Sýry jsou mnohem lépe stravitelné než maso, což z nich dělá skvělý zdroj bílkovin pro běžce v plném tréninku. Jaký z jejich nepřeberného množství druhů si ale vybrat? Z hlediska běžecké výživy neexistuje horší či lepší druh sýra. Vždy jde o to, při jaké příležitosti ho budeme konzumovat.
Tuk není nepřítel
Je pravda, že před zátěží či těsně po ní bychom se měli vyvarovat všeho tučného. První volbou určitě budou sýry s nižším obsahem tuku, jako je třeba cottage, sýry typu Lučina, ale třeba i mozzarella. Nevýhodou vyloženě nízkotučných produktů ovšem je, že nechutnají moc dobře – tuk je zkrátka nositelem chuti. Roli navíc hraje i množství sušiny. V průběhu zrání sýra se totiž ve velkém odpařuje voda, čím je tedy sýr tvrdší, tím více obsahuje nejen tuku, ale zároveň i bílkovin, vápníku a dalších živin. A v neposlední řadě i chuti.
Když si tedy budete k snídani před závodem dávat pečivo, pak je skutečně lepší namazat si na něj třeba zmíněný cottage. V případě těstovin konzumovaných večer před startem ovšem neuděláte chybu ani s tvrdšími druhy – ano, klidně i s parmazánem. Je totiž chuťově výrazný, takže si vystačíte s mnohem nižším množstvím, a ve srovnání s eidamem obsahuje téměř dvojnásobek bílkovin i vápníku. A pokud si budete dělat sýrovou omáčku, oceníte, že tvrdého sýra vám díky intenzivnější chuti bude stačit méně, navíc se i lépe rozpustí a nevytvoří táhnoucí se „sliz“.
Taveňák nezatracujte
Svou rehabilitaci si zaslouží i tavené sýry, které často bývají odborníky na zdravou výživu zatracovány. Obsažené fosfáty sice zhoršují využitelnost obsaženého vápníku, stále jej však z taveňáku získáte více než z většiny rostlinných zdrojů. Fosfáty navíc zlepšují stravitelnost obsažených bílkovin, což z této potraviny dělá skvělou volbu pro čas před zátěží i po ní (a v případě ultramaratonu i v jejím průběhu).
Taveňáky jsou praktické i pro přípravu rychlých sýrových omáček, a dokonce je lze využít i k zahuštění krémových polévek.