Je důležité, aby naše strava obsahovala všechny nezbytné živiny. Zároveň bychom však neměli podceňovat ani smyslové požitky, které nám jídlo přináší. Pomáhají nám totiž obsažené živiny naplno využít.
Mnohé druhy živočichů nikdy nepoznají rozkoš z jídla. Nemají totiž chuťové buňky, takže prostě jedí, aby přežily. Nás naopak příroda obdařila smysly, které mohou z jídla udělat zážitek. Někomu to možná může připadat jako nevýhoda, zvlášť pokud zápasí s kily navíc. Jenže plné zapojení smyslů do jídla nám může pomoci nejen k lepšímu využití živin, ale celkově podpoří náš zdravotní stav, a dokonce i výkonnost. A paradoxně může podpořit i redukci váhy.
Čich, bratr chuti
Proč náš výčet smyslů, které nějak souvisejí s jídlem, nezačíná chutí, ale čichem? Čich je totiž pro požitek z jídla mnohem důležitější než chuť. Vjem, kterému říkáme „chuť pokrmu“, totiž v našem mozku vzniká kombinací informací z čichových a chuťových buněk. Jazyk umí rozpoznat pouze pět základních chutí: sladkou, slanou, hořkou, kyselou a umami (vnímá v jídle např. glutamáty) – a pro široké spektrum vjemů z jídla tak mozek potřebuje nejen chuť, ale i čich. Bez něj nejsme prakticky schopni rozlišit, co vlastně jíme.
Ale to zdaleka není všechno. Představte si následující situaci: Přicházíte domů, tam se zrovna připravuje jídlo a už na chodbě vás uhodí do nosu nádherná vůně. Okamžitě na tu dobrotu dostanete chuť, až z toho začnete slintat – a to doslova. Sliny ovšem obsahují trávicí enzymy, zejména pak ty potřebné pro rozklad škrobů. Tvorba trávicích enzymů navíc zároveň stoupá i v dalších částech trávicího traktu.
Vůně podpoří trávení
Když tedy konzumujeme jídlo, které voní, tělo má možnost dopředu se připravit na fakt, že se bude jíst, a díky tomu pak dokáže potravu lépe zpracovat. Díky tomu klesá výskyt trávicích obtíží a zvyšuje se také podíl živin, které organismus dokáže vstřebat a využít.
Ze stejného důvodu je důležité, aby jídlo dobře chutnalo. Jedině pak máme potřebu se s ním „mazlit“ – vychutnáváme si ho, jednotlivá sousta déle převalujeme v ústech, déle je žvýkáme a tělo tak má opět více šancí zareagovat. Stejně jako v případě „čichové přípravy“ se i zde ve větší míře vylučují trávicí enzymy, které spolu s důkladnějším rozmělněním zajistí lepší stravitelnost a také mnohem lepší využitelnost obsažených živin.
Dobrého jídla navíc sníme méně, a to právě proto, že ho konzumujeme pomaleji. V těle tak mají možnost proběhnout procesy, jejichž prostřednictvím dostane mozek signál o nasycení. Pokud si ale dáme k jídlu nechutnou šlichtu, není důvod čas jídla prodlužovat. Pokrm tak do žaludku prosviští a my namísto pocitu uspokojení a sytosti hledáme, co bychom ještě snědli.
Naučte se kořenit
Češi navíc ve většině případů neumějí kořenit. Pokud sahají po jiných přísadách, než je sůl, pepř či bobkový list do polévky, obvykle je použijí v míře takřka homeopatické. Tím se zaprvé omezuje podíl čichových buněk na tvorbě výsledného vjemu z jídla, což je třeba dohnat zvýšeným podrážděním buněk chuťových (tj. více solíme či doslazujeme). Zadruhé se připravujeme o onu čichovou přípravu na jídlo a zatřetí nemůžeme využít mimořádné účinky, které většina koření má.
