Krátící se podzimní dny pro velkou část běžců znamenají nutnost tréninku za tmy. A zatímco chlapi přitom musejí řešit jen to, aby nešlápli do díry v asfaltu a viděli je řidiči aut, holky navíc musejí mít vždy na paměti i riziko útoku nějakého agresora. Jak ho snížit na minimum?
Na začátku je třeba říci jednu důležitou věc: naprostá většina případů znásilnění má na svědomí osoba, kterou napadená žena zná. Jde třeba o situace, kdy si třeba muž na večírku pod vlivem alkoholu špatně vyhodnotí některé signály, a poté odmítne akceptovat, že NE opravdu znamená NE. Tím samozřejmě nechceme říct, že riziko napadení venku neexistuje. Bude tam vždy, ale nikdy ne tak vysoké, abys kvůli tomu musela od listopadu do března s běháním končit. A navíc ho můžeš dodržováním určitých zásad opravdu výrazně snížit.
Nejjistější volbou pochopitelně je neběhat sama. Na dvě ženské si žádný chlap při smysle netroufne, stejně tak každého potenciálního násilníka spolehlivě odradí pes jakéhokoliv plemene. Ne každá z nás má ale tu možnost a pak je třeba dodržovat některé důležité zásady.
-
Vybírej trasu
Žádný násilník nebude na svou oběť čekat v místech, kudy chodí spousta lidí. Když se tedy budeš držet frekventovanějších městských ulic je nebezpečí velmi nízké. Velmi bezpečno je ale také třeba v lese dál od civilizace. Nebo si snad dokážeš představit nadrženého úchyla, který noc co noc trpělivě čeká v hlubokém lese, jestli se na pěšince náhodou neobjeví nějaká dívka? A zvlášť v zimě?
„Rozumný“ násilník si proto vybere místo, které je sice trochu odlehlejší, moc lidí tam po tmě nechodí, ale přesto tam občas někdo projde či proběhne. Zároveň tam není moc světla a ideálně i nějaké místo, kde se může nepozorovaně ukrýt. Nebezpečné jsou různé podchody a jiná temná zákoutí, málo frekventované cesty v parcích obklopené křovisky… Mnoho měst má také své vyhlášené no go zóny. Všem takovým místům je proto se záhodno vyhnout.
-
Vezmi to středem
Když už běžíš místy, která nejsou příliš frekventovaná nebo na nich tu a tam nějaké temnější zákoutí je, snaž se je obíhat v co největší vzdálenosti. Při běhu opuštěnou ulicí to neber po chodníku kolem zdi, aby tě někdo třeba nemohl snadnou vtáhnout do tmavého průchodu. Naopak to klidně vezmi prostředkem vozovky – případné blížící se auto uvidíš a uslyšíš už zdálky. Navíc bývá vozovka většinou v lepším stavu než chodník, takže je nižší riziko, že třeba šlápneš do díry a uděláš si výron.
-
Měň trasu i čas běhu
Přes výše uvedené je počet napadení, kdy si násilník na oběť naslepo počíhal v křoví, velmi nízký. „Rozumný“ útočník se na svou oběť připraví. Třeba se potají vydá za osamocenou spolucestující z nočního autobusu, anebo si v parku počíhá na běžkyni, která temným zákoutím probíhá pravidelně každé úterý a čtvrtek chvilku po osmé.
Pokud tedy pravidelně vybíháš ve stejnou hodinu na stejný okruh, riskuješ, že si toho všimne někdo, kdo se toho rozhodne zneužít.
-
Otoč to v pravý čas
Běžíš si takhle setmělým parkem a na cestičce před sebou vidíš postávat chlapa. Může to být násilník? Pravděpodobnost je to sice malá, mnohem spíš už za chvilku rozeznáš třeba vodítko směřující ke křoví, kde v tu chvíli něco zkoumá psí miláček dotyčného. Ale na druhou stranu, proč to riskovat? Vždycky zkrátka platí, že kdykoliv se ti něco nezdá, je lepší se na místě otočit a pádit odtud pryč.
-
Sluchátka nech doma
S tím souvisí i další důležitá zásada. Za tmy jsou do značné míry ze hry vyřazeny tvoje oči proč se tedy dobrovolně připravovat o další ze dvou nejdůležitějších smyslů a zakrývat si uši sluchátky? Když to uděláš, tak nejen že neuslyšíš projíždějící auta (nebo budeš naopak zbytečně panicky uskakovat před těmi, co na tebe zasvítí z velké dálky), ale třeba také přeslechneš násilníka, který za tebou vystartuje z křoví.
Tady přitom hraje rozdíl každý zlomek vteřiny. Když si totiž dotyčného všimneš v okamžiku, kdy je pár metrů za tebou, můžeš včas zahájit nejúčinnější možnost obrany, totiž zběsilý útěk. Možná, že nebudeš rychlejší než násilník, pořád je tu ale šance, že aspoň doběhneš na místo, kde se snáz dovoláš pomoci, nebo je tam alespoň vidět zdaleka. Když ale útočníka zaznamenáš až v okamžiku, kdy tě drží za krk, máš velký problém.
Řešením tu nejsou ani sluchátka, která umožní vnímat zvuky z okolí – hlasitá hudba vždy sníží tvoji schopnost vnímat ostatní podněty.
-
Řekni, kam běžíš
Důležité také je, aby měl někdo přehled o tvém pohybu. Když vybíháš, vždy řekni třeba partnerovi, kudy poběžíš a kdy se vrátíš. Pokud bydlíš sama, měj pro tento účel někoho, komu totéž zavoláš nebo napíšeš (a po doběhu se mu nezapomeň ozvat, že už jsi zpátky).
Skvělou volbou jsou i aplikace, s jejichž pomocí mohou blízcí tvůj pohyb sledovat. Může to být třeba funkce Maják v placené verzi aplikace Strava nebo třeba Garmin Connect. Podmínkou je zde ale mít s sebou telefon připojený na internet, v případě Connectu i propojený pomocí Bluetooth s hodinkami.
Pomůže kurz sebeobrany?
V zásadě platí, že vhodně zvolený kurz sebeobrany může výrazně zvýšit tvoje šance, že se ubráníš případnému napadení. Důležité je tu ale ono „vhodně zvolený“.
Sebelepší kurz z tebe neudělá neohroženou Xenu. Nikdy tě totiž nenaučí, jak násilníka „přeprat“, protože s tím mohou mít velký problém i zkušené vyznavačky bojových sportů. Platí totiž, že velmi silná žena má zhruba stejnou úroveň svalové síly jako velmi slabý muž, a to je hendikep, který se při souboji prakticky nedá vyrovnat.
V případě napadení tedy platí dvojnásob, že nejlepší obrana je útěk, a je tedy třeba vytvořit takové podmínky, aby se útěk zdařil, i když tě většina mužů s prstem v nose přesprintuje. Vhodné je tedy útočníka třeba na chvilku ochromit nějakým bolestivým podnětem (prsty v očích, kopnutí do holeně apod.) a tím získat alespoň malý náskok.
V dobrém kurzu sebeobrany tě tedy nebudou učit žádné chvaty a údery, maximálně tě naučí, jak se s využitím minimální síly vyprostit ze sevření. Připraví tě ale tak, abys dokázala rychle vyhodnotit situaci a vybrat nejlepší možnost řešení, obvykle právě v podobě ochromení útočníka překvapivého ochromení útočníka a následného útěku.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock