Nejprudší marketingová vlna běžeckého minimalismu lehce zeslábla jako každý módní trend, zájemci otevřeni nové zkušenosti nicméně vznáší zvídavé otázky stále. Koneckonců, běh v botách respektujících přirozený pohyb chodidla blahodárné účinky mít skutečně může. Jakou roli v tom hraje nulový drop?
Nulový drop neboli absence sklonu podrážky boty od paty ke špičce je zaklínadlem vyznavačů „návratu ke kořenům“.
Chodidlo jako anatomický zázrak
Navrženo bylo dokonale. Předonoží (podélná a příčná klenba, prsty) utkané z neuvěřitelného množství kůstek, svalů, šlach a cév skýtá za určitých okolností báječné tlumivé vlastnosti. Patní kost zase jakožto významný stabilizační prvek poskytuje v oporové fázi společně s prsty, bříškem nártu a malíkovou hranou potřebnou jistotu. Zároveň se bezprostředně před odrazem podílí na natažení zadních svalových partií nohy jako jakési tětivy. Kotník pak udržuje celou tu nádheru v pohybu.
Boty s nulovým či zanedbatelným zdvihem paty vůči špičce tohle všechno respektují. Kromě toho poskytují nohám už jen původní prazákladní smysl obutí, tedy nejnutnější ochranu proti jejich mechanickému poranění. Hotový koncert. Samozřejmě za předpokladu, že chodidlo coby důležitý hráč nefidlá falešně, a navíc není sólista, ale naopak ladí s ostatními důležitými tělesnými nástroji.
Bohužel se naprostá óda na radost podaří zřídka – moderní, ustavičným sezením oslabený a pokroucený, celodenním nošením obutí umořený člověk nebývá na příval běžecké přirozenosti úplně připravený.
Z lodiček vstříc sádře
Stačí pohlédnout „jen“ na ona chodidla. Syndrom ploché nohy, ať už se bavíme o neprávem opomíjené příčné klenbě, je nejviditelnějším, ale nikoliv jediným příznakem toho, že s naším tělem není všechno stoprocentní. Zapomíná se i na úlohu prstů. Ty kvůli častému utlačování v těsných, úzkých společenských botách, ale třeba i v bruslích či kopačkách, mívají podobu skrčence. Tudíž vůbec neplní svoje původní úkoly.
Za hotový zlatý důl majitelů podiatrických ambulancí platí prudce módní dámské lodičky. Jejich „drop devadesát“ svede vyrobit z nártů pytlíček zhroucených kostí a navrch pokrátí snad úplně všechno od paty směrem vzhůru.
Potud to vypadá jako slušná apokalypsa, že. I kdepak. Jen se patří pojmenovat startovní lajnu řady zájemců o nulový drop. Bez rozumného přístupu to může bolet, a to většinou i úplně jinde než přímo na ťapce. Dost často se to děje.
Vývoj bot: nahoru a dolů
Svůj díl zodpovědnosti nechtíc třímají i samotné běžecké boty. Na první pohled sice vypadají jako extrém hlavně ty barefootové, bez dropu tlumicí vrstvy, jenže to samé platí i o botách z opačného konce pomyslné řady – těch bohatýrsky tlumivých a nezvykle vysokých. No, nezvykle. Vývoj běžeckých bot prodělává určité fáze, ta z první až poloviny druhé dekády nového milénia se nesla ve znamení co možná nejvyšší ochrany chodidla. Výrobci se předháněli ve vymýšlení nejtlumivějších směsí, s čímž ruku v ruce kráčela i výška opatku, která běžně dosahovala oproti špičce patnácti milimetrů.
Běžci měli v takzvaných technických botách nožky jako v pokojíčku. No jo, jenže v důsledku toho chodidla nenápadně ochabovala, nejen pro rozsah pohybu bytostně důležité lýtkové a další úpony se zkracovaly. Nehledě na to, že přes míru měkčené botky vyzbrojené řadou stabilizačních prvků ukradly běžci informaci z nejcennějších: Co se s nohama děje a co se děje pod nimi.
Nula není lék
V okamžiku, kdy botami po léta hýčkaný uchazeč zatouží po odlehčení, je zapotřebí si uvědomit, že nulový drop sám o sobě není honem všelék.
Naopak. Zkušenosti z ortopedických ordinací praví, že vyznavači minimalismu nejsou co do pohybového ústrojí výrazně zdravější, jen je trápí jiný typ potíží. V jejich případě častěji od kolen dolů. V botách, které nic „nepromíjejí“, nárazy přetížené klíčové partie nápor často nevydrží. Tu se zhroutí příčná klenba, praskne kůstka, zanítí se plantární fascie, zazlobí achilovka, zkamení lýtko.
Přitom k tomu, aby návrat k přirozené funkci chodidel i těla jako celku tuto neblahou statistiku nadále neobohacoval, stačí trocha duchapřítomnosti.
Příklon k minimalismu je neuspěchatelná cesta, uvědomění sebe sama. Pochopení souvislostí.
Z bačkor k fuseklím
Chceš-li to zkusit také, snižuj zdvih běžeckých bot postupně. Možná tě na první pohled zaujaly rovnou takzvané pětiprsťáky, rukavice na nožky. Koho ne. Anebo takové ty zespodu „asfaltované“ ponožky. Přesto zpočátku raději sáhni po nižších botách opatřených alespoň nějakým tlumením. Skutečných bot s nulovým sklonem či se sníženou stavbou (o samotný drop ve finále vlastně ani tak nejde) na trhu pár je, pro začátek leccos svedou i prachobyčejné výběhové tempovky za pár korun.
V modelech evokujících bosou nohu zprvu jen choď. Přiměřeně. Anebo se po rutinním tréninku na dráze neméně pravidelně zcela zuj a jedno, dvě kolečka si obejdi po travičce. Snad tě fotbalisté ze šlechtěného pažitu pro tu chvilku nevymetou.
Měl bys být schopen roztáhnout, ovládat a zapojit všechny prsty, mezi nimi cítit šimrání stonků. Dopřej si chodidlovou gymnastiku – suverénně opomíjené kompenzační cviky, které ovlivňují celé tělo.
Během půl roku, roku se chodidla probudí k životu, zpevní, uvolníš zkrácená lýtka, achilovku. Silnější základ ucítíš i při samotném běhu.
To znamená, že budeš schopen běžet doopravdy přirozeně. Nikoliv po špičkách, cupitavě, k čemuž netlumené, rovné boty tak trochu svádějí. Naopak poběžíš energicky, uvolněně. Celým tělem, celým chodidlem, ladně. Což je neklamné znamení, že tělo, a především připravená ploska, se přestalo přirozena „bát“.
V takovém stavu má drop nula naprosto zřejmé opodstatnění.