Podzimním trailům pomalu odzvonilo a nejen já, ale i kolegové z redakce a RUN magazine teamu se začali těšit na zimní radovánky mnoha podob. Protože jsme chtěli mít už v prosinci záruku sněhu a zároveň maximální komfort služeb – ostatně na pánskou jízdu vyrážíme jen jednou za rok, tak jsme poměrně bez většího rozmýšlení zvolili právě Livigno. Lokalitu jsme znali i z naší návštěvy v době letního Skymaratonu a zajímalo nás, kam až nás pustí příroda v zimě. První dobrý tip je, že když se rozhodneš vyrazit do Livigna v prosinci, dostaneš k ubytování permanentku do celého ski areálu gratis, což ve spojení s mimořádnou polohou Livigna a nízkých teplot už na přelomu listopadu a prosince znamená, že sněhu bude dost, a to pravděpodobně nejen na sjezdovkách.
Protože šlo o redakční cestu, vždy si na ně vozíme nějaké věci na testování. Letos jsme si kromě gelů od Alpy, běžek Kastle, bot ON running, Legín od Salomonu a hodinek Coros Apex dokonce vypůjčili Toyotu Proace. Kluci byly velice ochotný a díky zápůjčce se z naší cesty stala pohodová záležitost, kdy jsme do auta nasázeli naší kompletní bagáž na 5 různých sportů a i přesto jeli jak králové J. To jsme ocenili hlavně proto, že nás čekala noční cesta, střídání v řízení a spánek v autě.
Další doporučení je, že ubytování si jednoduše seženeš sám. Hotelů je dostatek a další možnosti klasicky na bookingu a air bnb. Já vybral Alpen Village, což se ukázalo pro sportovce jako super volba. Kromě jiných světových sportovců, kteří tu byli na soustředění (zejména z řad běžců na lyžích), tu byla v tento termín ubytovaná i ikona českého ženského běhání Eva Vrabcová Nývltová. Navíc v případě, když vyrazíš po vlastní ose, můžeš si vybrat den, kdy budeš na cestě a počet dní pobytu. Cestovky to poměrně hodně limitují.
Naší cestovní Toyotu jsme parkovali u mě, takže místo srazu bylo jasné. Abychom se co možná nejvíce vyhnuli zácpám na silnicích, vyrážíme vždy kolem 7h. ráno. Když je pohodová cesta bez větších problémů, tak trvá okolo 8-9hodin, což se dá zvládnout s klidem i v jednom člověku s malou přestávkou. Do Mnichova dojedeš vždy, z něho máš pak na výběr kratší cestu skrze Garmisch (hezčí cesta po okrescích), nebo delší cestu přes Innsbruck (velice dlouho po dálnici). Navigace ti možná budou nabízet ještě další alternativy, nicméně z mého pohledu jsou spíše komplikovanější. Výhodou této cesty je i to, že pouze na velice krátký úsek pojedeš mimo EU (skrze Švýcarsko) a tudíž většinu cesty můžeš absolvovat jednoduše se zapnutými daty v mobilu a tím třeba i jednodušší navigací. Cestu už si určitě naplánuješ sám, jen pozor, budeš projíždět směrem do Livigna tunelem, který má v určitých časech jednosměrný provoz, tak si pohlídej, aby tě to nezabrzdilo. Příjezd byl podle plánu kolem 16h.
Sice jsem nechtěl moc mluvit o hotelových službách, nicméně jelikož dost pozitivně ovlivnili náš pobyt, tak musím vyseknout poklonu servisu, úrovni personálu a rozsahu hotelových služeb (bazén, sauna, posilovna vč. kardiozóny s běžeckými pásy, volnočasovou zónou pro děti a stolním fotbálkem. Veškeré služby jsou v ceně ubytování. Stejně tak Wi-fi, která byla v dostačující rychlosti dokonce i na pokoji, nikoli pouze na recepci.
Když dovolená, tak jedině s polopenzí. Před večeří jsme měli tedy 2hodinky času. Někteří z nás šli rovnou do sauny, jiní plánovali program na další dny. Chtěli jsme toho vyzkoušet co nejvíc a většinou jsme měli v plánu 2-fázový (někdy dokonce 3-fázový) program. Dopoledne chodila většina z nás na lyže či snowboard, odpoledne následovaly buď běžky, běh, posilovna nebo plavecký trénink. Večer většinou regenerace či posilovna.
