S jednorázovým závodem jakékoliv délky je to jednoduché: připravíte se, vyladíte, odběhnete a pak dle libosti regenerujete. Když se však rozhodnete pro závod etapový, je třeba se nejen dostat do cíle, ale musíte se tam dostat v takovém stavu, abyste se zvládli další den opět postavit na start. Jak na to?
Jak běhat etapové závody? To záleží… Vždycky to záleží na spoustě faktorů. Ale pak se začnou ty faktory rozebírat a skutečná odpověď se tak nějak zapomene mezi řádky. Tak znovu: Jak běhat etapové závody? Záleží to především na počtu etap a jejich rozmanitosti, ale obecně bych odpověděl: „S rozumem.“ No, a jsme zase tam, kde jsme byli…
Ale teď už pořádně. Takže čím se etapové závody liší od těch jednorázových, od těch normálních? No právě tím, že jsou etapové – jeden den doběhnete do cíle a druhý den běžíte zase. V jednorázovém závodě jde o co nejlepší umístění V CÍLI, v etapovém pak o co nejlepší umístění V CÍLI POSLEDNÍ ETAPY, tedy o umístění celkové. Samozřejmě platí, že někdy jsou hodnocené i etapy samostatně, a vaší taktikou proto může být úspěch v té či oné konkrétní etapě – ty předcházející pak berte jako dobrý rozklus, kdy se seznámíte s terénem.
Každý máme silnější stránky a kromě nich samozřejmě i ty slabší. Asi vás tedy moc nepřekvapí, že cesta k úspěchu vede přes minimalizaci ztrát kvůli těm slabším stránkám a zároveň přes snahu vytřískat z těch silných co nejvíce.
Kdo je připraven, není překvapen
Etapový závod začíná vlastně už dávno před samotným startem – zjišťováním informací o trati, o terénu, o soupeřích a v neposlední řadě o tom, co bude a nebude mezi jednotlivými etapami k dispozici, co bude zajištěno, povinná výbava atd. Je toho mnoho a štěstí přeje připraveným.
Kdo je připraven, není překvapen, a tak čím více informací budete mít, tím více a dříve můžete začít tlačit na pilu. Naopak, pokud budete mít málo informací, není od věci si závod nejprve v prvních etapách „osahat“, zjistit, jak věci fungují a podobně. Tady opět záleží na tom, z kolika etap se závod skládá. Čím méně etap, tím více se závod blíží jednorázovému a bude méně času „mezitím“. Potom je ale tlak na dokonalou přípravu vyšší, protože zkrátka nemusí již být čas napravit zaváhání.
Jsou tu přitom dva faktory, které je dobré připomenout:
1) Běh jako jako taktická bitva
Čím je závod delší a čím jsou si jednotlivé etapy podobnější, tím je markantnější efekt, kdy se celé startovní pole postupně natahuje, ztráty se zvětšují a jeden závod se tak rozpadne v mnoho minisoubojů. Velmi brzy se ve výsledcích objeví malé skupinky závodníků, kteří mají podobné tempo a výkonnost, nejvíce se na trati potkávají a také spolu nejvíce soutěží. Pak se závod mění v taktickou bitvu, kdy už nereagujete jen na terén a trať, ale čím dál více musíte reagovat na to, co udělají soupeři.
Nebo ještě lépe: nechte reagovat vy je. Zkrátka platí, že se běží daleko hůře, když se musíte neustále rozhodovat, co uděláte. Příklad: běžíte pohromadě, ale vy byste nejradši běželi o kousek rychleji. Jen o chlup. Tak běžte! Nepřizpůsobujte se tempu, které vám nesedí. Ať to řeší soupeři. Buď se vám přizpůsobí, nebo vás nechají jít. Ani jedna situace není pro ně výhodná. Určitě ne tak výhodná, jako když se přizpůsobíte vy jim.
2) Závod pokračuje i za cílem
I když doběhnete do cíle, tak pořád není po závodě. Třebaže jste právě dokončili etapu (jinou než poslední) a čas už vám neběží, tak pořád závodíte. Nemusíte pochopitelně závodit do sprchy, abyste tam byli první, ale na tom, co děláte a jak to děláte, záleží.
