Meditace je cesta k tomu mít se rád a odstranit vše zevnitř, co tam nemá co dělat. Najít svoji vnitřní podstatu, což je spokojenost, radost, síla, klid. Člověk k tomu určitě musí dospět. Myslím, že tak jako mě, spoustu lidí nejprve zajímá objevování vnějšího světa, až v určitém bodě zjistí, že uvnitř je další obrovský svět a ten je pro naše štěstí zásadní. A v té chvíli, kdy to člověka začne zajímat a naráží na meditaci na každém kroku, to znamená, že je připravený na vnitřní práci, vnitřní dobrodružství. A jak začít? Každý si může jen tak sednout, zavřít oči a vnímat. Je to těžké, ale jde to. Pak tu jsou tisíce technik, tak zkusit tu, která mě láká nebo mi přišla do cesty. Já jsem nadšený z védské meditace a už jinou nehledám, jde totiž lehce od začátku a je ušitá na míru pro dnešní praktický život. Pokud to někoho zajímá, více najde na stránkách Vedskecentrum.cz. Přeji každému hodně radosti při běhu i objevování svého vnitřního světa.
Probuďte v sobě „vnitřního sportovce“
Pokud chcete do meditace proniknout více, sáhněte po nevšední knize známého duchovního učitele a sportovce Sri Chinmoye „Sport a meditace“, v níž odhaluje vnitřní dimenzi sportu. Dimenzi, kterou do svého současného fyzického a mentálního tréninku může zařadit každý, od profesionálních sportovců po začátečníky a amatéry. Podle něj právě tento nový rozměr nám umožňuje zlepšit fyzický výkon, ale také proměnit radost, kterou nám sport přináší, v hluboké a trvalé uspokojení.
Text: Pavel Novák, Eva Fryšarová | Foto: Shutterstock