Každý rok řešíme dilema, kam za teplem. Letos padla volba na Portugalsko. Do té doby jsem o této zemi věděl jediné: vyrábí se tam portské.
Porto – město mostů a vína
Portugalsko nemá na rozdíl od sousedního Španělska tak vysoké hory, ta nejvyšší – Torre má „pouhých“ 1 996 metrů. Navíc při pohledu na mapu zjistíte, že je převážně nížinaté. Můžete tak snadno podlehnout klamu, že je Portugalsko rovina a o kopec tady v podstatě nezakopnete. Jaký je to omyl, zjistíte záhy po tom, co přistanete v Portu.
Při přesunu do hotelu najednou objevíte, že k řece Douro, okolo které se zde všechno točí, je to pěkný sešup. Můžete použít jedny z nesčetných historických schodišť, případně výtah nebo lanovku, ale to bychom nebyli běžci. Ranní rutinou se tak stane vyběhnout na snídani do některé z kaváren pěkně po schodech a požádat tam o „Um expresso e um pastel de nata.“ Po takové snídani se nádherně objevují malebná zákoutí Porta. Jen to při tom nepřehnat s ochutnáváním portského, to je tady totiž ještě běžnější než mé zamilované paštelky (Pastais de nata).
Ten, kdo nemá kopce příliš v oblibě, může se vydat podél řeky až k oceánu. Z centra jsou to dva kilometry po skvěle upravené trase. Jen si musíte dát pozor na rybáře, kteří si tady každý večer užívají klidu s výhledem na zářící město.
Národní park Peneda-Gerês
Porto je ideální základnou pro cesty po severu Portugalska. Milovníci přírody by neměli minout Národní park Peneda-Gerês, ten se svojí rozlohou (přesahující 700 km2) dává prostor k několikadennímu nerušenému bloumání přírodou.
Nezapomeňte si přibalit mapu a dostatek jídla, vodu si tu naberete v některé ze studánek. Trasy tady nejsou značeny tak, jak jsme zvyklí u nás. Často i několik kilometrů cesty neuvidíte značku a ani živáčka. Park se vám za to odvděčí klidem a neskutečnými výhledy. Na své si tu přijdou také milovníci kopcovitých trailů.
Pinhão – tradiční vinice na seznamu UNESCO
Další z možných cílů je tradiční vinařská vesnice Pinhão. To odtud pochází víno, které se používá při výrobě portského.
Po snídani v některém z místních bister se vyplatí vystoupat 300 výškových metrů k Miradouro De Casal De Loivos. Odtud máte celou oblast jako na dlani. Záhyby řeky Douro a okolní kopce s historickými vinicemi vám vlijí novou energii do žil.
Braga – ospalé městečko
Pokud vás kromě přírody zajímají také města, nevynechejte malebné městečko Braga. Tradiční portugalská architektura, trhy a obchůdky, nikde žádný spěch, jako by se tady život zastavil na konci 19. století. To vše podtrhuje možnost navštívit historickou kavárnu Brasileira, kde čas přestane plynout i vám.
Braga je třetí největší město Portugalska, ale na první pohled to není znát. Co tady ovšem určitě nepřehlédnete, jsou místní kostely a chrámy.
Jak se trénuje na schodech v Braze k chrámu Bom Jesus
Stojím u paty schodiště, nade mnou se tyčí chrám a k němu vede 580 schodů. „Tak co, jak dlouho nám to bude trvat?“ „Asi půl hodiny…“ Zaslechnu rozhovor turistů z Británie. Sám si dávám jiný cíl – vmáčknout se pod 9 minut. Mačkám start na svých Garminech a vybíhám. Počáteční schody jsou spíše táhlý kopec, a tak běžím svižně. Slunce se schovává za stromy a já s plně naloženým batohem stoupám. Prvních 200 schodů za mnou, stoupání se přiostřuje, druhá část je za mnou – přeběhnout k chrámu a stop. „Tak ještě jednou – 9:08“
Dole párkrát vydechnu a znovu start. Opět beru spodní část svižně, ale tentokrát se snažím hned nezakyselit. Mám žízeň, ale nezdržuji se, vždyť to bude za chvíli za mnou. Opět prudší část, stupňuji tempo a je to tady – stop. „8:57 Paráda!“ Nebyl jsem jediný, tyhle schody jsou oblíbené tréninkové místo, běhají je tu mladí i staří.
Lisabon – Město pod ochranou Krista
Další skvělou základnou pro cesty po Portugalsku je samotné hlavní město Lisabon. I zde se musíme připravit na kopce. Schody tady jsou sice také na každém kroku, ale mnohem častější jsou tu prudké úzké uličky, po nichž jezdí tradiční žluté tramvaje.
Lisabon leží na břehu řeky Tejo, přes kterou vedou dva ikonické mosty: Ponte Vasco De Gama – nejdelší silniční most Evropy s délkou více než 17 km – a visutý most Ponte de 25. Abril (25. dubna) měřící 2, 2km. Tvarem připomíná známý Golden Gate v San Francisku. Na kopci vedle něho na Lisabon vzhlíží Christo Rei (Král Ježíš) – Socha inspirovaná Rio de Janeirskou sochou Krista.
