Když jsem se loni vrátila z jihoindické Keraly, věděla jsem, že se sem musím vrátit. Proto jsme se tam vypravili s mým partnerem Michalem. A protože jsme oba běžci tělem i duší, výborně jsme si tu i zaběhali. Že je tam horko? Ale kdeže, my si to tu užili plnými doušky!
Vy letíte do Indie? A to se nebojíte? Slýchali jsme často. Jenže Indie je opravdu obrovská a to, co platí na severu, nemusí platit na jihu. Jih je bezpečný a na rozdíl od jiných koutů Indie i poměrně čistý. Už když letadlem dosedáte na letiště do Kočinu, jste hypnotizováni jedinou barvou – svěží zelenou. Samotný název Kerala nese to, co je pro tento jihoindický stát tak typické – v překladu totiž znamená „zemi kokosových palem“. Palmy se tu vyskytují opravdu všude, a tak se vám často naskytne pohled na romantické háje, zelená rýžová pole a pasoucí se krávy.
Do hor za traily, slony i čajem
Po přistání nás omráčila vysoká teplota a vlhkost. Jako v prádelně. Říkali jsme si: „Proboha, jak tady budeme běhat?“ I pouhá chůze naše oblečení totálně promočila. Naštěstí jsme hned druhý den vyrazili do hor. Pohoří Západní Ghát dosahuje 2 500 metrů a na jeho úbočích se pěstuje jeden z nejlepších indických čajů.
Cestou z hlavního města Kočinu jsme sledovali nádhernou proměnu prostředí. Jak jsme z rovinaté oblasti poseté kokosovými stromy stoupali výš, palmy postupně nahrazovaly „jack tree“ – jeden z mnoha druhů chlebovníku, mangovníky a spousty dalších listnáčů.
Po pouhých 150 kilometrech, ale dlouhých 5 hodinách cesty se před námi rozevřely neskutečné výhledy do údolí. Takové, které známe z fotografií Srí Lanky: Nádherné příkré svahy, na kterých jsou v hustých řadách vysázené pečlivě ostříhané čajovníky. V okamžiku se nám zdálo, že se tady zastavil čas.
Uchváceně jsme pozorovali místní sběračky, jak oblečené do tradičních šatů stříhají čajovníky a nasbírané lístky odnášejí na svých hlavách bez jakéhokoliv přidržování. A k tomu ještě nádherná příroda, kde žijí divocí sloni.
Zážitek pro děti
Náš hotel se jmenoval příznačně Mountain Trail Resort – obklopený horami a přírodou, s výhledem na dvoutisícovky. Původně jsme počítali s tím, že na nejvyšší horu v okolí půjdeme pěšky a trochu si při tom zaběháme, bohužel většina míst tu je součástí čajových plantáží a musíte mít předem domluvené speciální povolení.
Naplněni okolní krásou jsme se tedy rozhodli, že využijeme alespoň okolí hotelu a vyrazíme běhat tam. Prvních pár metrů a už jsme měli doprovod – místní děti předškolního věku s námi chvíli pobíhaly kolem svých domů. Jen běh bez mapy v prostředí, které jsme nejen, že neznali, ale bylo pro nás naprosto nové, orientační smysl přivyklý Evropě příliš nezvládal. Naštěstí jsme v místních školácích získali zdatné průvodce. Ve svých sandálech a docela běžném oblečení se nás ujali a ukázali nám krásnou trasu v místním lese.
Běh mezi kanály
Pro Keralu jsou typické kanály zvané backwaters, po kterých se můžete projet loďkou, člunem nebo hausbótem. Ty si můžete pronajmout a přenocovat v nich a nahlížet, jak tady místní bydlí. Kanály jsou pro ně důležité – koupou se v nich, perou v nich i umývají nádobí.
Je krásné si to tu proběhnout, ale doporučujeme vstát brzy ráno, chvíli po východu slunce, kdy není takové horko. Večer se smráká už brzy a cesty okolo kanálů nejsou ničím osvětlené, navíc teplota klesá až pozdě v noci.
Povrch je zpevněný a místními vyšlapaný, u malých chatek a domků budete mít mnohdy pocit, že vbíháte domorodcům přímo do kuchyně a obýváku. Nebudete daleko od pravdy, protože domečky, které obývají, jsou opravdu maličké. Zvykli si žít hlavně venku.
Proto i pozor, kam šlapete. Keralané moc neřeší odhozené odpadky, není tu sice až taková špína, jak se povídá, přesto budete často přeskakovat kusy dřeva ze starých člunů nebo bambusové tyče. A než se na běh vydáte, doporučujeme pořádně se namazat repelentem. Malárie se tu sice příliš nevyskytuje, ale ani pouhé popíchání místními komáry není zrovna příjemné.
