Rozběhej se s RUNem, 10. díl: První běžecký závod

Tak a hotovo, super! Právě jste doběhli do cíle svého prvního závodu, k němuž směřovalo celé vaše úsilí posledních dní, možná i měsíců. Obavy, které jste před startem možná měli, se nenaplnily. Kládu máte z krku a nejspíš se ohlížíte, co dál.

Tento článek je 10. dílem seriálu s názvem „Rozběhej se s RUNem“. Další díly seriálu naleznete ZDE.

A co tedy dál? Především jediné – běhejte! Úspěšně dokončený závod a následná regenerace po něm (nebo chcete-li flákárna) v kombinaci s pracovními a rodinnými povinnostmi rozhodně nesmí vést k tomu, aby se běhání dostalo tak nějak na druhou kolej. Pocit, že jsem dosáhl svého, může někoho nakopnout k dalšímu úsilí, ale může se dostavit i pocit, že nějak není do čeho píchnout.

Po týdnech přípravy a vrcholu v podobě závodu je třeba pár dní relaxovat, ale může se snadno stát, že už u toho zůstanete. Berte proto i volno jako součást tréninku – ostatně regenerace součástí tréninku je a je stejně důležitá jako trénink sám.

Že to nebylo tak hrozné?

Jaký ten váš první závod byl? Podařilo se? Lezli jste pak dva dny po čtyřech, ale už se těšíte na další? Bezva! A pamatujete si na ty chvíle obav všeho druhu, které vás provázely v přípravě, stupňovaly se s blížícím se startem – a jak stačilo pár kroků na to, abyste je nechali kdesi za startovní čárou? Poslední jste nejspíš zdaleka nebyli, krize žádná nepřišla a vypadali jste u toho taky docela dobře.

Mrkněte proto do termínovky a vyberte si další závod(y), dokud jste ještě v tom správném rozpoložení. Vybírejte samozřejmě realisticky – pokud bylo při závodní premiéře vaším cílem uběhnout pět kilometrů, těžko to bude hned maraton. Můžete ale své nároky stupňovat – teď to bylo pět, na jaře to může být deset, další rok půlmaraton. Nebo budete běhat krátké krosíky a postupně přidávat na délce i převýšení.

Každý to občas přepálí…

Průběh prvního závodu obvykle vypadá podle jednoho z následujících scénářů:

1) Zvolili jste příliš opatrný začátek i celý další průběh trati, takže jste v cíli ještě měli spoustu sil. Většinou tak činí běžci s velkými obavami, s velkým smyslem pro zodpovědnost a plánování a převelice opatrní. Protože u běžeckých začátečníků není prvním cílem nějaký špičkový výkon, ale především závod přežít, tak je to vlastně velmi dobře splněný úkol. Výhodou navíc je, že si položíte jakýsi „základní osobák“, který máte velkou šanci překonat, a to hned několikrát a o hodně.

2) Druhá varianta je zlatý střed, kdy jste měli kliku a závod vám vyšel přesně tak akorát, úměrně vašim možnostem. Ideálně jste trefili tempo, bezchybně rozložili síly a dokázali ze sebe vyždímat optimální závěr. Čas byl tedy nad očekávání skvělý, ale i tady prostor k dalšímu zlepšování je, i když propastné rozdíly mezi výkony čekat nemůžete. Navíc další závod nemusí vyjít tak skvěle – počasí, tělesná pohoda a tedy i čas mohou být horší. U začátečníků se to sice tak často nestává, ale i tak je třeba s tím počítat, abyste nebyli příště zklamaní. I zkušení běžci mohou potvrdit, že jim zcela ideálně sedne závod zhruba jednou za dva roky i méně často, vše ostatní je prakticky s rezervou v podobě chyb na trase, nevyhovujícího počasí, honiček v práci nebo nevyspání.

3) Nejméně příjemné je, když se v závodě trápíte, nejčastěji v závěru. Pak jste buďto překopli začátek, což bývá poměrně častá chyba snad všech, co si to aspoň jednou zkusili, nebo to byl zkrátka podnik nad vaše současné síly.

Nenechte se odradit! Aneb někdy to zkrátka nevyjde

Poslední… No a co! I třeba mezi borci na atletické Diamantové lize je v každém běhu někdo poslední. Nejspíše se vám to přihodí ještě mockrát. Nezáleží ale na pořadí – důležitý je váš výkon, možná i osobní rekord a v každém případě vítězíte sami nad sebou.

Nedokončená… A jak byla ta symfonie potom slavná! Padnout může každý. Předčasně vzdát závod po zralé úvaze – právě proto, abyste nepadli – je těžkým, ale moudrým rozhodnutím. Pozdější zdravotní problémy za to nestojí. Když budete opět v pořádku, zvolte si jiný závod, který nejspíše dokončíte. Vyberte si třeba lehčí, kratší, masovější, kde se lépe ztratíte, případně nesoutěžní či lidový.

Ostuda! Předběhl mě… Párek důchodců, prdelatá dáma, neoblíbený kolega, bělovlasý dědula, žáček, baba s kočárkem – dosaďte si koho chcete. Vězte, není to ostuda. Ti všichni už nejspíše běhají nějaký ten pátek a nacházejí se na jiném kondičním levelu. Vy se tam jednou proběháte také.

Co dělat po doběhu?

Po závodě se rozhodně neflákejte na vavřínech. Ať dopadl jakkoliv a byl jakkoli dlouhý, nezapomeňte na tyto tři důležité věci:

1. Pořádně vyklusat! Zvolna klusejte (případně choďte) minimálně deset minut, nejlépe hned poté, co se za cílem seberete. Uklidníte tak oběhový systém roztočený na nejvyšší obrátky a nastartujete proces regenerace ve svalech, které dostaly zabrat – prokysličí se a lépe se odplaví kyselina mléčná. Pokud není zbytí a musíte hned sednout do auta, vyklusejte určitě doma.

2. Regenerace. Alespoň půlhodinový výklus zařaďte i následující den, i když to bude trochu bolet. Svaly se dále prokysličí a únavo, ahoooj! Pokud to neuděláte, s případnou „svalovicí“ se potýkáte mnohem déle. Volno si dejte až den poté, a pokud chcete, dojděte si do bazénu nebo na masáž. V dalších dnech, podle délky a náročnosti závodu, najeďte postupně na další trénink. Nezapomeňte na pravidelný přísun tekutin a živin.

3. Rozeberte si závod a stanovte další cíle. Jak se běželo? Bylo to tak akorát, nebo s nějakou rezervou? Překopli jste začátek, nebo vám to nejvíce drhlo v kopcích? Znovu se v hlavě proběhněte tratí a představte si, zda a jak by se dalo v některých úsecích běžet lépe. Přesuňte se do budoucnosti a představte si, jak poběžíte stejnou trasu třeba za rok. Co se podařilo nad očekávání? Kde se stala chyba? Co je třeba vylepšit v tréninku?