Když jsem poprvé vstoupil do běžeckého světa, bylo to po hlavě, bez příprav, plné improvizace, zmatků a nervozity. Nohy na ramena jsem nevzal. Naopak. Po letech se mi dostali běžci a jejich potřeby natolik pod kůži, že jsem začal běhat s nimi.
22. září 2012. Bylo brzké sobotní ráno, budík se před pár hodinami přehoupl přes půlnoc a já vyrazil do zázemí běžeckého seriálu RunTour v Hradci Králové. Náměstí Svobody bylo zasypané stánky a mlíkem. Mimochodem, když mi poprvé někdo z kolegů řekl, ať mu přinesu mlíko, skončil jsem v nejbližších potravinách a přemýšlel, zda plnotučné či trvanlivé. Teď už dobře vím, že mlíko je páska omezující prostor pro běžce na trati.
Od té doby se do mého slovníku dostala „běžná“ slova jako brífovat, konťák, žrádlo nebo zrakáč. Teď už mě překvapí máloco, ale byly doby, kdy tomu bylo přesně naopak, a já rozuměl máločemu. Pamatuji si na jeden z prvních úkolů, na balení cen v nepřehledném produkčním stanu. Od chvíle, kdy jsem do něj poprvé vstoupil, mám pocit, že jsem pořádný.
I v něm se dnes vyznám, stejně jako v samotných běžcích, kterým se často nelíbí ani barva silnice, po které se běží. Běžci jsou kapitola sama za sebe, díky nim závody žijí a právě jim závody zpříjemňují víkendy. Měl jsem to štěstí, že RunTour byla vždy na jejich straně, reklamace a všemožné problémy řešila ve prospěch svých účastníků. Neměla důvod otáčet se zády.
7 800 stížností
– to naučí vycházet vstříc
Jako šéf komunikace jsem ale zažil i náročnější momenty, než které přináší běžecké podniky RunTour nebo Běhej lesy, na kterých pracuji nyní. Psal se leden 2014. Měli jsme za sebou parádní Jizerskou 50 s prosluněným počasím a celosvětovým obdivem. Nebylo divu, že o rok později byl legendární závod na lyžích vyprodán za 100 dní. Jenže ouha – došel sníh!
Marně jsme ho dováželi do poslední chvíle z okolí, vytvářeli umělý, zkracovali trať, mírnili nápor běžců. Tlak vzrůstal stejně rychle jako venkovní teplota. Když jsem týden před startem vyrazil na výlet na Radhošť, svítilo sluníčko a bylo čtrnáct stupňů. Situace začínala být kritická.
Když se závod musel zrušit, nastala panika. Jizerská 50 nevrací startovné. Tahle věta rezonovala všemi médii napříč odvětvími, přitom je to ve světě běhu na lyžích zcela běžné. Náklady na přípravu závodu jsou tak vysoké, že ty na uspořádání samotného běžeckého dne jsou minimální.
Tehdy mi na email přišlo několik tisíc stížností, nebyl jich sice takový počet jako běžců, tedy 7 800, ale i tak se to číslo vyšplhalo ke čtyřciferné sumě. Marně jsme odkazovali na jiné závody v Evropě, bez úspěchů jsme argumentovali s náklady, které již musely být utraceny. Lid neměl své startovné, viník je jasný, organizátoři Jizerské 50.
Média chtěla terč a měli o něm jasno od prvního dne. Formální i neformální odpovědi nestačily. Největší paniku odvrátilo odkrývání rozpočtu, které ale především kvůli partnerům nemohlo být kompletní. V nejtěžších chvílích jsme hledali cesty, jak vyjít účastníkům vstříc. Uspořádali jsme místo závodu pochod po svých, na kolech, běžkách, sáňkách, jak zrovna která část trati dovolovala. Udělali jsme mši za památku Expedice Peru 1970. Účastníkům zrušeného ročníku jsme dali slevu na další rok, začali jsme nabízet pojistku na startovné.
Vyčerpali jsme všechny možnosti, abychom alespoň trošku ochránili značku zimní legendy. Po letech, když jsem se k Jizerské 50 opět vrátil, mohu s klidným svědomím prohlásit: povedlo se. I když pochybnosti u některých zůstávají, stejně jako hrozba nepřízně počasí. Kroky s pojištěním však ochraňují běžce od nejhoršího.
Kolo, běh, běžky, lodě.
Pestrý svět pořadatele
V naší agentuře RAUL! jsme odborníci na pořádání sportovních akcí, cizí nám není svět horských kol, běžců, běžkařů ani vodáků. Pro všechny máme jednu z top akcí v České republice. Pražské Primátorky čeká na Vltavě v centru řeky 105. ročník, Jizerskou 50 v Jizerských horách 51., Bike Prague a Běhej lesy mají tradici kratší, ale přesto se řadí mezi to nejlepší a nejkvalitnější ve svém oboru.
Řídit komunikace na podobných akcích je zábava, když máte v oblibě blízký vztah s médii, novináři, redaktory, fotografy, kameramany. Vytváření televizních záznamů, rozhlasových spotů či tiskových zpráv je pak vaší každodenní náplní. Výsledek? Desetitisíce fanoušků na sociálních sítích, tisíce lidí na závodech, stovky pravidelných dopisovatelů z řad novinářů či influencerů.
RunTour mi ukázala svět velkých eventů, Jizerská 50 otevřela oči ve vztazích s běžci, Běhej lesy naučilo respektu k přírodě. Tak bych mohl pokračovat dál a dál, vždyť právě učit se je základním hnacím motorem každého z nás. Učit se a poznávat.
Slovník pořadatele
Mlíko – páska lemující trať a prostory, kam smí návštěvník závodu
Koňták – kontejner na odpadky
Bríf – instrukce pro dodavatele
Žrádlo – náplň do sešívačky
Zrakáč – zrakově postižený běžec