Takové to plážové běhání
Od kanálů jsme se přesunuli k oceánu do oblasti Trivandrum. A právě místní písčité, dlouhé pláže jsou ideální k rannímu nebo večernímu běhání. Na rozdíl od řeckých pláží, kde je písek většinou navezený, nebo Chorvatska, kde jsou oblázky, vyskytuje se tu přirozený písek bez kamenů, který je pod nohama dostatečně pevný a chodidla se do něj neboří. Pláže jsou zde široké i pro několik běžců vedle sebe. Velmi krásné pláže najdete i v oblasti Mararikulam – Marari beach a v podstatě celé pobřeží Keraly lemují pláže, které stojí za to.
Bláznivá doprava
Protože jsme na dovolenou měli necelé dva týdny, chtěli jsme toho v krátkém čase stihnout co nejvíc. S pomocí indické cestovní agentury jsme vše naplánovali tak, abychom v krátkém čase viděli co možná nejvíce a cestovali jsme autem s vlastním řidičem a průvodcem v jednom.
Půjčovat si tady auto ani skútr nedoporučujeme. Keralané jako pozůstatek bývalé anglické kolonie jezdí vlevo, což by samo o sobě nebyl takový problém, ale hlavně mají svůj osobitý styl řízení a k dorozumívání hojně používají klaksonu. Chodníků je pomálu, takže kraje silnic lemují děti, dospělí, domácí zvířata, včetně posvátného dobytka a také pojízdné obchůdky. Na cestě potkáte nespočet tuc-tuců neboli motorových rikš, pelmel moderních i opravdu prehistorických aut, skútrů a dopravních prostředků neidentifikovatelného původu a typu. Pronajmout si tady auto s řidičem/průvodcem je tak mnohem výhodnější než se pokoušet dopravovat na vlastní pěst.
Kde jedí místní
Protože indická jídla milujeme, vybírali jsme si zásadně restaurace, kde jedli místní. Náš průvodce měl z počátku trochu strach nás do nich brát, jestli to pro nás nebude příliš ostré, a jestli nám z jejich jídla nebude špatně, ale po pár dnech už věděl, že nás může vzít v podstatě kamkoliv.
Jakmile dáte místním najevo, že vám jejich jídlo chutná, jsou ochotni vás hostit, dokud neprasknete. Připravte se však na to, že vše je hodně kořeněné a pikantní. Kapsaicin obsažený v ostrém jídle ovšem funguje jako obrana proti zažívacím problémům a nemocem. Velmi dobře také ovlivňuje termoregulační systém a pomáhá tak lépe zvládat místní vysoké teploty. Náš tip, co tu určitě ochutnat? Na banánových listech servírované všemožné chutě z koření a zeleniny „thali mealsů“ a také rybu z kanálů Pearl Spot Fish (skvrnivec proužkovaný). Výborné jídlo u místních pořídíte už za 30 korun i s pitím.
Autoři spolu připravují blog www.running2.cz
Praktické informace
Jak se tam dostat
Cesta letadlem trvá bez mezipřistání asi deset hodin. My jsem cestovali 6 hodin do Dubaje a pak 4 hodiny na letiště do keralského Cochinu. Letenky stojí od 15 tisíc korun výše.
Doprava po Indii
Pokud máte dostatek času, cestování na vlastní pěst má své neoddiskutovatelné kouzlo. Navíc v Kerale se nemusíte o nic bát. Za dopravu sice zaplatíte o něco více než místní, přesto to pro nás jsou naprosto zanedbatelné výdaje. Místní vám navíc budou velmi ochotně a zcela nezištně pomáhat. Jejich náklonnost, jako všude na světě, stoupá s tím, jak se vzdalujete od větších měst a s tím, čím jsou lidé v okolí chudší (a šťastnější).
Jak se domluvit
Cestování po jižní Indii výrazně usnadňuje angličtina, kterou tu mluví úplně všichni. Indie má sice 23 úředních jazyků, aby se ale v této změti dokázali vzájemně domluvit, hovoří spolu převážně anglicky.
Co potřebujete
Do Indie je nutné mít turistická víza, za která zaplatíte 50 dolarů. Stačí udělat online, není to ale úplně snadné a možná budete koukat, na co všechno se vás budou ptát.
Čas na výlet
Turistická sezóna začíná v říjnu a končí v březnu, kdy tu není takové horko a tak výrazná vlhkost. Na běhání však nebude špatné ani období dešťů, které tu trvá od dubna do září.
A proč?
Proč se vydat do Indie? Odpověď je jednoduchá: exotika, nádherná příroda, hory, čajové plantáže, dokonalé jídlo a velmi milí lidé vás uchvátí.