Zima je pro běh se psem nejlepší období. Psi běhání v zimě zbožňují. Není jim vedro a díky tomu předvádějí lepší výkony než v teplejších obdobích roku. Přesto s sebou zima a mráz přinášejí i některá úskalí. Pojďme rozklíčovat ty nejpodstatnější.
Úskalí číslo 1: Přehřátí hrozí i v zimě!
V zimě je zima a pes se nepřehřeje. V naprosté většině případů je tento názor velmi blízko pravdě. Pozor si ale musíme dát ve chvíli, kdy se prudce změní počasí. Například když se po několika mrazivých dnech, kdy teploty padají hluboko pod bod mrazu, prudce oteplí až k nule. Řekli byste si, že je pořád zima až praští, ale ouha. Naši čtyřnožci takové teplotní skoky špatně snášejí a na jejich výkon to má značný vliv.
Jak poznáte, že je vašemu čtyřnohému parťákovi teplo i v zimě? Máte z jeho výkonu špatný pocit, běží hůř než obvykle nebo neběží vůbec a zastavuje, případně přestane táhnout po kratší vzdálenosti, než je pro něj obvyklé. To všechno mohou být známky nepohodlí, které pramení z přehřátí.
Řešení: Běžte pomaleji, nenaléhejte na něj nebo ho pusťte na volno, a když je u cesty voda, nechte ho bez obav napít a smočit tlapky. Uleví se mu a poběží zase zvesela (a rychleji).
Úskalí číslo 2: Rozcvička před každým tréninkem
Oproti teplejším obdobím roku je nyní ještě důležitější psa (a samozřejmě i sebe) prohřát a rozcvičit. Nemusíte to ale nijak přehánět. Stačí, když se s ním před tréninkem nebo závodem proběhnete pět minut na volno nebo projdete na vodítku. Pokud váš pes ovládá triky, jako je obíhání stromu na povel, slalom mezi nohama apod., je rozehřátí ten pravý čas, kdy tyto triky využijete v praxi.
Úskalí číslo 3: Péče o tlapky
Také psí tlapky potřebují v zimě více vaší pozornosti než v jiných ročních obdobích. Polštářky častěji praskají a k tomu se přidávají další nástrahy ledové přírody. Přemrzlý sníh nebo jindy neškodné bahno se promění v ostré hroty, které dokážou psí packu lehce zranit.
Jak tomu bránit? Promazávejte packy čas od času vazelínou nebo ještě lépe speciální mastí na psí tlapky, která obsahuje i přídavek hojivých látek.
Na tréninky si s sebou přibalte dva kusy „botiček“ pro psy. Když pes začne odlehčovat nohu nebo vběhnete do míst, kde je zmrzlé a tím i ostré bahno, neváhejte a hned mu botičku nandejte. Je to rychlé a jednoduché opatření. Zabráníte tím horším zraněním, která by vašeho psa vyřadila z tréninku. A pes, který neběhá, doma škodí.
Jak vybrat psí botu?
Na rozdíl od těch lidských to naštěstí není taková věda:
- Botičku vybírejte tak, aby byla o cca 1 cm širší, než je rozsah tlapky v jejím nejširším místě.
- Používejte botičky z co nejlehčích materiálů. Sice tolik nevydrží, ale psi je mnohem lépe snášejí.
- Nebojte se botičku utáhnout větší silou, abyste ji neztratili hned v první zatáčce.
Úskalí číslo 4: Na trati to klouže
Pokud jsou na trase zmrzlé louže nebo ušlapaný a kluzký sníh, je lepší vybrat si jinou cestu nebo trénink odložit. Pes na rozdíl od nás zmrzlou louži nepřeskočí ani neoběhne, ale často si to namíří přímo přes ni, podklouzne a snadno si zraní svaly nebo jejich úpony.
Na běhání v tzv. nesmecích klidně zapomeňte, žádné psí se nevyrábějí a je lepší počkat pár dní, než led roztaje.
Úskalí číslo 5: Jak udržet psa v teple?
Potřebují psi v zimě obleček? Otázka, kterou si v různých podobách pokládá většina pejskařů.
Někdo se za oblečeného psa stydí, někdo to považuje za holý nesmysl a někdo by psa vystrojil i v parném létě. Jak už to tak bývá, odpověď není přímočará. Následující řádky vám pomůžou rozhodnout, kdy váš kamarád potřebuje obleček a jak vybrat ten správný.
