Nejrozšířenější pěší variantu orientačního běhu znáš asi nejen z mnoha našich článků v předchozích číslech časopisu. Orienťák má ale i svoji zimní variantu – lyžařský orientační běh.
Lyžařský orientační běh (LOB) je podobně jako jeho letní vzor vytrvalostním sportem, který spojuje běžecké lyžování a navigaci v terénu. Pro úspěch v lyžařském orientačním běhu je rozhodující vynikající fyzická připravenost, lyžařská technika a obratnost, to vše v kombinaci se schopností zvolit si podle mapy nejlepší variantu postupu.
LOB: odlišný i podobný pěšímu OB
Ačkoliv lyžařský orientační běh vyžaduje schopnosti vrcholového závodníka v běhu na lyžích i v pěším orientačním běhu, jsou závody v LOB oproti těmto dvěma sportům velmi odlišné.
Hlavním rozdílem mezi lyžařským a pěším OB je samozřejmě způsob pohybu. Při LOB se využívá nejčastěji lyžařské výbavy na bruslení (skate), jedinou další pomůckou je speciální mapník, který umožňuje číst mapu za jízdy, když hůlky brání držet mapu v ruce jako při běhu. V mapě nejsou zakresleny tak detailní informace, jako v klasické mapě pro orientační běh, mnoho objektů ale stejně zakrývá sníh, a nejsou tak pro závodníka podstatné. Naopak jsou v ní navíc zakresleny pro závod speciálně připravené stopy vyznačené zelenou barvou:
- Plná čára značí stopy připravené rolbou, na které mohou být zvyklí běžci na lyžích.
- Kromě nich jsou ale v mapě také čárkované čáry, které jsou v terénu připraveny skútrem. Takové stopy bývají často měkčí a umožňují téměř výhradně jízdu soupaží.
Vjezd do neznáma
Na rozdíl od klasického běhu na lyžích závodník dopředu neví, co ho přesně čeká. Nemůže si nastudovat a vyzkoušet obtížné pasáže trati, těžké sjezdy či zatáčky, jako tomu bývá v klasickém lyžování. Mezi startem a cílem lze totiž poznat pouze z mapy, jestli bude následovat výjezd na kopec či prudký sjezd s nepříjemnou zatáčkou na konci.
Zároveň jsou závody v LOB mnohem více ovlivněné počasím, hlavně pak sněhovou nadílkou. Podobně jako v pěším OB nebývá při tom lyžařském pohyb závodníka omezen, a ten si tak může vybrat ideální cestu mezi kontrolami dle svého nejlepšího uvážení. Často se tak využívá zkracování mezi projetými cestami přes les více či méně hlubokým sněhem. To vše společně s vyšší rychlostí jízdy klade vysoké nároky na obratnost a děla tak z každého závodu v tomto sportu neobyčejný zážitek.
Text: Jakub Škoda, Matěj Burda | Foto: Shutterstock