Pojďme si udělat listopadové čtení s orienťákem trochu zábavnější a zahrajme si hru! Slyšeli jste už o orientačním běhu, ale nedokážete si zatím představit, jak to v lese s mapou a buzolou chodí? Pojďme si ukázat, jak taková orientace v lese podle mapy vypadá.
V článku můžete vidět mapu s tratí kategorie příchozích běžců „P“ oblastního závodu a také textový popis, kudy se závodník rozhodl mezi kontrolami běžet. Vezměte si tužku a zkuste si v mapě ukazovat, kudy podle textu závodník běžel nebo naopak kudy byste běželi vy. Naučíte se tak nejen některé mapové značky, ale také styl orientace a rozhodování mezi různými volbami postupů.
Hurá na trať
A je odstartováno! Na startu si beru mapu kategorie P a podívám se, co mě při mém prvním závodu čeká. Na mapě mám 7 pospojovaných kontrol a také popisky, kde přesně se kontrola nachází a jaký má kód. Podle buzoly si otáčím mapu na sever a vybíhám na trať. Hned po pár metrech vidím první lampion. Aha, to je mapový start, tedy růžový trojúhelník v mapě, od kterého už musím spoléhat jen na svou orientaci. Na první kontrolu nemá cenu zkoušet nějaké odvážné postupy přímo terénem. Stoupám tedy rovně po cestě, míjím paseku po pravé ruce a dobíhám na křižovatku. Odbočím doprava a po pár stech metrech bych měl narazit na první kontrolu. Je tam! Kontroluji si pomocí kódu 46 v popiscích, zda se jedná opravdu o mou kontrolu, a čipem kontrolu orazím.
Pokračujeme dále
Na dvojku by se dalo jít z jihu po louce, já si ale věřím a zkusím jít téměř rovně. Jdu tedy po vrstevnici, po chvíli minu výrazný strom (zelené kolečko v mapě) a pokračuji dále, až dorazím k zelenému pásu hustníku. Hustým lesem prolezu a vystoupám pár metrů na velkou cestu, po které běžím až za další pás hustníků. Za ním musím doprava, tam by měl být kámen s mou kontrolou. A taky, že ano, na první pohled sice lampion nevidím, oběhnu ale kámen dokola a z jižní strany na mě kontrola vykoukne. Na trojku vyběhnu zpět na cestu, z které jsem předtím odbočoval, a běžím po ní až na silnici. Nechci se ztratit a raději běžím kus doprava po asfaltu a doleva odbočuji až před zarostlou pasekou (žlutá barva se zelenými šrafy). Po její hraně a následně podél hustníku sbíhám až na cestu. Dám se doleva a běžím po ní až k výraznému stromu, který je vidět už z dálky, tam je moje kontrola. Na čtyřku to bude pohoda, celou dobu po cestě. Musím si dát ale pozor, abych ve změti cest odbočil správně. Vydávám se dále, přebíhám potok a za ním jdu doleva. Dobíhám na další velkou cestu, běžím pár metrů doprava a hned odbočuji doleva na menší cestičku. Běžím až na její konec, chvíli lesem a u paty srázu vidím další postupový lampion.
Závěr trati s menší chybou
Pokračuji nejkratší cestou k silnici přes potok a bažinu. Po silnici vyběhnu až do velké zatáčky a tam odbočuji vpravo na lesní cestu, po ní stále rovně. Hlídám si odbočku vlevo, následně koukám doprava, až uvidím kameny, kde má být má kontrola. Obíhám první kámen a kontrola nikde, zkusím tedy ten vedle. Taky nic. „Asi tu prostě není,“ říkám si. Vracím se zpět směrem k cestě a vidím další kámen, nakouknu za něj a vidím kontrolu s kódem 64, kterou jsem hledal. V kolečku byly 4 kameny a jen ten ve středu byl ten správný, asi jsem kontrolu hledal u těch dvou na východě. Na šestku běžím po cestě, lehká zatáčka vlevo a po pár metrech pruh žluté paseky, po které sbíhám ke kameni s mou kontrolou. To už šlo lépe. Teď zbývá poslední kontrola tzv. „sběrka“, kterou mají všichni stejnou. Od šesté kontroly vede malá pěšina, poté seběhnu po pasece na cestu a pak už jen dále dolů. Razím kontrolu a nesmím ještě zapomenout běžet do cíle, kde je poslední krabička, kterou čipem orazím. Závod je úspěšně za mnou, v centru závodu si ještě vyčtu čip, abych věděl, jak jsem při svém prvním závodě dopadl. A hurá na další orienťáky!
Text: Matěj Burda | Foto: Český svaz orientačních sportů
