Kde hledáte motivaci? Já bych moc chtěl(a) běhat, ale nějak mě to nebaví a nemůžu se k tomu přinutit. Zní to divně, ale přesto se právě takovéto stesky začátečníků objevují v běžeckých skupinách na sociálních sítích velice často. Jak to tedy udělat, aby tě běh bavil? A je to vůbec nutné?
Baví tě čištění zubů? „Co je tohle za otázku,“ řekneš si nejspíš. „Proč by mě čištění zubů mělo bavit?“ A námitka je to naprosto logická, protože na šoupání štětinek kartáčku o zuby není skutečně zábavného vůbec nic. Přesto si ale nejspíš zuby čistíš denně, protože je to nezbytná součást prevence zubního kazu. A když někdy náhodou vynecháš, cítíš se divně, ačkoliv ojedinělý výpadek rozhodně nepovede k tomu, že budeš mít do rána zuby skrz naskrz prolezlé kazy. No a s běháním je to v zásadě dost podobné.
Běhá každý, musím taky
Ještě před pár lety platili běžci tak trochu za podivíny. Byla jich jen hrstka, protože většina populace absolutně nechápala, proč by někde v lese měla plivat plíce, když je to tak nepříjemné a ani se u toho nedá dát gól. Jenže dneska se doba změnila. Běhání je trendy záležitost. Spousta lidí, které by dřív vůbec nenapadlo se dobrovolně hýbat, najednou na sociálních sítích vidí fotky svých známých, kteří začali běhat, nádherně přitom zhubli a teď jako o život postují rozesmáté běžecké fotky okořeněné o stěží uvěřitelné výkony. A k tomu píší, jak je běh super a jak už si bez něj vůbec neumějí život představit.
Při pohledu na ně si leckdo řekne: „Když tohle zvládne on/ona, zvládnu to taky. Zvlášť když to vypadá, že běh je vlastně skvělá zábava.“ A tak jednoho dne taky obuje tenisky a vyrazí.
Co dělám špatně?
Jenže realita je, jak se záhy ukáže, vlastně úplně jiná. Žádné vlny štěstí se nekonají. Začátky dost bolí a po počátečním nadšení se navíc ukáže, že to vlastně žádná zábava není. Kroužit několikrát týdně převážně ta samá kolečka v blízkosti bydliště se omrzí docela rychle a najednou zjistíš, že se musíš do běhání nutit. Ráno se vstávat nechce, večer zase musíš svádět boj s únavou z práce či školy, do toho někdy prší, někdy je vedro, brzy navíc nejspíš budeš muset běhat za tmy… S tím se musí dříve či později zákonitě dostavit otázka: „Co dělám špatně? Proč ostatní běhání tolik baví a mě ne?“
Jenže právě tahle otázka je úplně mimo. Ve skutečnosti totiž není jediný důvod, proč by z tebe měly po každé běhu stříkat pozitivní emoce na míle daleko. Ano, řada tréninků je zábavná a při některých dokonce zažiješ i neskutečně euforické pocity – nejspíš ale až ve chvíli, kdy překonáš počáteční období, kdy je jakýkoliv souvislý běh utrpení. Jenže pak jsou tu tréninky, které bolí a mohou být i hodně nepříjemné, a kromě nich ještě mnohem větší množství těch, které jsou prostě nudné, fádní, nezajímavé.
Trénink jako další krok k cíli
Když se zeptáš jakéhokoliv člověka, který běhá už dlouho, jestli ho každý trénink baví, těžko ti odpoví kladně. Přesto ale nejspíš běhá několikrát týdně, mnozí borci takřka denně. Jak je to možné?
Z části je to stejné jako s čištěním zubů. Tito lidé se zkrátka dostali do stavu, že je pro ně běh přirozenou součástí života. Nepřemýšlejí o tom, jestli a proč by měli jít dneska běhat. Prostě jdou, protože jsou tak zvyklí. A když náhodou na nějakou dobu běhat přestanou, většinou se k tomu brzy vrátí. Část z nich proto, že začnou tloustnout, většina ale proto, že jim prostě běhání začne chybět – nejen psychicky, ale i vyloženě fyzicky. A když běhat nemůžou, třeba z důvodu zranění, najednou se cítí jako pták chycený v kleci. Tolik by se chtěli rozletět (rozběhnout), ale místo toho jen narážejí hlavou do mříže.