* Jaké psy oblékat?
Obleček ocení všechna krátkosrstá plemena, psi chovaní doma v teple, kteří chodí ven jen jako na návštěvu, a subtilní psi s minimem podkožního tuku. Naproti tomu navlékat psy, kteří jsou na zimu geneticky vybaveni, pro ně představuje spíše trápení. Malamuti, salašničtí psi nebo husky obleček prostě nepotřebují.
Na druhou stranu musíte i u odolných psů vždy zvážit konkrétní situaci. I psi, kteří jsou na mrazivé počasí zvyklí, rychleji regenerují v teple a za velmi chladných podmínek teplý obleček ocení. Všiml jsem si toho na nejsevernějším závodu psích spřežení na světě, norském Finnmarkslopetu: Zkušení závodníci oblékají psy na noc i v teplotách okolo nuly. Pokud je velký mráz a k tomu fouká vítr, nechávají jim oblečky i během zápřahu.
* Svaly mají být v teple
Příklad s mrtvým ocasem ukazuje, jak nebezpečný může chlad pro svaly být a nemusí se hned jednat o zánět. Prochladlý sval je méně prokrvený, čímž se v něm zhoršuje látková výměna, hromadí se zplodiny metabolismu, zhoršuje se regenerace a zvyšuje náchylnost ke zranění. Oblečkem proto nestačí zakrýt jenom záda, ale v teple je potřeba udržet všechny velké svalové partie. Jde hlavně o ramena a stehna (viz obrázek).
* Kdy psa oblékat
Odpověď lze rozklíčovat i výše, ale raději si to shrneme. Náchylnější psi vám budou za obleček vděční vždy, když mrzne. Při větrném počasí, kdy vítr proniká kožichem, ocení psi obleček i při vyšší teplotě. Každého chlupáče je dobré obléci vždy po fyzickém výkonu nebo při pomalé činnosti, jako je procházka na vodítku, při které se nezahřeje pohybem. Naproti tomu – když pes běhá na volno, není obleček zpravidla třeba. Je dobré ho mít po ruce v batohu nebo v autě a obléci psa po výletě nebo při zastávce na svačinku.
* Nestyďte se
Pokud to okolnosti a tělesná schránka vašeho psa vyžadují, nestyďte se obleček používat. Nenechte se odradit zlými jazyky, kteří tvrdí, že pes to dá za každé situace. Nedá! Pes, který bude díky vám v teple, bude zdravější a radostnější. Odměnou vám budou nejenom lepší sportovní výkony, ale hlavně spokojený kamarád.
Syndrom mrtvého ocasu
Syndrom mrtvého ocasu je pro psa nepříjemná a bolestivá zkušenost. Onemocnění poznáte podle typického tvaru ocasu, který je prvních pár centimetrů za kořenem ocasu vodorovný a v dalším průběhu visí bezvládně k zemi. Syndrom mrtvého ocasu je zánět svalů, které ocasem pohybují. Ačkoliv jeho jednoznačná příčina stále není jasná, jsou dobře známé rizikové faktory, které k jeho vzniku přispívají:
- dlouhý transport v kleci bez možnosti občasného protáhnutí
- velká fyzická zátěž
- chlad a vlhko
Někteří musheři oblékají psy ve velkém mrazu nebo větru i během zápřahu…
Zkušenost i literatura říkají, že nejčastějšími pacienty jsou lovečtí psi. Jedním z důvodů, který se v této souvislosti uvádí, je jejich nedostatečná kondice. Lovečtí psi mají mimo loveckou sezonu, zvláště během léta, jen omezené množství pohybu, a nevybudují si tak základ pro náročnou podzimní sezonu. Únava po lovu v kombinaci s podzimním chladem a vlhkem pak mohou vést k rozvoji zánětu svalů, který se projeví právě jako syndrom mrtvého ocasu.
To dobře ilustruje, co je pro rozvoj syndromu mrtvého ocasu nebezpečné a na co si dát pozor. U krátkosrstých psů a psů zvyklých na teplo domova by měl obleček zakrývat spodní část zad až po kořen ocasu. Zvlášť důležité to je po náročném výkonu, jako je dlouhá zimní procházka, skijöring nebo canicross v mrazivém nebo větrném počasí.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock
