Triatlonisté, pro něž byl triatlon jejich prvním sportem, jsou v menšině. Mnohem častěji se na závodech potkáš s lidmi, kteří se předtím věnovali sportu jinému – většinou jde logicky o bývalé běžce, cyklisty či plavce. Jaká jsou specifika jejich cesty?
Příčin, proč se člověk rozhodne opustit „svůj“ sport a začít se věnovat triatlonu, může být více. Někdy je to hledání nových výzev, jindy opakovaná zranění a nezřídka tento krok volí sportovci ve veteránském věku, pro něž je triatlon přijatelnější vzhledem ke klesající regenerační kapacitě jejich těla.
Jaké jsou ale přednosti vyznavačů jednotlivých disciplín při přechodu k triatlonu, a na čem by naopak měli zapracovat?
Cesta plavce
Bývalí plavci mají v úvodní disciplíně obrovskou výhodu, kterou přeběhlíci z jiných sportů v podstatě nemají šanci nikdy plně dohnat, zatímco oni se mnohou v běhu a na kole zlepšit poměrně výrazně. Velkým plusem je také skvělá úroveň obecné vytrvalosti i odolná psychika vytrénovaná dlouhými hodinami plavání ode zdi ke zdi a prohlížením dlaždiček na dně. Plavci jsou také zvyklí na své tréninky vstávat brzy ráno, takže se jim snáze přechází na dvoufázový trénink.
Co jim sedne: Více jim budou vyhovovat distance, kde je na kole povolená jízda v háku. Když se totiž po první disciplíně ocitnou na předních příčkách startovního pole, mají na kole velkou šanci se schovat v nějaké rychlé skupince a nechat se vyvézt k rychlému času.
Na co se zaměřit: Kolo ještě plavci mohou zvládnout relativně dobře, největší úskalí však pro ně představuje běh. Dolní končetiny nejsou při zátěži zvyklé nosit váhu vlastního těla, nadměrně uvolněné kotníky postrádají schopnost explozivní i statické síly, takže ztrácejí nejen na odrazu, ale hůře tlumí i dopady a jsou nestabilní, takže stoupá riziko zranění. Plavci by se proto měli kromě tréninku zbylých dvou disciplín hodně zaměřit na posilování, a to jak core, tak dolních končetin. Skvělé je pro ně plyometrické posilování.
Cesta cyklisty
Rovněž cyklisté mají výhodu skvělých vytrvalostních parametrů, nehledě na to, že právě na kole tráví triatleti při závodě nejvíce času, takže silná cyklistika znamená velkou výhodu. Cyklistický trénink navíc zabere hodně času, takže jim nedělá potíže zvládat vysoké triatlonové objemy. Úplně největší výhodu pak mají cyklokrosaři, kteří zvládají nejen kolo a běh, ale jsou zvyklí
Co jim sedne: Cyklisté svou silnou disciplínu nejlépe uplatní na střední a dlouhé distanci. S délkou trati se proporcionálně zvětšuje čas strávený na kole, navíc jin nedělá problém strávit dlouhé hodiny v optimálním posedu a bezháková cyklistika jim dává lepší možnosti pro dohánění ztráty z plavání. Ještě více ze své silné disciplíny dokáží vytěžit vyznavači MTB při přechodu na terénní triatlon.
Na co se zaměřit: Cyklisté bývají slabí plavci, takže se vyplatí zaměřit zejména na úvodní disciplínu. Obecně mají ale velmi slabou horní polovinu těla včetně core. Musejí se proto zaměřit nejen na jejich posílení, ale i na to, aby tyto svaly vůbec dokázali při pohybu aktivovat. V tom jim může pomoci funkční trénink a obecně trénink obratnosti. Nahrbené držení těla překáží při plavání, kdy zhoršuje schopnost udržení optimální polohy u hladiny (nohy padají dolů), ale výrazně zhoršuje i techniku běhu. V pohodě ale nejsou ani jejich nohy. Ty jsou sice silné, jejich svaly jsou však vyvinuty disproporčně. Mají velmi silná lýtka a stehna, ale přitom velmi slabé hamstringy. V běhu tak nejen ztrácejí na rychlosti, ale kvůli svalové dysbalanci zde stoupá i riziko zranění.
Cesta běžce
Hlavní výhodou běžců je vysoká odolnost jejich pohybového aparátu, protože právě běh pro něj z triatlonových disciplín představuje největší zátěž (častým důvodem, proč běžci k triatlonu přecházejí, jsou ostatně opakovaná zranění). Mohou tedy velmi snadno výrazně navýšit celkové tréninkové objemy, aniž by riskovali zranění, a proto mají šanci na rychlý výkonnostní progres. Silný běh navíc znamená velkou psychologickou výhodu. Zatímco dobří plavci a cyklisté při poslední disciplíně zápasí s únavou a zoufale se ohlížejí po soupeřích, běžce psychicky nakopává možnost stahovat jednoho soupeře za druhým.
Co jim sedne: Běžci mohou uspět na triatlonech všech délek. Na těch kratších budou v závěrečné disciplíně těžit z toho, že jsou oproti plavcům a cyklistům rychlejší a nechybí jim explozivní síla v nohách, na těch delších ocení odolnější pohybový aparát.
Na co se zaměřit: Plavat, plavat a zase plavat, nejlépe pod dohledem trenéra – to je jediná možnost, jak se vyrovnat s faktem, že běžci bývají nejhorší plavci. Vyplatí se i zlepšit pohyblivost v ramenou a protáhnout a uvolnit kotníky (skvělé je na to plavání s ploutvemi). Vyplatí se též zapracovat na optimální aktivaci hýžďových svalů. I na kole je důležité se věnovat technice, hlavně pak nácviku dlouhodobého udržení správného posedu a kruhového šlapání. A pozornost je nutné věnovat i dokonalému zvládnutí přechodu z kola na běh – bez toho nebude možné běžeckou výhodu uplatnit.
A co míčové hry?
K triatlonu se samozřejmě mohou dostat i vyznavači rychlostně silových sportů, mezi něž patří zejména míčové hry, ale třeba i bojové sporty či gymnastika. Budou to mít sice výrazně těžší, ale se silnou vůlí a motivací se dá zvládnout cokoliv.
Co jim sedne: Tito sportovci jsou na tom dobře po rychlostně silové stránce, což se nejvíce projeví na sprint distancích. Jsou ale vybaveni i skvělou obratností a pohybovou inteligencí, což jim oproti vytrvalcům výrazně usnadní nácvik správné techniky ve všech disciplínách.
Na co se zaměřit: Jejich hlavní slabinou je pochopitelně vytrvalost. Ta se sice dá na rozdíl od rychlosti velmi úspěšně rozvíjet i v dospělém, a dokonce i veteránském věku, je to ale otázka několika let soustavného vytrvalostního tréninku.
Komu sedne triatlon?
V roce 2013 udělala Triathlon Industry Assotiation dotazníkové šetření zaměřené na ty účastníky triatlonových závodů, kteří se před tím věnovali jinému sportu. Zde jsou výsledky:
56 % z nich byli původně běžci
20 % tvořili bývalí cyklisté
19 % se předtím věnovalo plavání
5 % přicházelo z jiných sportovních odvětví