Zdraví začíná u chodidel, to vám potvrdí každý fyzioterapeut. Důležitá přitom ale není jen funkce jejich drobných svalů, ale i dostatečná pohyblivost palců. Pokud chybí, důsledkem mohou být třeba bolesti kolen, kyčlí či dolní části zad.
Chodidla by při běhu neměla jen pasivně „plácat o zem“, ale aktivně pracovat. A velmi důležitou roli má i palec. Při došlapu by se měl nacházet v mírné dorzální flexi, tedy ohnutý vzhůru. Vzápětí by se však přesunout do flexe plantární, tedy dolů, a odraz by měl být zakončen jeho aktivním tlakem do podložky.
Aby to takhle fungovalo, musí být palec dostatečně pohyblivý. V opačném případě klesá nejen efektivita odrazu, ale zvyšuje se i riziko problémů pohybového aparátu.
Milimetrové pohyby pro zdravý běh
Cest, jakými nepohyblivý palec ovlivňuje zbytek těla, je několik:
- Sám o sobě může způsobovat bolesti, kvůli nimž si při došlapu „ulevujeme“, čímž se zvýší zátěž jiných struktur – například kotníků i achilovek.
- Při dorzální flexi (tj. zvednutí) palce zároveň dochází i k rotaci jednotlivých kostí, což přispívá ke stabilizaci paty.
- Pokud zdvih palce chybí, vede to k předčasnému ohnutí v koleni, což ho nadměrně zatěžuje.
- Prodloužení doby, po kterou se pata zvedá ze země, omezí propnutí v kyčli, což se projeví přetěžováním kyčlí i spodní části zad.
Pokud jsou tedy naše palce zatuhlé, měli bychom se je snažit rozpohybovat. Zároveň je třeba se je učit do běhu výše popsaných způsobem správně zapojovat. A zároveň bychom měli omezovat působení vlivů, které jejich pohyblivost a funkci zhoršují, například nošení bot s úzkou špičkou či vysokých podpatků.