Celá řada druhů koření například příznivě ovlivňuje vlastní trávicí proces:
- Černý i červený pepř, chilli, zázvor nebo hořčice zvyšují produkci slin,
- chilli, paprika či skořice podporují produkci žaludečních kyselin,
- koriandr, kurkuma, fenykl, cibule, česnek či bobkový list stimulují tvorbu žluči,
- zázvor nebo chilli stimulují aktivitu enzymu lipáza a tím zlepšují trávení tuků,
- mnoho druhů koření zmírňuje zácpu, aniž by ale způsobovalo průjem, a také urychluje průchod potravy trávicím traktem (zvláště tlustým střevem) a tím zmenšuje prostor pro vznik nadýmání a procesy negativně ovlivňující imunitu.
Mnoho druhů koření navíc obsahuje látky, které pozitivně ovlivňují zdraví i výkonnost (jejich přehled naleznete v rámečku na straně XY).
Někdo to rád hořké
Abychom ale byli spravedliví k našim chuťovým buňkám, tak i ony jsou důležité. Individuální genetické odlišnosti v chuti mohou například zvyšovat riziko obezity. Může za to hormon označovaný jako GLP-1. Vědci již dlouho věděli, že je produkován v žaludku a že pomáhá regulovat produkci inzulinu, nedávno však bylo prokázáno, že jej rovněž vytvářejí chuťové buňky v jazyku a že jeho prostřednictvím dokáže jazyk přímo komunikovat s mozkem. Mezi různými lidmi však existují velké rozdíly ve schopnosti produkovat a detekovat GLP-1, což se může projevit například rozdílnou chutí na sladké či rozdíly v metabolismu.
S rizikem rozvoje obezity souvisí i naše schopnost vnímat hořkou chuť. Může za to sloučenina známá pod zkratkou PROP (6‑n‑propylthiouracil), která ovlivňuje právě intenzitu, s níž člověk vnímá hořké substance v potravě. Ukazuje se ovšem, že lidé, kteří hořkou chuť vnímají intenzivněji (v populaci je jich asi 70 %), vnímají lépe i informace o sladké chuti či obsahu tuku v jídle, a proto přirozeně konzumují ve stravě méně tuků a cukrů a celkově i méně kalorií než ti, kteří tuto vlastnost nemají. Zbylých 30 % je tak více ohroženo obezitou. Naštěstí ale existuje způsob, jak tuto nevýhodu eliminovat. Beverly Tepperová, profesorka z Rutgersovy univerzity, například doporučuje osobám s deficitem PROP zařadit do stravy více hořčice a octa – jejich chuť totiž touhu po sladkém a tučném jídle spolehlivě zmírní.
Jezte i očima
Zrak se sice procesu konzumace a vstřebávání potravin účastní mnohem méně než chuť a čich, ani on však není ze hry venku. Když totiž uvidíme na talíři lákavě vypadající pokrm, zafunguje to stejně jako vůně pečínky z trouby – začnou se nám sbíhat sliny, tělo se připraví na příjem potravy a tu pak dokáže lépe vstřebat a využít.
Nutno ovšem říci, že právě zrakové vjemy nám často brání pokrm vůbec ochutnat. Třeba takové mořské plody jsou plné kvalitních bílkovin, jódu, zinku a omega-3, řada suchozemců je však nejí, protože zkrátka „divně vypadají“. Podobně většina našinců nepozře fermentovaný sójový „sýr“ jménem natto. Je sice skvělým zdrojem bílkovin, vápníku a vitaminu K2, ale bohužel odpudivě smrdí. Zrak má totiž spolu s čichem důležitou funkci – odrazuje nás od potravin, které jsou zkažené či jedovaté, a mohly by nám tak ublížit. Bohužel nás tím ale odradí i od pokrmů, které jsou velice prospěšné, jen na ně nejsme odmalička zvyklí.
Zrak nám také může pomoci zhubnout. Tímto fenoménem se dlouhodobě zabývá zejména americký badatel Brian Wansink. Právě on formuloval dnes už dobře známé, ale ještě před pár lety převratné rady, například:
- Jezte z menších talířů, sníte toho méně.
