Elektřina pomáhá sportovcům

Elektřina pomáhá sportovcům

Zvýšení svalové síly, zrychlení regenerace po intenzivní zátěži, ale také zmírnění bolesti, urychlení léčby zranění či zabránění úbytku svalové hmoty – to všechno jsou oblasti, v nichž vám může výrazně pomoci elektrická stimulace svalů.

Vlastně to celé začal již v roce 1791 Luigi Galvani ve svém legendárním pokusu s mrtvou žábou. Pro sportovní trénink sice jeho snažení ještě žádný efekt nemělo, jasně však prokázal, že podráždí-li motorický nerv elektrickým proudem, sval začne pracovat. Využití ve sportu pak začalo až v 60. letech minulého století, kdy s elektrickými impulzy začali v tréninku pracovat sovětští sportovci. A jak může elektřina pomoci právě vám?

Zaměřeno na svalovou sílu

Princip využití elektrických impulzů v rámci tréninku je jednoduchý: Svalu je v zásadě jedno, jestli pokyn pro svou práci dostane z mozku, nebo z elektrody. V obou případech pracuje, a to úměrně intenzitě impulsu. Několik vědeckých výzkumů dokonce prokázalo, že svalová síla roste v podstatě stejně efektivně, ať už daný sval zatěžujeme v posilovně, nebo do něj pustíme trochu elektriky. A studie provedená na plavcích dokonce ukázala, že elektrostimulace vede nejen ke zvýšení schopnosti kontrakce daného svalu, ale že se to zároveň projeví i zvýšením plavecké výkonnosti. Není tedy důvod, proč by to nemělo fungovat i u běhu. I když tedy využití elektrického proudu v tréninku není zatím příliš časté, jako doplněk může být poměrně účinné.

Ukazuje se dokonce, že pokud je elektricky stimulováno více velkých svalových skupin zároveň, dochází přitom ke zvýšení tepové frekvence, což se při pravidelné aplikaci projeví i zvýšením ukazatelů vytrvalostní výkonnosti (včetně zvýšení VO2max). Podmínkou je ovšem právě ono zapojení více velkých svalových skupin, což je v domácích podmínkách problém.

Ze stejného důvodu jsou problematické i různé „hubnoucí“ přístroje na bázi elektrické stimulace. Aby dokázaly efektivně zvýšit energetický výdej, musely by současně stimulovat více velkých svalových skupin zároveň. Pokud elektrody nalepíme pouze na malou část těla, můžeme sval posílit a danou partii třeba zpevnit, vliv na úbytek tukové tkáně však bude minimální. Zkrátka – chcete-li zhubnout, běžte radši běhat.

Opravdu efektivní regenerace

Poměrně široké využití nabízí elektrostimulace v rámci regenerace po zátěži. Výhodou navíc je, že se dá provádět i v domácích podmínkách. Důvodů, proč to funguje, je hned několik:

  • Rychlejší odbourání kyseliny mléčné

Bezprostředně po zátěži lze pomocí stimulace namáhaných svalových skupin elektrickým proudem dosáhnout znatelného poklesu hladiny kyseliny mléčné. Jedna ze studií například proběhla na vrcholových plavcích, kteří absolvovali závodní test na 200 yardů (183 m). Tuto vzdálenost špičkoví plavci zvládnou v časech kolem dvou minut, jde tedy zhruba o podobnou zátěž jako běh na 800 m, oba výkony jsou charakterizovány vysokou produkcí laktátu.

U skupiny, která bezprostředně po zátěži absolvovala elektrostimulaci, sice klesala hladina kyseliny mléčné pomaleji než u skupiny absolvující klasické „vyplavání“, zároveň však výrazně rychleji než u skupiny regenerující pomocí pasivního odpočinku. Není to tedy o tom, že by elektřina nahradila pozátěžový výklus, pokud se ale obě metody zkombinují, účinnost regenerace se výrazně zvýší.

Ideální postup pro snížení hladiny laktátu je započít stimulaci na frekvenci 9 Hz a po několika minutách ji začít snižovat. Optimální celková doba působení je 20 minut.

  • Zvýšení průtoku krve

I když už zátěž skončila, v těle probíhá řada procesů, které mají za úkol obnovit rovnováhu na buněčné úrovni, opravit mikroskopická poranění ve svalech či doplnit vyčerpané zásoby glykogenu. A všechny tyto procesy pochopitelně probíhají lépe, jsou-li svaly dobře prokrveny – jen tak se k nim dostane potřebný „stavební materiál“ a mohou být odplavovány zplodiny metabolismu.

Výzkumy přitom prokázaly, že při elektrické stimulaci se v daném svalu zvýší průtok krve až čtyřnásobně. Efekt je tedy podobný, jako kdybychom třeba klusali, přitom ale nedochází ke zvýšení tepové frekvence a vzniku únavy. Zvláště efektivní je přitom elektrická stimulace lýtkových svalů, které při své práci aktivně napomáhají toku žilní krve zpět k srdci (tzv. svalová pumpa), a podporují tak odvod metabolických zplodin i z ostatních svalů dolních končetin.

Ideální pro tento účel je frekvence maximálně 8 Hz.

  • Zmírnění bolesti

Elektrické impulzy představují jednu z cest, jak v těle zvýšit produkci endorfinů a enkefalinů, což jsou látky snižující vnímání bolesti. To může spolu s rychlejším odbouráváním kyseliny mléčné výrazně omezit bolestivost svalů po intenzivní zátěži. Nejúčinnější frekvence pro zvýšení produkce endorfinů je 5 Hz. Můžete tedy začít na 9 Hz (pro snížení laktátu) a pak ji zmírnit na 5 Hz.

  • Uvolnění napětí

Elektrostimulace má rovněž výrazný relaxační a protikřečový efekt. Vhodné jsou v tomto směru zejména velmi nízké frekvence (1–3 Hz).

Na běžecká bebíčka

Elektrostimulace je velmi efektivní prostředek pro zmírnění svalové atrofie následkem úrazu i pro rychlejší rehabilitaci a návrat na trať. K tomuto účelu se využívá například metoda NMES (nervosvalová elektrická stimulace). Metody TENS (transkutánní elektrická nervová stimulace) a IFC (interferenční proud) se zase využívají ke zmírnění bolestivých stavů, ať už akutních, nebo chronických, ke snížení otoků a pro podporu hojivých procesů.

Jak to funguje

Každá svalová kontrakce je ve své podstatě elektrický proces. Když je svalová buňka v klidu, je uvnitř i vně určitá koncentrace sodných a draselných iontů. Pokud ale obdrží patřičný impulz, dojde ke změně propustnosti buněčné membrány pro tyto ionty, změní se jejich koncentrace uvnitř buňky a v jejím okolí, a tím i elektrický potenciál na membráně. Pokud je podnět dostatečně silný, vyvolá to svalovou kontrakci.

Sval přitom nerozlišuje, jestli podnět přišel z mozku, nebo z elektrody přístroje pro elektrickou stimulaci – v obou případech je důsledkem svalová kontrakce.

Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock