Podzim je časem, kdy si dáváme pauzu od tréninku a závodění. Důvodem ale není jen odpočinek pro tělo. Právě v tomto období je totiž ten pravý čas na hledání odpovědí na otázku, jaké místo má běh v našem životě, co nám dává a jak nám může pomoci v našem růstu.
V době mé vrcholové sportovní kariéry byla nejtěžším obdobím zima. Pracoval jsem jako záchranář a absolvoval dlouhé tréninky po dvanáctihodinové směně, za tmy, v chladu, někdy ve sněhu. Jedním z důvodů, proč jsem to nevzdal, proč jsem dokázal vzdorovat nepříznivým podmínkám, a přitom si udržel energii, nadšení, chuť do tréninku a vědomí cíle nadcházející sezóny, byl fakt, že jsem nikdy nepodceňoval podzimní posezónní odpočinek. Právě tehdy se totiž ve mně rodily energie, z nichž jsem čerpal v těžké zimní přípravě.
Jak jsi prošel poslední sezónou, čeho jsi dosáhl, čeho jsi nedosáhl a co tě láká zkusit v roce příštím.
Užitek pro tebe i pro ostatní
Co pro tebe znamená běh? Je to radost? Jsou to zážitky? Nebo prostě jen způsob, jak aktivně prožít život? Ať je to, jak chce, pravděpodobně to není definitivní. Všichni se měníme, vyvíjíme a s tím se mění i náš pohled na běh a způsob prožívání se mění znatelně z roku na rok.
O co bychom se měli starat? Hlavně o to, aby tento vývoj šel správným směrem, abychom z něj měli užitek nejenom my sami, ale i naše okolí. Aby se z nás i díky běhu stávali lidé pevnější, ale přitom chápavější. Takoví, co se nehroutí kvůli každé prkotině, ale jsou pevní jako skála, nebo naopak jemní jako jarní větřík – podle toho, co je zrovna potřeba.
Každé dlouhodobé sportování má několik fází. Na začátku je nadšení z prvního cíle a prvních kroků k němu. Postupně se ale začínají prvotní záměry rozpadat, protože některé z nich byly logicky chybné, a je potřeba je začít korigovat. A i když se ti bude dařit a svého cíle dosáhneš, život před tebe bude stavět spoustu dalších výzev. Důležité přitom je, aby byl cíl reálný, ale aby cesta k němu byla ve znamení nadšení a entuziazmu.
Jakmile se ztratíme, jakmile nadšení zmizí a cíle budou jen, aby se neřeklo, jakmile budeme běhat jen ze zvyku a nebudeme tomu dávat tu správnou přidanou hodnotu, energie budou slábnout stejně jako náš celkový projev, projeví se to negativně nejen v běhu, ale i v celém našem životě.
Vzdát se běhu. Aspoň na chvíli
Teď je tedy podzim. Dny se krátí, venku je čím dál větší zima a doma čím dál více útulno. Uveleb se tedy v klidu a nech svoje myšlenky běžet. Nespěchej a jen nenásilně je nasměruj ke své sportovní kariéře. Vnímej, co ti dala a co vzala. Popřemýšlej, proč jsi něco dostal a proč jsi o něco přišel. Možná přijdeš na to, že i ztráta je ve výsledku zisk, protože tě učí a směruje.
A přesně takto je potřeba zacházet se svou myslí, vědomím a na konec i podvědomím. To je základní pilíř úspěšného sportovce a tento pilíř je potřeba opracovávat, uhlazovat a dávat svému myšlení, postojům, pocitům, a dokonce i citům ten nejlepší možný náboj a model.
Kromě odpočinku a přemýšlení o dalším směřování je tu ale ještě jeden důvod, proč by se měl trénink na podzim prostě na nějakou dobu zastavit. A proč si myslím, že kdo to neudělá, ten se dlouhodobě neudrží ve správných kolejích. Na lidské podvědomí totiž jednoznačně pozitivně působí schopnost vzdát se, byť na nějaký čas, toho, co mám rád. Vzdát se a nedělat to. Oproštěním se od činnosti, které přikládám vysokou míru důležitosti, je jedním ze základních pilířů pokoje v duši, a tím pádem i energie, kterou do příslušné činnosti vkládáme.
Kde získat energii
Přemýšlel jsem, proč mají často úspěšní lidé velmi vyvinutý pocit vlastní důležitosti. Jejich cit vůči sobě je jeden neutuchající proud energie a v podstatě jde o lásku. Je to jakýsi druh egoismu. Možná tušíš, že to není úplně správné, na druhou stranu ale platí, že lásku máme cítit nejen k sobě, ale i k druhým lidem. Když někdo nemá v lásce sebe, většinou nemá v lásce ani ostatní lidi.
Tito egoističtí lidé navíc tím, že k sobě nechávají proudit lásku, zároveň posílají do svého těla i ducha obrovské množství energie. Mají tak z čeho brát, jen tuto energii směřují směrem, který je jim nejbližší: na zviditelnění sebe sama před celým světem.
Není to sice zcela správné, ale paradoxně je to nejspíše lepší, než když je někdo sice navenek mírný, uvnitř ale negativní vůči sobě. Zákonitě totiž bude negativní i vůči světu a také vůči sportu, v němž dříve či později dospěje k znechucení. Takový člověk nemůže cítit příliv energie a právě energie mu pak chybí pro zásadnější rozvoj – včetně toho sportovního.
Výjimku tvoří lidé, které jsem nazval „sportovní upíři“. Ti se obvykle naladí na nějakou silnou osobnost – nejčastěji svého trenéra – a z něj, z jeho lásky ke sportu, pak „sají“ energii. Potom se sice stanou otroky toho, co jejich trenér říká, ale na oplátku dostanou jasně definovaný cíl, a hlavně silný proud energie, kterému je těžké odolat.
Hledej svou cestu
Snaž se tedy právě teď, během podzimní běžecké pauzy definovat vše, co tě bude v následující sezóně provázet. Hledej si svoji sportovní cestu tak, která bude nejen efektivní, ale zároveň zapadne do tvého života. A zkus přitom omezit roli rozumu a vše, co tě napadne, vnímej svým srdcem.
Život nám dává různé úkoly a tím úkolem může být i běh. Pokud tě běhání láká, ujmi se svého úkolu a dělej ho, jak nejlépe umíš. Kdybych ti ale měl dát jednu jedinou radu, bylo by to: Je důležité nelpět na ničem, ani na běhání. Protože jedině tak ti bude dělat radost i přes případné nezdary. Hodně štěstí a zdaru a ať ti to běhá.