Zatímco běh je z pohledu vybavení spíše nenáročným sportem, pro triatlon to rozhodně neplatí. Materiální výbavu přitom nestačí pouze pořídit, je třeba se o ni i starat. A právě teď je ten správný čas na její kontrolu, doladění, popřípadě výměnu.
Měsíc březen bývá časem roztávání zimních ledů, a to nejen opravdových, ale také těch pomyslných. Pomalu nastává období, kdy už někteří z nás začínají netrpělivě vyhlížet soustředění v teple, nebo dokonce i první jarní závody v zahraničí. Zároveň se postupně většina triatletů dostává do závěrečných fází jistě velmi náročné zimní přípravy, která by nás v ideálním případě měla posunout zase o kousek blíže k našim vysněným výkonům.
Avšak stejně jako jsme se svědomitě věnovali zdokonalování svých fyzických schopností a dlouhé měsíce den za dnem posouvali naše aerobní i anaerobní prahy, neměli bychom zapomínat ani na poněkud pragmatičtější, avšak neméně důležitou část přípravy každého sportovce.
Výkon ovlivní i maličkosti
Řeč je zde o materiálním vybavení. To hraje významnou roli v rámci podávání našich výkonů a neobejde se bez něho ani ten nejpoctivější dříč či nejvytrénovanější sportovec.
Naše vyladěné triatlonové speciály, závodní karbonové běžecké boty, či přesně padnoucí neopreny přes zimu ležely v poklidném zimním spánku pečlivě uložené ve sklepech a garážích, nebo u někoho naopak třeba napevno přišroubované k trenažéru v obýváku. Zdánlivě by se mohlo zdát, že v průběhu zimy přece nemohlo dojít k žádnému většímu opotřebení nebo únavě materiálu a vše by tedy mělo fungovat přesně tak, jako v loňské sezóně. To ale nemusí být vždycky pravda a spoléhat na to je zbytečný risk.
Zkontroluj neopren i kombinézu
Představ si například sportovce, kterému se podařilo přes zimu díky poctivému tréninku a sebekázni při otevírání ledničky shodit pár kilo. Neopren, který mu minulý rok padl jako druhá kůže, může nyní kvůli změně tělesné konstituce v některých partiích odstávat. A to poslední, co si přeješ, je v den závodu zjistit, že po skoku z pontonu do vody působí tvůj neopren nikoli jako pomůcka, ale spíše jako zátěžový padák ládující do sebe hektolitry vody.
To samé platí i o závodní triatlonové kombinéze, která se navíc mohla přes loňskou sezónu vytahat a nemusí tak dokonale obepínat tělo. Musíme si uvědomit, že pro většinu z nás už v tak náročné plavecké části triatlonového závodu je nesmírně důležité, aby věci, které na sobě máme, nám spíše pomáhaly, nikoli aby nás doslova stahovaly pod hladinu.
Špatný stav kola ohrozí zdraví
I o poznání pevnější a stabilnější materiál se za několik měsíců může změnit a zestárnout, a to i když do něj denně neládujeme desítky kilometrů. Navíc u cyklistického vybavení je dobrý stav nejen otázkou výkonu, ale především bezpečnosti. Z tohoto hlediska je klíčové zkontrolovat především stav výpletu kol, brzdových lanek, špalíků. Pokud má tvé kolo kotoučové brzdy, je potřeba ověřit účinnost brzdové kapaliny a opotřebení destiček, případně samotných kotoučů. I ty mohly během zimy utrpět drobné změny, například pokud kolo upadlo na zem. Naštěstí ohnuté kotouče poznáš bezpečně ihned, protože na světě není moc otravnějších zvuků než drhnoucí kotoučové brzdy.
Pokud nepatříš k vyznavačům elektronických řadících systémů, je potřeba zkontrolovat také stav řadících lanek, a pokud jsi tak neučinil už po skončení minulé sezóny, také zjistit kondici řetězu.
V běhu jde hlavně o boty
U běžeckého vybavení je zase klíčové pohlídat si stav závodní obuvi. Obzvláště pokud běháš v závodkách s karbonovým plátem v mezipodešvi. Výrobci těchto bot udávají životnost dvou až tří maratonských distancí, nicméně pokud nejsme elitní atleti, kteří na trati počítají každou milisekundu, můžeme s klidem na duši v karbonkách odběhat i celou sezónu. To je ovšem velmi individuální, a to především s ohledem na počet absolvovaných závodů a celkové distanci.
U tohoto typu bot trpí zejména karbonový plát. Základním měřítkem by měla být tuhost v ohybu a rotaci. Když je bota stále pevná a drží svůj často kolébkový tvar, pak ještě nějaké ty kilometry pojme. Pokud už však pod stiskem působí spíš jako plácačka na mouchy, bude potřeba brzy pořídit nový kus. Opotřebení samotné pěny je poměrně lehce rozpoznatelné – pokud už skrz ni téměř vidíme barvu svých ponožek, je nejvyšší čas investovat do nového páru.
Zkrátka je potřeba dát svému náčiní potřebnou péči, než do svých kol, dresů, neoprenů i a závodek začneme naplno ládovat intenzivní kilometry. Neboť stejně jako období nečinnosti u sportovce vede k ochabení svalových partií a úpadku fyzické kondice, tak i nepoužívaný materiál chřadne. Ušetří nám to nepříjemnosti a v dlouhodobém měřítku čas, peníze a v neposlední řadě i stav vašich nervů.
V životě sportovce existuje totiž jen pár horších věcí, než po příletu na závod či na soustředění zjistit, že něco špatně funguje, nebo se dokonce nachází ve zcela nepoužitelném stavu. Téměř na každém soustředění se najde „šťastlivec“, jenž si vylosuje černého Petra v podobě nefunkční přehazovačky, drhnoucích brzd nebo prasklého řadicího lanka v útrobách aerodynamického rámu, na kterém si vyláme zub kdejaký mistr mechanik. Často takové příběhy končí tak, že místo najíždění kilometrů s ostatními kolegy stráví dotyčný první týden soustředění pobíháním po lokálních bikeshopech a sháněním komponentu, který zrovna jako na potvoru nikde nemají.