Bolí tě kotník, koleno nebo achillovka? Řešíš, co s tím, kam se obrátit a jaké jsou možnosti terapie? Co s tebou může ten který odborník dělat a co bude hlavně na tobě?
S bolestmi svalů, šlach a kloubů se člověk nejčastěji dostane k ortopedovi, fyzioterapeutovi, případně neurologovi či rehabilitačnímu lékaři. Každý z odborníků má v ruce nespočet es, kterými může do léčby zasáhnout. Já se budu věnovat těm, které může nabídnout fyzioterapie, potažmo rehabilitace.
Rozdělím je do několika bloků. U každého uvedu nejčastěji využívané příklady a také ty, které se osvědčily mně a využívám je u svých klientů. Samozřejmě na prvním místě vždy stojí úkol terapeuta: odhalit příčinu bolesti a následně ji odstranit.
Metody manuální terapie
- Uvolnění měkkých tkání
Nejprve terapeut přistupuje k práci se svaly, kůží, podkožím. Hledá mimo jiné trigger pointy – drobná místa ve svalech, obvykle několik svalových snopců, které jsou zatuhlé a nehybné. Jsou citlivé na dotek a vyvolávají přenesenou bolest – tj. třeba bolest, která se přenáší z bodu na zadním stehenním svalu do kotníku. Ty pak máš pocit bolesti kotníku, ale ve skutečnosti se jedná o zatuhlý svalový snopeček výše v těle.
Uvolnění měkkých tkání je důležité mimo jiné proto, že obnovuje přirozený pohybový stereotyp. Proto je důležité k nim přistoupit na začátku, aby další části terapie mohly jít více do hloubky a rovnou do ohniska problému.
Každý terapeut pracuje v rámci uvolnění měkkých tkání jinak: někdo ošetřuje jednotlivé bolestivé body, jiný pracuje více plošně na celém svalu, někdo jde více do hloubky loktem a další ošetřuje reflexní změny jemně prsty bez většího tlaku. Všechny metody ale vedou k vyrovnání napětí v jednotlivých svalech, čímž urychlují jejich regeneraci. Zlepšují pohybové stereotypy, aby se co nejvíce blížily těm tělu přirozeným. A zejména zmírňují bolest, přispívají k celkové regeneraci.
Často se těmito technikami podaří ovlivnit celý problém. Svaly jsou totiž velmi bohaté pole reflexních bodů, jejichž uvolnění může vést k úplnému vyřešení bolesti. Ovšem vždy je metodu lepší kombinovat s hledáním příčiny problému a cvičením.
- Mobilizace kloubů
Jakmile jsou svrchní vrstvy uvolněné, přichází nejlepší chvíle pro odblokování, mobilizaci kloubů. Někdy se jedná o jejich drobné pohyby do stran, někdy vyloženě o velký posun kloubů vůči sobě se známým prasknutím. Jenže pozor, hodně klientů očekává od „lupnutí“ rychlou úlevu, odblokování se dožadují a jsou přesvědčeni o tom, že je to jediná správná cesta. A hlavně rychlá. Jenže mobilizace není zdaleka pro všechny vhodná, v mnoha případech může naopak ublížit. Pokud jsi hypermobilní, tj. třeba se bez potíží ohneš až na zem či spojíš ruce za zády, tvoje tělo si přirozeně vytváří ochranné bariéry, které jej „drží pohromadě“. Pokud je odblokujeme, tělu budou chybět a problém se může objevit jinde, třeba v podobě stažení svalů či zablokováním kloubů. Proto zhodnocení, zda k této terapii přistoupit, je dobré nechat na terapeutovi. Často k ní není nutné přistupovat, jelikož cvičením a ovlivněním měkkých tkání se můžeš bolesti zbavit mnohem efektivněji, a hlavně na delší dobu.
- Práce s fasciemi
Fascie jsou moje velká láska. Ošetření fascií se věnuji téměř u každého klienta a troufám si říct, že u každého běžce.
Fascie jsou obaly svalů, které jsou vzájemně propojené. Vytvářejí celistvou síť, která nemá žádný začátek ani konec. Pokud se stáhnou v jednom místě, třeba v důsledku úrazu, jizvy, chronické bolesti, operace, dysfunkce některého z orgánů atd., tento stah putuje tělem a přenáší se dále.
V terapii ovlivňujeme komplexně celé tělo a postupně odstraňujeme tato stažená místa. Přistoupit k ní je obzvlášť prospěšné tam, kde je bohatá historie zranění, operací, objevují se stěhovavé bolesti atd. Odstraněním tělo získá opět volnost pohybu a může se vrátit ke svým přirozeným stereotypům, které nebudou způsobovat jednostranné přetížení, potažmo bolest.
- Viscerální terapie
Jedná se o terapii, o které se tolik nemluví, nicméně je nesmírně důležitá. V případě, že ji terapeut vyhodnotí jako důležitou, velmi doporučuji k ní přistoupit.
Jedná se o manuální uvolnění orgánů kontaktem přes kůži. Pokud nějaký orgán dlouhodobě nefunguje optimálně, reflexně ovlivňuje svaly, klouby i fascie. Ty se následkem toho stáhnou. Reakce na to se děje v nervových zakončeních, které vyvolávají pocit bolesti. V pohybovém aparátu je tedy vše v pořádku, ale příčina leží například ve špatně fungujícím žaludku.
Uvolněním orgánů a okolních vazů dojde k ovlivnění nervových zakončení, které přestanou být drážděny, a bolest ustane. O této souvislosti mezi orgány a pohybovým aparátem ví jen málokdo, a přitom jejich uvolnění mnohdy stačí k rozpuštení celého řetězce bolestí a ztuhlých bodů, který se dlouho jevily jako neřešitelné.
