Když se podíváte na výsledky závodů na jakýchkoliv běžeckých distancích, na prvních příčkách vždy najdete muže. Jsou tedy ženy horší vytrvalkyně? A měly by zvolit jiný přístup k tréninku?
Vědci z Texaské univerzity v loňském roce publikovali studii, v níž po celý rok srovnávali skupiny slabších běžců a běžkyň připravujících se na maraton (všichni trénovali cca 9 hodin týdně). Zjistili přitom, že reakce žen na vytrvalostní trénink je o dost horší. Zatímco v prvních týdnech došlo u obou skupin k výraznému nárůstu VO2max i vnitřního objemu srdce, což jsou dva základní ukazatele vytrvalosti, v dalších fázích přípravy se objevily značné rozdíly. Zatímco u mužů oba zmíněné ukazatele nadále rostly, u žen začal jejich nárůst výrazně zpomalovat, téměř až k zastavení.
Na druhou stranu jsou ale ženy psychicky odolnější vůči dlouhodobé zátěži a výzkumy rovněž ukázaly, že jsou rovněž lepší tempařky – když vědci v průběhu roku 2001 sledovali statistiky ze 14 velkých maratonů, zjistili, že zatímco muži běželi druhou polovinu v průměru o 16 % pomaleji než tu první, u žen tvořil rozdíl jen 12 %. Výhodu přináší i nižší nárůst srdečního objemu – vytrvalkyně v plném tréninku díky tomu mnohem méně často trpí srdečními arytmiemi.
Ženy také mají vyšší silovou vytrvalost – výzkum finských vědců ukázal, že při opakovaných posilovacích cvicích u nich výrazně pomaleji klesá schopnost produkce síly (u mužů totiž při vyšším počtu opakování rychleji klesá úroveň nervové aktivace svalů).
Mají ženy trénovat jinak?
Rozdíly však nejsou jen v dispozicích. Zkušenosti ukazují, že efektivní trénink vytrvalkyň by se měl lišit od toho mužského. V zásadě by měl ve srovnání s ním obsahovat mnohem více souvislých běhů a naopak méně vysoce intenzivních intervalů.
Legendární americký trenér Jack Daniels, o němž jeho kolegové tvrdí, že je mnohem úspěšnější v případě ženských svěřenkyň, například slabšímu pohlaví ordinuje výrazně jiné tréninky. Zatímco běžci mužského pohlaví pod jeho taktovkou často běhají vysoké počty kratších intervalů rychlostí výrazně přesahující tempo závodní desítky, ženám tyto tréninky ordinuje jen velmi omezeně. Mnohem častěji naopak podstupují 20–25minutové souvislé běhy v tempu o 7–10 s/km pomalejším než závod na 10 km. Ženy také mnohem více těží z posilování.
Souboj pohlaví
I když mají ženy obecně nižší VO2max než muži, přesto to s jejich vytrvalostními schopnostmi není o tolik horší. Nepoměry ve výkonnosti jsou mnohem výrazněji dány horšími silovými dispozicemi. Proto také rozdíly ve výkonnosti obou pohlaví klesají s rostoucí délkou trati: zatímco na středních tratích ženy mužům nemohou konkurovat, na maratonu už je rozdíl mnohem menší a na ultramaratonských tratích jim už zdárně šlapou na paty (sice nevítězí, ale běžně končí v první dvacítce, často i výše). V dálkovém plavání pak dokonce ženy muže porážejí – zde jim totiž nižší silové schopnosti kompenzuje fakt, že tvar jejich těla je hydrodynamičtější.
Text: Blanka Gololobovová | Foto: Shutterstock