My jsme si zamilovali ranní proběhnutí od Mostu 25. dubna, okolo řeky Tejo k Památníku mořeplavců ve čtvrti Belem. Tato krásně připravená trasa se značenými kilometrovníky je hojně využívána místními běžci i cyklisty. Snídani si tady můžete dát v některé z přístavních kavárniček, nebo až v Belemu, kde je nejstarší a nejvyhlášenější Pastilerie. Sem chodí na Paštelky všichni turisti. Pokud si vystojíte frontu, dostanete ještě teplou Pastel de natu se skořicí a nepochybně si také pochutnáte. Pokud ale vydržíte a vrátíte se zpět až k trhu (Mercado da Ribeira – Time Out Market), tak právě tam najdete ty nejlepší paštelky v Lisabonu. Pečou je tam před vašima očima a stojí za to si počkat na novou, ještě horkou várku.
Další možnost, kam běžet, je směrem k mostu Vaska da Gamy. Trasa vede historickým centrem, ale také kolem starých přístavních skladů, oceanária, pavilonů Expa 98, až k prvnímu pilíři mostu. Když budete stát na cyklostezce, bude vám most připadat nekonečný. Poslední pilíře se vám budou ztrácet v mlze, skoro jako by most mířil na druhou stranu oceánu.
Ponte Vasco de Gama
Most přes řeku Tejo je nejdelším silničním mostem v Evropě. Most má šest jízdních pruhů a šířku 30 metrů. Má odolávat i silným seizmickým otřesům a měl by vydržet nejméně 120 let. Je až neuvěřitelné, že byl postaven za pouhé 3 roky.
Celková délka: 17 185 m
Výška: 148 m
Světlá výška: 45 m
Otevřeno: 29. března 1998
Sintra – z nebe až do pekla
Pouhých 30 km od Lisabonu leží historické město Sintra. Město známé maorským hradem, ale také množstvím mladších paláců. Při procházce v královském paláci, který jsme pro jeho barevnost překřtili na Disneyland, se budete cítit jako v nebi. Naopak v parku paláce Quinta da Regaleira naleznete podzemní chodby, jeskyně, ale také „věž do pekla“. V těchto místech si můžete vychutnat absolutní tmu a zjistit, jak dokážete číst terén nohama. V podzemním bludišti pak potrénujete svůj orientační smysl.
Cabo da Roca – více na západ už to nejde
Pokud vyběhnete ze Sintry okolo kapucínského kláštera dále na západ, je to nádherný půlmaraton na nejzápadnější bod kontinentální Evropy. Oceán se tady tříští na útesech pod majákem. Po okolních útesech se dá pobíhat celé hodiny a objevovat malé skryté pláže – třeba tu, na které se natáčely Chobotničky z druhého patra. Pokud vám nevadí chladná oceánská voda, vyzývají místní pláže ke koupání. Protože jsou povětšinou dostupné jen pěšky, nebude tu hlava na hlavě. Dáváte-li přednost adrenalinovější zábavě, můžete si tady půjčit prkno a zkusit si zasurfovat, vlny jsou tu téměř ideální.
Kde běhat?
Běh je v Portugalsku životním stylem. Ne náhodou patří Portugalci k nejlepším vytrvalcům. Ve městech je tady mnoho stezek ideálních pro běhání. Některé jsou dokonce značeny kilometrovníky.
Pro běhání v přírodě jsou tady podmínky ještě lepší. Oblíbené trasy najdete v Národním parku Peneda-Gerês na úplném severu Portugalska nebo v přírodním parku Serra de Sintra nedaleko Lisabonu.
Při běhání v přírodě se ale připravte na horší značení cest. Na některých rozcestích vás budou navigovat šipky, jindy je ale budete hledat marně. Portugalci zkrátka nejsou turisté, a tak budete často i v těch nejkrásnějších místech zcela osamoceni.
Kde se tady najíst?
Jižní národy jídlo zkrátka umějí. V Portugalsku je to navíc odevšad velmi blízko k moři, takže rybu si tu můžete dát kdekoliv. Velice oblíbené a opravdu delikatesní jsou smažené sardinky nebo malé makrely – jedí se celé, včetně hlavy a ocasu.
Pokud vás tato specialita omrzí, vyzkoušejte Francesinhu (malou Francouzku) neboli sendvič plněný klobáskou se sýrem v pivně-rajčatové omáčce. Chuťově by se dal vzdáleně přirovnat k buřtům na pivu.
Po hlavním jídle přicházejí na řadu dezerty. Na ty jsou v Portugalsku opravdoví experti. Od Maorů převzali kořeněné dezerty, ubrali na typické přeslazenosti a dali vzniknout jedné z největších specialit Portugalska – Pastel de nata. Malý dortík s košíčkem z listového těsta plněným žloutkovým krémem, zapečený a posypaný skořicí. Můžete ale ochutnat i Nebeský krém nebo některý z úžasných pohárů.
A co ceny? Ty se vám budou určitě líbit. Skvělé espresso pořídíte už od 45 centů, Pastel de natu do eura a za oběd pro dva i s pitím dáte v malé restauraci lehce přes 10 Eur.
Kam na závod
Portugalci jsou rození vytrvalci a výběr ze závodů je opravdu pestrý. O prvním listopadovém víkendu se běží Maraton Do Porto. Většina trasy je téměř absolutní rovina podél řeky Douro. Počasí tady v tuto dobu bývá téměř ideální.
Lisabonský maraton (letos se běžel 15. října) se bude líbit zejména těm, kdo raději než na okruhu běhají z místa A do místa B. Start je totiž ve městě Cascais a běží se do Lisabonu, který tak poznáte z trošku jiné perspektivy.
Výkřiky: Portugalci jsou rození běžci. Běhají tu všichni – od mladých až po důchodce – jen někdy až žasnete nad jejich joggingovým stylem.
Traily jsou tu dokonalé. Jen se připravte, že se značením tras si tu nedělají žádnou hlavu. Proto s sebou mapu nebo navigaci v hodinkách.