Běžecké závody zažívají v posledních letech velký boom. Každý víkend si může závodník vybrat z několika desítek nejrůznějších, od silničních po terénní nebo skyrunningy. Velké oblibě se těší i závody v orientačním běhu. Jak jsou pořádány? Jaká specifika mají oproti ostatním běžeckým závodům?
Základní koncept pořádání závodu v orientačním běhu je stejný jako u některých terénních běhů. Několik měsíců dopředu je potřeba vyřídit potřebná povolení od vlastníků lesa, ochrany přírody, domluvit a rezervovat centrum závodu, parkoviště a naplánovat celou logistiku závodu. Nedílnou součástí je zajistit občerstvení, propozice závodu, prezentaci, jedná se s partnery a mnoho dalšího. To znají i pořadatelé ostatních běžeckých nebo obecně sportovních akcí.
Kapitola sama o sobě je pořádání městských sprintů, kde do jednání vstupují i další činitelé (policie, odbor dopravy atd.), protože pro závody ve sprintu je podle definice mapového klíče nutné zcela vyloučit dopravu z prostoru závodu. To v českých podmínkách není vždy možné, proto můžou být některé oblasti pro závodníky nepřístupné a silnice se přebíhají jen v určitých úsecích.
Mapa a tratě jako základ
Do pořádání závodů v orientačním běhu vstupují dva specifické atributy: mapa a tratě.
Mapu tvoří převážně profesionální kartografové, kteří ji připravují s dostatečným předstihem před závodem. 1 km2 terénu zmapují přibližně za 50-150 hodin podle náročnosti, přičemž pro závody je potřeba zmapovat zpravidla mezi 2 až 10 km2 podle disciplíny a zařazení závodu do soutěží.
V dnešní době už většina mapařů (tak jsou často nazýváni tvůrci map pro orientační sporty) využívá GPS, kreslí na tabletu nebo chytrém mobilu a vše zpracovává ve specializovaných softwarech určených pro mapy v OB. Vytvořenou mapu předá staviteli tratí, který pod dohledem hlavního rozhodčího připravuje tratě, rovněž v softwarech určených pro tyto účely.
Většina kategorií, kterých je v orientačním běhu zpravidla mezi 25 až 50, má svoji vlastní trať. V kategoriích, kde není tak velká účast, se tratě spojují. Je třeba dbát na to, aby jednotlivé tratě odpovídaly specifickým požadavkům – např. tratě pro veterány by měly být mapově těžké, ale fyzicky co nejméně náročné, naopak dětské kategorie by měly být co nejvíce na cestách nebo výrazných liniích. Také jednotlivé kontroly mají být zhruba stejně vytížené.
Základní koncept tratí se může navrhnout i několik měsíců před závody. S blížícím se termínem se pak nekteré proměnné zpřesňují a trati tak dostávají jasnější kontury. Stavitel tratí pak místa kontrol v lese označí (většinou štítkem s číslem kontroly), v den závodu musí tzv. roznašeči musí podle mapy v terénu přesně najít štítek určité kontroly, zapíchnout tam stojan s lampionem a do něj vložit krabičku s daným kódem, aby byla kontrola jasně určená. Na některé kontroly je připevněno speciální radiové zařízení, které v reálném čase přenáší průběžné výsledky komentátorům závodu. Ti tedy mají přehled o průběhu závodu.
Elektronické měření
Elektronické měření je už dnes obvyklé na řadě běžeckých akcí, u orientačního běhu se však už od 90. let v ČR začal jednotně využívat systém Sportident (SI). Na každé kontrole v lese je na stojanu s lampionem připevněna krabička s kódem kontroly, do které se zastrčí čip a zaznamená se tak průchod kontrolou.
Po závodě je nutné čip „vyčíst“, aby se výsledky přenesly do systému pro zpracování výsledků. Závodník pak dostane lísteček s dosaženým časem a mezičasy, podle kterých může zjistit, na jakém postupu ztratil na své soupeře.
Prostory pro OB
Hledání prostorů pro orientační běh je samo sebou velká výzva. Řada klubů pořádá závody v lese blízkém jejich působišti. Jeden prostor se však využívá maximálně na 2 až 3 závody a pak se zpravidla nechá několik let „odležet“. Nové lokality se tak mohou vybírat na základě map z minulých let, v Česku je však řada tzv. panenských prostorů, na které může organizátor narazit zcela náhodou nebo při studiu turistických či leteckých map, doporučení nebo přímo probíháním. Nové terény jsou zvlášť vyhledávaným artiklem orientačních běžců, protože až do času ostrého startu zpravidla netuší, jak daný terén vypadá, znají maximálně obecnou charakteristiku a případně pár fotografií terénu nebo ukázky mapy, pokud je pořadatel před závodem zveřejní.
Náročnost pořádání závodů v orientačním běhu je značná. Pro zdárný průbě je během akcí typu MČR nebo Českého poháru potřeba zhruba 100 členů klubu nebo dobrovolníků. Před závodem je nutné věnovat velké množství času do přípravy. Každý pořadatel proto zaslouží velké poděkování za to, že rozvíjí tento unikátní sport a dává příležitost dětem, rodinám, hobíkům i dalším lidem trávit smysluplně svůj volný čas.
Kdo pořádá závody
Závody v orientačním běhu pořádají kluby registrované v Českém svazu orientačních sportů.
– Závody nejvyšší úrovně (MČR, České poháry, celostátní žebříčky) jsou předmětem výběrového řízení, kam se hlásí kluby jeden až dva roky před konáním akce, a o přidělení závodu do konkrétní lokality rozhoduje celostátní soutěžní komise.
– Regionální závody si řídí jednotlivé oblasti.
– Mezinárodní akce (letos například Světový pohár, který se v Praze a okolí odehraje v termínu 4. – 7. října) pořádá přímo celý svaz v součinnosti s regionálním spolkem.
– Akce v orientačním běhu nejsou obecně zisková činnost, výdělky z organizace závodu jdou zpět do prostředí orientačního běhu na přípravu mládeže, chod klubů nebo zajištění účasti členů na ostatních závodech.
Kolik závodů v OB je pořádáno?
Oficiálních závodů je ročně organizováno zhruba 200. V loňském roce to bylo 189, z toho 79 v disciplíně klasická trať, v podstatě stejný počet (78) bylo postaveno závodů na krátké trati. Dále pak jsou pořádány štafety, sprinty a noční závody.
Celkem se na start všech oficiálních závodů v roce 2017 postavilo 130 378 závodníků, což je v průměru 639 závodníků na jeden závod. Na 39 závodech startovalo přes 1000 účastníků.
Kromě oficiálních akcí je pořádána řada náborových akcí, zimních či jiných specifických lig. Přesná čísla pro tyto akce neexistují, určitě jich je ale více než závodů oficiálních.