První večeře, ráno pak první snídaně, nás úplně odrovnala. Skvělé, zdravé, jak masové tak pro vegetariány. Základem byl vždy extrémně široký bufet doplněný nějakým menu. Skvělé doplnění sil po tréninku.
Pomineme-li to, že jde o jedno z nejlepších lyžařských středisek pro sjezdaře i Freeridery, je Livigno i skvělým místem pro trénink na běžkách. Prakticky uprostřed města je nádherný běžecký okruh resp. okruhy od 1,5km až po více jak 20km trasy. Běhat můžeš jak klasiku, tak bruslit. Pokud nemáš vlastní běžky, není problém si půjčit celou sadu. Byl jsem dost překvapený z ceny. Kamarád si půjčoval celou sadu v půjčovně přímo u tras a za celodenní půjčení fajn sady od Salomonu (běžky na klasiku s mohérovými pásky) dal myslím jen 13Eur. Je super, že na okruzích potkáváš jak profíky, tak úplné začátečníky (i když těch je tam spíše málo). Každopádně ani začátečník se tam necítí jako blbec, který by na tratích překážel. Zejména kolega Michal tam vždy naběhal minimálně 20km a více. Všichni jsme reprezentovali samozřejmě v dresu RUN magazine teamu J.
Pokud jde o běžné běžecké tréninky, tak já jsem si dal pár hezkých výběhů. Jeden z nich vedl kolem běžkařských tratí. Nejprve jsem si myslel, že tam nemáme v běžeckých botech co dělat, ale když jsem viděl u tratí běhat i několik závodníků z místního běžeckého týmu či skupiny v dresech, dospěl jsem k názoru, že to asi nevadí. Jeden den jsem si dal tedy proběhnutí po rovince. Zbytek venkovních výběhů bylo už vždy s nějakým převýšením. Více méně jsem si vždy dal směr a při první možnosti uhnul kamsi do lesa či na cestu mimo asfaltové silničky. Trochu mě zklamalo, že lesních cest na běhání nebylo přístupných mnoho a celkem se i stávalo, že cesta končila např. u rozhledny, vodárenské věže apod. Pak jsem se musel vracet. Trasa Skymaratonu byla prakticky neprůchodná už z města. Nicméně vždy se našla zajímavá cesta, kde se protáhnout a kudy se vrátit. Jednou jsem si do toho zapojil i část sjezdovky, nicméně vzhledem k jejímu příkrému sklonu a venkovním teplotám jsem to brzy vzdal a vrátil se zpět na cestu. Tím, že Livigno je v údolí, tak ať už běžíš kamkoli, vždy se ti nabízejí úžasné výhledy.
Když už jsem u těch výhledů, tak přímo z hotelu z běžeckého pásu byl úžasný výhled do krajiny. Těch 10km na pásu uteklo při tomto výhledu jak voda. Někdy také není špatné zařadit si do tréninku pás pěkně v klidu a teplíčku. Ostatně jednou týdně si podobný trénink doma umím představit. Kromě toho, že člověk ušetří nějaký ten čas, tak pás nic neodpustí a neumožní povolit v tempu.
Když jsme se sešli večer hodinku a půl před večeří na pokoji, většinou se pár z nás šlo ještě trochu proplavat, potrápit na válcích či do sauny. Pokud bychom neměli takový servis na hotelu, určitě bychom vyrazili do vyhlášeného místního aqua centra Aquagranda.
V každém případě se nezapomeň hned na začátku zastavit v místní laterii (Latteria di Livigno), neboli výrobně mléčných výrobků. Vše je místní výroba a dokonce se můžeš na exkurzi podívat, jak výroba probíhá. Co je ale důležité, mají tady pro sportovce speciální syrovátkový nápoj, který je vyhlášený a pro který sem jezdí plno sportovců. Kromě toho, že jsme si vezli domů něco pro sebe, vezli jsme i pro kamarády, kteří nás o tuto dodávku syrovátky speciálně požádali. Syrovátka je skvělá věc na regeneraci po sportovním výkonu. Dost jsem se bál, že mi nebude chutnat, ale mají citronovou a pomerančovou příchuť. Není to sice to nejlepší, co jsem kdy pil, ale je to vcelku dobré. I já jsem si tedy vezl domů pár krabic.
V každém případě ani né týden pobytu byl pro naší 4 legendární a plánujeme se začátkem prosince 2020 určitě znovu vrátit na místo činu. Možná, že se potkáme i s některými z Vás. Možná, že uspořádáme něco většího pro členy RUN magazine teamu ;-).