- Jezte z talířů, jejichž barva se výrazně liší od konzumovaného pokrmu (je-li podobná, sníte toho až o 22 % více).
- Nevystavujte jídlo na mísy a ani ho neuchovávejte v průhledných dózách. Pokud ho schováte do neprůhledných obalů (a ještě lépe do spíže, k níž musíte udělat pár kroků), vaše chuť k jídlu se výrazně sníží.
Křupněte si
Do jídla jsou ovšem zapojeny i zbývající smysly, tedy hmat a sluch. Pomocí hmatových vjemů vnímáme především konzistenci pokrmu a to spoluvytváří celkový dojem chutnosti či nechutnosti. Pokrm zkrátka může mít sebelepší chuť a vůni, pokud ale bude mít nepříjemnou konzistenci (například bude „slizký“), celkový požitek z jídla to totálně devalvuje.
Do jídla se ovšem zapojuje i sluch a tuto skutečnost mohou využít všichni, kdo se snaží zhubnout. Vědci ze dvou amerických univerzit (Univerzita Brighama Younga a Coloradská státní univerzita) totiž letos zveřejnili výsledky svých výzkumů zaměřených na tzv. křupací efekt potravy. Dobrovolníkům nasadili sluchátka a nechali je jíst preclíky dle libosti. Zjistili přitom, že když jim do sluchátek pustili hlasité zvuky, které jim znemožnily vnímat křupání doprovázející žvýkání potravy, snědli v průměru více než čtyři preclíky, zatímco skupina s tichými zvuky ve sluchátkách jich spořádala v průměru 2,75, tedy zhruba o třetinu méně.
Koření pro zdraví i výkonnost
Zázvor proti nevolnosti
Podporuje trávení a vstřebávání živin, působí proti nevolnosti (a to i při běhu), zmírňuje záněty a podporuje imunitu (podle výzkumů z let 2008 a 2015 zvyšuje aktivitu T-buněk a makrofágů). Navíc omezuje vstřebávání tuků a tím pomáhá hubnout. Studie prokázaly i omezení zánětlivých procesů ve svalech po zátěži, stejně jako pozitivní vliv na sportovní výkonnost (obojí po šesti týdnech každodenní konzumace).
Máta pro vyšší výkonnost
Silice z máty peprné nejen podporuje trávení a zlepšuje dýchací funkce, ale dokonce i přímo podporuje výkonnost. V roce 2013 byla například v Journal of the International Society of Sports Nutrition publikována studie, v níž dobrovolníci z řad vytrvalců každý den konzumovali půl litru vody, do které bylo přidáno 0,05 ml esenciálního mátového oleje. Již po deseti dnech u všech došlo k výraznému zvýšení VO2max i výkonnosti v testu jízdy konstantní rychlostí do vyčerpání. Pití mátového čaje je také možnou alternativou, ovšem méně účinnou.
Rozmarýn na klouby
Rozmarýn obsahuje látky působící protizánětlivě a protibolestivě, což je důležité při kloubních potížích (artróze i artritidě). Prospěšný je pro alergiky – podle výzkumů totiž ničí buňky, které byly aktivovány alergenem, tím mírní tvorbu histaminu, a tedy i alergické projevy. Dále zlepšuje paměť a působí preventivně proti Alzheimerově a Parkinsonově chorobě.
Bazalka proti bakteriím
Tradiční koření italské kuchyně má silné protizánětlivé a protibakteriální účinky. Laboratorní studie prokázaly účinnost proti růstu řady bakterií (například stafylokokům, listeriím či enterokokům), a to dokonce i proti druhům, které jsou rezistentní vůči antibiotikům. Je bohatým zdrojem hořčíku a železa.
Skořice pro imunitu
Výrazně podporuje imunitní systém, působí protibakteriálně a protivirově, zlepšuje metabolismus cukrů a tuků. Výzkum z roku 2013 prokázal také pozitivní vliv na záněty a bolestivost svalů po zátěži.
Text: Petr Kučera | Foto: Shutterstock