- Masáž
Masáž vnímám jako komplexní preventivní proceduru. Pokud je pravidelná, kvalitní a dlouhodobá, dokáže předejít vzniku mnoha přetížení, úrazů a operací. Přispívá nejen k uvolnění měkkých tkání a jejich optimální funkci, ale také k celkové relaxaci, pocitu a motivaci k péči o sebe. Velmi doporučuji si najít někoho, ke komu můžeš chodit pravidelně a dodržet odstup mezi masážemi 3-4 týdny.
Fyzikální terapie
Jde o terapii, kdy na tebe nesahá žádný terapeut, ale vše dělá přístroj. Její role v léčbě je hlavně podpůrná a spíše dílčí. Určitě jí nic nezkazíš, nicméně je velmi málo individualizovaná a nepodaří se díky ní najít příčinu problému. Myslím, že pro sportovce je často málo intenzivní a tedy neefektivní. Cílená fyzioterapie ušitá běžci na míru bude mít s největší pravděpodobností daleko lepší účinek.
- Ultrazvuk
Jedná se o mechanické vlnění, které prochází tkáněmi do hloubky až ke kostem. Bývá využíván u různých výrůstků, jako je patní ostruha, ztluštění tkání, u artrózy a chronických zánětlivých onemocnění. Vlnění funguje jako mikromasáž, zlepší v daném místě prokrvení, čímž ustoupí bolest a zlepší metabolismus tkání – tedy regeneraci – a nastartuje se proces hojení. Ultrazvuk občas využívám pro uvolnění hluboko stažených svalů a trigger pointů, osvědčila se mi u léčby patní ostruhy.
- Magnetoterapie
Jde o elektromagnetické pulzy, které pronikají do tkání na základě své specifické frekvence, tvaru a intenzity. Blokuje průchod podnětů z nervových zakončení pro bolest do mozku, takže působí analgeticky, a stimuluje červené krvinky k lepšímu přenosu kyslíku ke tkáním, čímž se opět zlepšuje metabolismus v daném místě a podpoří hojivé procesy. Z mého pohledu se jedná spíše o málo intenzivní terapii. U běžců se nesetkávám s velkým efektem, ale u poúrazových stavů může fungovat jako dobrá podpora.
- Elektroterapie
Využívá velkou škálu impulsů a proudů. Dokáže oblast prokrvit, sval posílit či naopak uvolnit. Tlumí bolest a má protizánětlivé účinky. Lze ji využít u onemocnění nejen pohybového aparátu, dobře funguje u poúrazových stavů, otoků či zánětů. Z mého pohledu je to opět dobrý doplněk, ale zázraky neudělá.
- Rázová vlna
K rázové vlně mám o něco pozitivnější vztah. Myslím, že pokud je aplikována skutečně cíleně a správným způsobem, na pracovišti, kde tomu opravdu rozumějí, může být velmi účinná. Jedná se o přenos velkého množství energie ke tkáním z bodového vysílače. Má vysokou amplitudu a skokovou změnu tlaku. To ji činí velmi efektivní v léčbě různých výrůstků, uvolnění trigger pointů atd. Bývá využívána u patní ostruhy, tenisového lokte, syndromu rotátorové manžety, skokanského kolene, zánětu Achillovy šlachy či plantární fascitidy. Opět ale nevyřeší příčinu, je tedy nutné ji doprovodit změnou techniky běhu, zharmonizováním zapojení jednotlivých svalů a zlepšením pohybových stereotypů.
- Suchá jehla
Jde o akupunkturní techniku, která aplikuje jehlu přímo do těla. V rámci fyzioterapie se s úspěchem používá uvolnění spoušťových bodů (trigger pointů). Jehla způsobí zvýšení prokrvení v místě se zánětlivou reakcí, což vede k uvolnění tohoto bodu. I zde je následně třeba pracovat s pohybovými návyky klienta, abychom došli k důvodu potíží.
Cvičení
Nejdůležitější částí terapie je cvičení. U klientů už ale tak oblíbené nebývá, jelikož se vyžaduje jejich aktivní přístup. Nicméně bez změny pohybu, techniky, postavení kloubů nebude žádná terapie dlouhodobě účinná. Manuální i fyzikální terapie musí jít ruku v ruce se cvičením.
Metod je nespočet, já využívám nejvíce myšlenky konceptu prof. Koláře – dynamické neuromuskulární stabilizace. Cviky jsou založené na novorozeneckém pohybovém vývoji. V tom období má tělo ty nejsprávnější pohybové stereotypy a i v dospělosti si je pamatuje a dokáže na ně navázat. Zapojíš díky nim hluboké stabilizační svaly, čímž mohou povolit ty povrchově uložené, které mají množství spoušťových bodů, které způsobující bolest. V praxi se mi potvrdilo, že pokud klient cvičí doma, zbavíme se bolestí mnohem rychleji. Stačí jen pár minut denně, které je cvičení potřeba věnovat. Tělo se tak učí zapojovat správné svaly a vypíná ty, které nejsou potřeba. Skvělá je ale i jóga a další pohyby, které kladou důraz na propojení mezi myslí.
Závěrem bych dodala, že je opravdu vždy důležité myslet na nalezení příčiny. Jedině tak totiž opravdu dojde k trvalé změně. Jako sportovec by ses měl o své tělo starat pravidelně, ono ti to bohatě vrátí. A nezapomínej ani na svou duši.