Batoh, nebo ledvinka? Hydratační systémy z pohledu fyzioterapeuta

Výběr hydratačního systému je stejně důležitý jako výběr bot. Pokud vyběhneš čtyřikrát týdně a pokaždé s lahvičkou či ledvinkou, může se to podepsat na držení těla, které může následně přejít v bolest. I špatný batoh na 10hodinovém ultra může být příčinou, proč tě pak několik týdnů bolí koleno.

Přemýšlíš tedy, jak s sebou na běh vzít vodu, aby co nejméně překážela a nepokazila tvou vypilovanou techniku? Zde jsou výhody a úskalí jednotlivých možností v kostce.

Láhev v ruce

Na krátké běhy ti možná logicky přijde nejlepší vzít jen láhev do ruky a běžet. O co jednodušší se to ovšem zdá, o to horší dopad to má na tvoji techniku.

Láhev v jedné ruce tě bude nutit do přetáčení trupu, bude ti rameno vtáčet dovnitř. A ty se vlivem toho všeho budeš celkově mnohem více hrbit. Celé přetáčení – ramene i trupu – ti bude ubírat na ekonomice, běh bude náročnější, než je třeba. Přetěžuješ si tak zejména bedra a dané rameno. Přetočení se navíc může přenášet až do kyčle, kolene či kotníku.

Částečným řešením by mohlo být vzít si do každé ruky jednu láhev. Pokud zvládneš udržet pohyb paží podobně, jak třeba při použití nordic walkingové hole, tzn. lokty u těla, pohyb vycházející z ramen a žádné pohyby hrudníku do rotací, myslím, že by takový hydratační sytém mohl tvé technice dokonce prospět! Nutil by tě totiž do celkového napřímení, souměrného pohybu rukou, a ještě by sis vypracoval(a) krásné paže. Ovšem otázka je, jak dlouho zvládneš takové postavení udržet, než se začneš naopak „propadat“ – hrbit se, kroutit hrudníkem, předklánět se v pase, zaklánět hlavu a celkově si do běhu sedat.

Celkově si proto myslím, že lahvičky do ruky nejsou dobré řešení, protože dříve nebo později zhorší techniku i poměrně disciplinovaným běžcům. Následně tak mohou způsobit hlavně bolesti ramen, krční páteře, kyčlí a beder.

Ledvinka s jednou láhví

Ledvinky jsou o něco symetričtějším řešením, pomineme-li jejich složitý výběr. Najít totiž takovou, která se nebude pohybovat nahoru a dolu, nebo se při běhu točit okolo pasu, je celkem oříšek.

Nicméně pokud ti ledvinka dobře drží, nemusí tolik techniku ovlivnit. Je totiž uložená blízko těžiště těla a uprostřed zad. Pokud nebudeš vystrkovat zadek, abys ji lépe podržel na místě, je to celkem fajn varianta pro kratší běhy. Naopak ti může pomoct s minimalizací pohybu v pase.

Ideální totiž je, když se nehýbeme v pánvi a ta při běhu drží v jedné rovině. Potom nepřetěžujeme bedra a klouby dolní končetiny. Pohyb ledvinky, či jen přítomnost jejího pásu v úrovni kyčlí je dobrá příležitost, jak si tento pohyb kontrolovat.

Pás s lahvičkami rozloženými po celém obvodu

Jedna láhev na ledvince může působit nesymetricky, kdežto více lahviček po celém obvodu zajistí, že zátěž bude po obvodu rovnoměrná. Pás se mi zdá proto lepším řešením než ledvinka. Opět je tu ale stejná podmínka – aby pás nezhoršovat techniku, musí dobře sedět a nepohybovat se.

Vesta

Na delší běhy potřebuješ ale vzít víc vody. To máš pak na výběr buď běžecký batůžek, nebo vestu. Vesta má lahvičky vepředu, sedí pevně na těle. Zde by neměl být žádný problém, pokud tedy sedí dobře.

Samozřejmě i vesta může špatně sedět. Bála bych se hlavně, aby nebyla úzká v ramenou a nevtáčela ti ramena a hrudník dovnitř, nebo aby tě nenutila ramenní popruhy fixovat zvednutím ramen ke krku. To vše by vedlo k přetížení krku a ramen.

Batůžek s camelbackem

Někdy potřebuješ toho na běh vzít mnohem víc, ať už proto, že běháš do práce či v drsných horských podmínkách. To pak není na výběr nic jiného než batůžek. Špatně sedící batoh ovšem může udělat pěknou neplechu.

Hlavní zásada je, že batoh by měl co nejvíc přilnout k tělu, neskákat, neputovat po obvodu zad a hrudníku. Zároveň by ti neměl překážet ve volném plném nádechu. Samozřejmě tě také nesmí nikde tlačit a dřít – v takovém případě hrozí nejen odřeniny, ale také budeš mít tendenci tlaku uhýbat a kazit si techniku.

Celkově si tedy musíš ohlídat, že batohu nepodléháš: nezalamovat se v pase, nesedat si do toho, netahat si ramena k uším. Pokud tě batoh bude moc svazovat přes prsa, namůžeš si ramena, prsní svaly a budeš se hrbit.

Já osobně mám batoh, který má dolní zapínání v úrovni pasu. To je dobré pro kontrolu pohybu trupu, ale i dechu. Snažím se dýchat do tohoto pásu, proti jeho odporu, rozšířit se v pase a držet. Tak si zajišťuji dobrou oporu pro bedra, zapojím hluboký stabilizační systém a celkově se zpevním.

Myslím, že většina batohů na běh má ve srovnání s těmi turistickými právě takto výše uložené bederní zapínání (batohy na chůzi často drží v úrovni kyčlí). To mi přijde dobré, batoh tak více přilne k páteři a neodstává.

Batoh by neměl být na těle moc utažený, ani po něm cestovat. Měl by umožňovat ramenům volný pohyb, netahat je k uším. Aby ti nekazil techniku, je vhodné se s ním nejdřív na kratších vzdálenostech trénovat napřímené držení, a teprve postupně vzdálenosti prodlužovat. Skutečně se soustřeď, zda neměníš postavení těla, kadenci či došlap. Pokud toto natrénuješ, přijde mi batoh či vesta jako nejlepší řešení s minimálním dopadem na techniku celkově.

Kdy potřebuješ vodu?

Obecně myslím, že pití je třeba brát s sebou na běhy delší jak hodinu. Na kratší běhy ti postačí, když budeš pít průběžně během dne.

Pamatuj na to, že pro kvalitní hydrataci tkání je třeba pít průběžně po malých doušcích. Vypít před výběhem nebo po něm litr vody jen zatíží ledviny a neposkytne žádné zavodnění svalům a dalším tkáním.

Dovolím si ještě připojit ájurvédské doporučení: Pro udržení dobrého trávicího ohně nesmíme pít vodu s ledem ani perlivé nápoje. Ideální je, když se chladíme mátou a vodu pijeme minimálně o pokojové teplotě.

Text: Petra Nováková | Foto: Shutterstock