Pokud strávíte půl hodiny čekáním ve frontě na každou činnost, najednou máte o dvě hodiny méně – třeba na odpočinek, na přípravu nebo zamyšlení, co teda zítra provedete. Optimalizace, jasný přehled o tom, co chcete dělat a co ne, co teď a co potom, co je důležité a co není – to je místo, kde sice pravděpodobně závod nevyhrajete, ale můžete jej velice jednoduše prohrát. A čím je závod delší, tím se tyhlety „věci okolo“ stávají důležitější a důležitější.
Na startu každé etapy se vám znovu zkrátka znovu spustí čas, v cíli ho zastaví a přičtou, což zní jednoduše. Neefektivita v depu, špatné jídlo, málo spánku a další podobné faktory se sice v prvních etapách projeví jen málo nebo vůbec, ale postupně se to načítá a bude to čím dál více znát.
Utněte žravé okno
Když jsem zmínil jídlo, slušelo by se o tom také něco říci. No, slušelo… Ale aby to mělo význam, tak by to bylo na knihu a trochu seriózních testů.
Mno, pro začátek si zjistěte, co bude k dispozici v rámci závodu, ať nedopadnete jako já na Dragon’s Back Race. Že bude všude k dispozici vegetariánské jídlo, to jsme věděli. Nevěděli jsme však, že bude k dispozici POUZE vegetariánské jídlo. Chilli con carne a kuře kung-pao zkrátka moc vegetariánsky neznělo.
A pak opět – s rozumem. Chápu, že po doběhu do cíle má člověk tendenci do sebe nacpat všechno, co vidí: ovoce, pivo, zmrzlinu i psa. Pokud doběhnete vyšťavení a hladoví, tak do sebe něco rychle naládujte, ale co nejrychleji zkuste tohle „žravé okno“ utnout a začít přemýšlet nad tím, co jíte. Budete mít hlad, budete mít velký hlad, měli jste i velký výdej, přesto ale jezte postupně.
Myslete také na to, co budete dělat, když zrovna nepoběžíte a nebudete aktivně regenerovat. Etapové závody mohou trvat denně dvě hodiny i dvanáct hodin i více. Záleží, co je to za závod a jací jste běžci. Můžete tak doběhnout do cíle, udělat to nejnutnější, padnout a ráno se ztuha budit na start. Také ale můžete mít spoustu času, který budete muset nějak vyplnit. Přibalte si proto do depa knihu a/nebo nějakou hudbu (míč i hudební nástroj klidně můžete nechat doma).
Proč vůbec běžet?
Stále si kladete otázku, proč vlastně by někdo vůbec měl chtít běhat etapové závody? Vždyť to přece musí být to stejné jako jednorázový závod, jen x-krát opakované? Není to tak, pokud jste pořád nenašli důvod, proč to zkusit, možná právě přichází.
Etapový závod je velká výzva, která klade na tělo odlišné nároky. Ale nejen to – zároveň to jsou události kulturní a společenské. Ať už se hledáte z libovolného konce výsledkové listiny, stejně se všichni nakonec sejdete v cílovém stanu u jednoho stolu a budete se ládovat tou stejnou dobrotou, kterou si organizátoři pro vás nachystali. Potkáte se a popovídáte si s jinými závodníky, tedy stejně postiženými lidmi. Dozvíte se příběhy z trasy, ze závodů, z jiných závodů a dozvíte se o dalších zajímavých závodech. Show must go on.
Maximalizujte zisky, minimalizujte ztráty
Maximalizace zisků je asi jasná – v částech, kde se cítíte ve své kůži, se prostě do toho opřete. Pokud vám to běží, jen do toho. Také není od věci záměrně tyto situace vyhledávat (pokud je to závod s navigací a vy jste silničář, tak prostě budete preferovat silniční postupy).
Naopak, minimalizace ztrát přichází na scénu v okamžiku, kdy se nedaří. Jste před těžkou volbou postupu a nejste si jisti? Běžíte v noci, v těžkém terénu nebo se necítíte OK zdravotně? Často je to o tom, danou etapu hlavně přežít, hlavně se dostat do cíle. Využijte těch, co mají dnes lepší den. Spolupráce, zjednodušení, nic nevymýšlet. Prostě si přiznejte, že to není váš den, a nakonec vás to nemusí stát moc času.
Text: Petr Kučera
