Dát si o dovolené do těla v pořádných terénech, nebo dopřát zbytku rodiny cachtání v moři? Tohle dilema řeší každoročně spousta běžců. Pokud mezi ně patříte, mám řešení: jeďte do Gargana, tam si užijete moře i běhání zcela bez kompromisů.
Když si na mapě najdete známou italskou „botičku“, uvidíte na její zadní straně, zhruba ve spodní třetině, výrazný hrbolek. Právě v něm, v regionu Apulie (Puglia), se nachází národní park Gargano.
Na pobřeží pak můžete najít malé městečko Mattinata. Má jen šest tisíc obyvatel a na první pohled se moc neliší od mnoha jiných přímořských letovisek. Rozdíl tu však přeci jenom je – tohle místo totiž žije běháním a kopce, které se zvedají přímo z pláže, představují pro milovníky trailu pravý ráj.
Asi nejznámější akcí, která se v Mattinatě koná, je říjnová série závodů Gargano Running Week (viz rámeček. Já jsem tam ale na konci března vyrazila na akci, která měla za cíl představit běžeckým novinářům z celého světa nově vybudovaný Gargano Running & Trekking Park. A byly to přesně ty okamžiky, kdy si člověk říká, jak skvělou má práci – čekaly mě totiž čtyři dny plné běhání nádhernou přírodou, hory skvělého jídla a setkání se zajímavými lidmi. No neberte to!
Těžce nahoru, těžce dolů
Samotná podstata běžeckého parku pochopitelně není nijak převratná. V podstatě jde o systém značených okruhů o různé délce (od 8 do 74 km), které všechny začínají a končí v Mattinatě na náměstí. V místním informačním centru k nim dostanete mapičku a průvodce s podrobným popisem jednotlivých tras, v němž najdete nejen základní údaje (kam běžíte, jak je to daleko a jaké je převýšení), ale i popis možností, kde je možné se cestou občerstvit a doplnit tekutiny, doporučené vybavení, pokrytí mobilním signálem atd. A pak už můžete vyrazit.
Žádný pohodový klusík po promenádě ale nečekejte, spíše půjde o pořádně drsný trail. Místní kopce totiž nabízejí poměrně těžké terény pokryté ostrými vápencovými kameny, s prudkými stoupáními i seběhy.
Také převýšení je značné. Nejvyšší z okolních kopců, Monte Sacro, přes který vede stejnojmenná 19km trasa, se tyčí do výšky 874 m. Jasně – nejsou to žádné velehory, spíš něco jako Milešovka, na tu ale na rozdíl od Monte Sacra rozhodně nestoupáte od hladiny moře. Celkové převýšení zmíněné trasy je ostatně slušných 980 m.
Právě Monte Sacro přitom určitě stojí za návštěvu, na jeho vrcholu se totiž rozkládají ruiny prastarého kláštera, který má nejen zajímavou historii (první mniši řádu benediktinů zde žili již v 6. století, ale dlouhá staletí před tím šlo o posvátné místo Jupiterova kultu), ale navíc jde o kouzelné místo s mimořádnou pozitivní energií.
Mámo, to jsou panoramata!
Rovněž názvy jednotlivých tras mohou být poněkud matoucí. Například ta s názvem „Quattro spiagge“, v překladu Čtyři pláže, evokuje ze všeho nejvíc romantický výběh po pobřeží, což se ovšem záhy ukáže jako zásadní omyl. Je sice pravda, že část z jejích 21 km absolvujete po pohodových vrstevnicových cestách s nádhernými výhledy na moře. Jenže kromě toho tu třeba hned na prvních čtyřech kilometrech nastoupáte přes 400 výškových metrů v těžkém terénu, abyste vzápětí to samé absolvovali směrem dolů. A romantiku nečekejte ani na těch plážích – běh v hluboké vrstvě oblázků je zatraceně drsná posilovačka!
Značení běžeckých okruhů je poměrně slušné – značky na každém sloupu sice nečekejte, ale na důležitých místech vždy najdete specifické šipky s názvem trasy a údajem, kolik kilometrů už máte za sebou. Kromě nich ovšem najdete i další turistické cesty značené barevnými puntíky a občas je možné se pustit i mimo cesty, což je ale spíše jen pro odvážné. My jsme například, pod vedením našeho poněkud poťouchlého průvodce, absolvovali okruh po kravích ohradách a byl to vcelku drsný zážitek. Na některých úsecích se mezi ostrými skalisky dalo běžet jen po strmých dobytčích cestičkách, které byly ovšem kompletně pokryté tlustou vrstvou kluzkého bahna (a možná nejen bahna), několikrát jsme museli překonávat ohrady z ostnatého drátu…
Pro chrty i běžecké turisty
Na druhou stranu se ale není třeba bát, že by si v Garganu užili jen dobří běžci. Ti slabší sice budou muset běh kombinovat s chůzí, což byl ostatně i můj případ, ale to rozhodně není na škodu. Ve zdejších kopcích je totiž tak krásně, že by byl hřích občas nezpomalit a nepokochat se úchvatnými výhledy.
Pobyt v Mattinatě ovšem není jen o běhání, intenzivní zážitek představuje i místní kuchyně. Vaří se tu převážně z místních surovin, což koncem března znamenalo nejen ryby a mořské plody, ale i třeba divoké odrůdy chřestu a mangoldu, které tu v tuto dobu hojně rostou volně po kopcích. Zvláště ten chřest stál za to. Oproti tomu pěstovanému je tmavší, tenčí a má zvláštní, lehce nahořklou chuť – zvláště v rizotu či nakládaný je to dokonalá lahůdka. A k tomu všemu samozřejmě litry skvělého vína. Prostě tak trochu obžerství.
Lidé jsou navíc milí a bezprostřední, je tu hodně početná běžecká komunita, ale běháním tu evidentně žijí opravdu všichni. Prostě ideální místo na běžeckou dovolenou.
Kdy se tam vypravit
Nejvíce běžců se pravděpodobně do Mattinaty vydá v hlavní turistické sezoně, aby si zároveň užili koupání v moři. V tuto dobu tu ale panují poměrně vysoké teploty, takže budete potřebovat mimořádnou odolnost buď vůči horku, nebo brzkému rannímu vstávání.
Pokud vám jde více o běh a méně o koupání, je konec března, kdy jsem se do Gargana vypravila já, naprosto ideální. Teploty jsou příjemné, turisté žádní a kopce jsou pokryté koberci jarních květin – dokonalou potěchou pro oko i nos jsou hlavně obrovské keře modře kvetoucího rozmarýnu. Navíc se můžete přímo za běhu občerstvit divoce rostoucím chřestem či mangoldem. A dokonce i do toho moře jsem nakonec vlezla – sice jen na malou chvilku, ale běháním znavené nohy to ocenily.
Podle místních je pro milovníky flóry skvělým termínem i duben, kdy na svazích rozkvétají horské orchideje. Příznivými běžeckými teplotami oplývá i podzim.
Jak se tam dostat
Nejvíce Čechů volí cestu vlastním autem – cesta z Prahy do Mattinaty měří 1 530 km a dá se zvládnout za necelých dvacet hodin. Pokud se rozhodnete pro výrazně rychlejší leteckou dopravu, nejbližším letištěm je 140 km vzdálené Bari.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock