Je to okamžik čisté radosti. Tedy pro ty, kteří rádi vymetají obchody. Stejně tak i údobí pusté beznaděje, pokud zrovna nepatříš k těm rozhodnějším. Tak jako tak ale nedělejme z nákupu běžeckých bot vědu. Dneska v podstatě neexistují špatné boty, jenom špatný výběr. Ten ovšem může zabolet, a nejenom peněženku.
Nejčastější omyly při výběru běžeckých bot se nechají spočítat na prstech obou rukou vysloužilého dřevorubce. Dle četnosti je seřaďme následovně:
- nevhodná velikost, typ či použití,
- bezhlavá důvěřivost vůči reklamě,
- podléhání krátkodobým trendům,
Typologicky vzato, dneska aby se ve všech těch botách čert vyznal. Tréninkové, tempové, závodní, minimalistické, přirozené, univerzální, pronační, s uhlíkem… Sehnat lze prakticky cokoliv, jenže ne úplně všechno se hodí úplně pro každého.
Špičky ponech baleťákům
V nedávné minulosti třeba byly dost v kurzu takzvané minimalistické, většinou tedy tenké, symbolicky odpružené boty. Poselství jejich vyznavačů zdůrazňující zdravější běhání se zcela nenaplnilo, bosonožci pouze začali řešit jiný typ bolístek, než bylo do té doby zvykem.
Jakmile se totiž nasoukáš do tenoučkých bot, bezděčně máš tendenci postavit se na špičky, nepoužívat patu, která se obzvláště při příliš rychlém přechodu z klasických modelů „bojí“ neodtlumeného nárazu.
Často se k tomu pojí změna postoje napřímením až záklonem, zaklesnutí pánve v krajním podsazení, což způsobuje drobení kroku, cupitání. Některé přespříliš ohebné podrážky také dovedou přetížit oslabenou klenbu, dráždí chodidlové šlachy.
Pokud jsi zatoužil po odlehčení svého botníku, nespěchej. Všechno od kolen dolů bude dostávat více za uši, ale odlehčíš tomu zpevněním partií překvapivě od kolen vzhůru. A zrovna ona chodidla i šlachy nejpřirozeněji přizpůsobíš minimálkám prvotním prostým chozením v nich.
Ne dupnutí, nýbrž odraz
A teď opačný extrém. Jak vlna minimalismu odezněla, pomalu každý z výrobců přispěchal s takzvaným maximalistickým modelem. Tedy s botou vyšší konstrukce a s podešví naducanou takzvanou „aktivní pěnou“ (zpravidla se jedná o odvozeninu termoplastického polyuretanu). Jím opatřené modely jsou často inzerované jako bota pro každého. Rovněž samotné prvotní nazutí k takovému dojmu svádí. Bohatě polstrované bačkůrky lákají na přemíru pohodlí, péřový krok. Přitom se díky moderním materiálům už dávno nejedná o půlkilová kopyta. Jejich přednost – neúnavné odpružení – ale může znamenat největší hrozbu.
Zejména mezi začínajícími či těžšími běžci panuje představa, že je zapotřebí pořídit si co možná nejměkčí boty, aby se ušetřila kolena a tak. Jenže tyto většinou až přepružené koráby na první dobrou umožňují pasivnější došlap, tedy spíš dodup. Ba co víc, ony k němu méně zkušeného běžce přímo svádějí. Chodidlo se zaboří do duchny pod ním, jenže tohle všechno zároveň doprovází celkové přisednutí neboli dominantní pohyb směrem dolů. Ten jednak vyplývá z očekávatelného tělesného zanedbání, kdy nestabilní střed těla vykonává všechny možné pohyby, jenom ne ty příhodné.
V důsledku toho zdánlivě hýčkané nohy čelí obrovskému přetížení, zejména pokud to ještě umocní nežádoucí kroutivé síly pocházející od rozevlátého trupu. To potom trpí kolenní struktury, úpí a v krajním případě až únavově praskají holenní kosti, stávkují kyčle.
Patří se zdůraznit, že u moderních hypermodelů nejde ani tak o dokonalé tlumení, tedy smrštění oné nesmírně odolné pěny, nýbrž o využití jejího přesně opačného pohybu. To znamená důraz na odraz, podporu odvalení a směru zášvihu. Tyto boty by měly činit krok dynamičtějším, lehkonohým, nikoliv uskákaným.
Rakety dražší než taxík
Rozporuplnou kapitolou se stal nástup éry uhlíkové neboli bot s různě tvarovaným karbonovým prvkem uvnitř. Je to teď velký hit a s přihlédnutím k cenám kasovní trhák, ovšem výhra pro každého nikoliv. Bezesporu chytře navržené boty poslouží především „vyběhaným“ vytrvalcům s dobrou, aktivní technikou, znalým důležitosti biomechaniky chodidla, kotníku ergo celého těla. Všechny tyto boty předpokládají dokonale trefit oporovou fázi paty.
Pokud se „kolíbka“ povede, pocit pružin v nohách vybízí k rozletu, nakročení k osobákům. V případě opačném se cesta stáčí spíše do čekárny ortopedické ordinace. Jak známo, sloučeniny uhlíku patří k těm tvrdším. Neuhnou. A ani když ti tento technologický výkřik jo sedne, zbytečně to nepřeháněj. Není to parťák na každodenní běhání. Od toho ostatně odrazuje přepočet ceny i přes třicet korun za kilometr. Rakety holt rychle odpálíš.
Když už jsme u těch rychlostních cviček, zejména pokud se šacuješ na rekreačního běžce, zbytečně není zapotřebí to přehánět ani s klasickými závodními modely. Jistě, nějakou tu vteřinku snad i uberou. Však se také nejeden běžec u regálu sápe na první dobrou rovnou po těch nejtenčích šlupinkách se slovy: „Bóže, ty jsou lehký! Ty nebudou na noze vůbec cítit.“
Jenže noha naopak ucítí leccos. I tempovky a závodky toho méně odpustí – někdy vůbec nic. Méně tlumí, jsou užší, předpokládají zvládnutý odraz, na který jsou stavěné. Osobáky v sobě holt občas převalují bolestivou pachuť. Zbytečně.
Výrobci totiž ve vývoji materiálů i jejich zakřivení natolik pokročili, že lze velice důstojně odzávodit i bez ztráty pohodlí, tedy v univerzálkách. Dnešní tréninková bagančata si rychlostně nezadají s pár let starými závodkami. Ostatně, nabízet v jednadvacátém století „pomalé“ boty, to by byli páni konstruktéři sami proti sobě.
Raději bačkůrky než aligátora
Teď ještě na skok do přírody. I při výběru krosovek běžci často váhají. Ponechme nyní stranou udatníky, kteří se vydají v nejpřísnějších trailovkách na silniční maraton, což může být fakt bolestivý dýchánek.
Také boty opatřené hrubším vzorkem prodělaly vývoj a typologické rozlišení. Kolikrát jich navíc není ani úplně potřeba. Pokud kupříkladu běháš v prolínavém terénu s převahou zpevněných či polních cest, úplně v pohodě si vystačíš s univerzálnějšími silničkami. Taková ta klasická vysušená polňačka je tři čtvrtě roku tvrdá jako hovězí z jídelny, vroubkovaná podrážka je tedy na ní mimo hru. Navíc se nevytrápíš při přeběhu silnice (někudy se do přírody musíš dostat). Do sněhu a lehčího terénu sáhni po tréninkové krosovce, vesměs dobře odtlumené botě s jemným až středním podrážkovým profilem.
Nejčastěji totiž vyznavači offroadu chybují výběrem rovnou té „nejpřísnější“ krosovky. Zpravidla je vytvrzená, příliš netlumí, zato má zespodu zuby jako reklama na krokodýla. Takové ultimátní boty se hodí pouze a jenom do lůna lesa, rozměklého bláta, zkrátka do toho největšího marastu. Nejčastěji tedy opět pastva pro zkušenější, aktivní lesomily, orienťáky. Rovněž na překážkové závody si sice můžeš pořídit „speciální“ boty – někdy dokonce s hřeby, pokud se však nechystáš přímo vyhrát, raději pošetři nohy výběrem mírumilovnější krosovky.
Síla středu
Všeobecně vzato, jaké překvapení, že zejména první, nezřídka však i tou další volbou zůstává zlatý střed. A nejde ani tak o poměrně přeceňovaný drop neboli rozdíl mezi patou a špičkou. Jistě, nulový sklon úplně rovné boty je znát. Stejně tak ale svede leccos prapodivného s došlapem dnes již málokdy vídaný půl druhého centimetru vysoký klín. Nerozhoduje však pouze počet milimetrů, nýbrž celková stavba bot, jejich naladění.
Vůbec nejlépe uděláš, budeš-li to střídat. Nejenom ony dropy, ale i žánry, značky. Takový impulz ocení zejména šlachy náchylnější na zkrácení. Achilovkáři vědí.
Takže zkoušej a zkoušej. Nech si poradit, nicméně než se slepě inspirovat, v jakých botách že to mastí dvounásobnou rychlostí tvůj běžecký idol, ze všeho nejvíce poslouchej vlastní prozřetelnost. Spíše než nad konkrétní značkou se zamysli nad nejvhodnějším typem, ten si posléze u různých zastoupení vyzkoušej, porovnej. Leckde ti nabídnou testovačky, hop do nich. Je to jako u obrazu nebo drahého alkoholu. Nech je na sebe působit, zkus se s nimi domluvit, pochopit. Nohy si řeknou samy. Jsou tvoje. Jiné ti už těžko dorostou.