A pak je tu ještě další aspekt. Tito lidé většinou mají nějaký cíl: chtějí uběhnout maraton, chtějí si zlepšit osobák na určité trati, vybojovat co nejlepší umístění v nějakém seriálu… Potom se pro ně pravidelný trénink stává nutnou cestou k vytyčenému cíli. Cestou, na které musejí překonávat řadu překážek, testují svoje vlastní fyzické i mentální hranice, a přitom se dozvídají spoustu věcí sami o sobě a pracují na své osobnosti.
Ani to neznamená, že na ně nepřijdou chvíle, kdy se jim fakt ani trochu nebude chtít vyběhnout nebo budou mít sto chutí naplánovaný trénink zabalit po dvou kilometrech. Zároveň ale vědí, že každý trénink je dalším krokem na jejich cestě k cíli, a také je každé překonání podobné nechuti neuvěřitelně vnitřně posiluje.
Je běhání pro každého?
Odpověď na otázku: „Proč mě běhání nebaví?“ je tedy jednoduchá: Protože vlastně není jediný důvod, proč by tě jeden každý trénink bavit měl. Každý si zkrátka musí nejdřív najít důvod, proč vlastně běhat chce, a cíl, kterého chce dosáhnout. Každé bezcílné pobíhání se omrzí velice rychle. Pak je třeba si vytvořit plán, jak chceš svého cíle dosáhnout. A pak už stačí plán dodržovat, překonávat jednotlivé překážky na cestě, a po dosažení cíle zažít tu neskutečnou euforii, která tě požene ne plánování dalších běžeckých dobrodružství.
Anebo také ne. I když se totiž bude řada lidí tvářit, že běh je jedinou cestou ke šťastnému životu, není to pravda. Neplatí, že kdo jednou běhání zkusí, stane se pro něj láskou na celý život. Někoho nechytne vůbec, jiný si splní pár běžeckých výzev a začne dělat něco jiného.
I když je teď běhání módní záležitost, neplatí, že běhat musí každý. To je stejné jako si myslet, že každý musí hrát na klavír, háčkovat dečky či vyšívat ubrusy. Je to krásné, když to někdo umí, spousta lidí si bez toho neumí svůj život představit, ale jistě cítíš, že celý národ nadšeně vyšívající ubrus je dost utopická představa. A s běháním to zkrátka není jiné.
Čas na tvorbu rozvrhu
Jediný způsob, jak u běhu vydržet, je udělat si z běhání návyk. A nejlépe toho dosáhneš, když si trénink napevno začleníš do svého denního a týdenního rozvrhu. Zde je pár tipů:
- Popřemýšlej, jestli je pro tebe ve všední den přijatelnější trénovat ráno nebo večer. Pak si napevno urči dny, kdy budeš v tuto dobu běhat (minimálně dva, lépe tři), a ty dodržuj.
- Vhodné je, když si jeden z těchto dnů vyhradíš na organizovaný trénink či výběh s nějakou skupinou. Načerpáš inspiraci a motivaci, hůře budeš hledat důvody, proč nevyběhnout, a hlavně získáš běžecké přátele. A právě to se může stát rozhodující v okamžiku, kdy začneš ztrácet motivaci.
- Do rozvrhu nezapomeň zařadit ani posilování. Může to být jedna vydatnější posilovací jednotka v týdnu, ale i třeba několik desetiminutovek ve více dnech.
- Jeden víkendový půlden si vyhraď na sportovní aktivitu, ideálně aerobního charaketru, ať už je to delší běh, náročnější turistika, vyjížďka na kole či in-linech…
- Plánuj i v delším horizontu, než je týden. Vyber si nějaký závod a k němu směřuj přípravu.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock
